BÁJE v literatuře a filosofii

21. srpna 2014 v 15:14 | Misantrop

Člověk má bujnou fantazii. Tento svět je pro něj příliš malý, a tak si vytvořil světy jiné, světy pohádek a bájí, idylické sny, kam člověk utíká před všední skutečností a kde dobro tak nějak samo vítězí nad zlem.
Na tom by nebylo nic závadného, kdyby se tyto mystické přeludy nebraly tak vážně. Věc došla v průběhu historického vývoje lidského společenství tak daleko, že výmysly mozku začaly být považovány za realitu a realita sama za pouhou iluzi.


Básníci nám tvrdí, že po porážce titánů bohy se země pomstila tím, že vydala svou poslední ratolest, jíž byla Fáma. A báje se vykládá tak, že po uklidnění bouří a vzpour zaplaví každý národ vlna dohadů a nepravdivých zvěstí. Takže - alespoň podle tohoto podání - lhaní bývá v každém státě posledním útočištěm poražené části obyvatel, která se zrodila ze země a má sklony ke vzpourám.


V některých oblastech, například v Thajsku, působí zmatek, proč musely mít tamní ženy krátké vlasy. Vysvětlení nabízí jedna báje o královi, který našel v rýži dlouhý vlas a ve vzteku nařídil, aby si všechny ženy zkrátily vlasy.


Starověké báje a pověsti z mé vlastní knihovny. Je to má oblíbená četba. Čtu tu knihu už poněkolikáté stále znovu a znovu.


Apuleius rozplétá osnovu do značné šíře a vkládá do ní množství větších i drobnějších příběhů, novel a novelet. Mezi nimi je i světoznámá báje o Amorovi a Psýše. Byla to snad původně řecká pohádka o princezně, jež se provdala za prince, ve dne zakletého v draka, v noci pak v lidské podobě se stýkajícího se svou chotí. Nebude-li princezna zvědava na podobu manželovu, má být vysvobozen; ale ona slibu nedostojí. To způsobí jejich rozloučení, a teprve po krutých zkouškách může opět spočinout v náručí svého chotě.
(Stiebitz: O autorovi Zlatého osla)


Dějiny jsou jen báje, s nimiž se lidstvo shodlo.


Starověké báje a pověsti je kniha, která patří mezi mé nejoblíbenější a stále si v ní často čítávám. Skoro bych se až přirovnal k lidem, kteří se takto neustále vracejí například k Bibli. Jenže Bible mě nebavila už při prvním čtení a už jsem se k ní nikdy nevrátil a její poselství, jemuž se tak přečasto dává mně zcela nepochopitelný přídomek "duchovní", mě absolutně nejenže neoslovilo, nýbrž mě postavilo do řad jejích úhlavních nepřátel. Bible je opravdu velmi odporná a chorá kniha. Vezměme Bibli a vezměme Starověké báje a pověsti a máme zářný příklad, jaký je nebetyčný rozdíl mezi kulturou eremickou, tedy pouštní, a kulturou hyletickou, tedy lesní, zosobňovanou ponejvíce Řeckem a Římem, ale též polodivokými Kelty, Germány, Vikingy a pohanskými Slovany dávných věků. Oproti Bibli, která již jasně zapáchá chorobou, zdegenerovaným šílenstvím a schizofrenní náladou moderních rozměrů, jsou Starověké báje a pověsti nádhernou, kouzelnou knížkou, plnou chrabrosti všedního dne, prosté poetiky prostých lidí nezkažené mysli a studnicí zdravé moudrosti předešlých věků. Tato kniha, plus třeba Nietzscheho "Zarathustra" nebo Antikrist, plus moje vlastní knihy, to je to nejlepší, co se dá číst pořád a pořád a nikdy to neomrzí.


Zeus ve spravedlivém hněvu utopil hříšné lidstvo, ale dopustil, aby přežili zbožní Deukalión a Pyrrha, kteří poházeli jako kamením svět novými lidmi. Rozťal těla původních lidí na dvě poloviny, aby oslabil lidskou zpupnost, od kteréžto doby trvá rozdělení lidstva na dvě pohlaví, která se vzájemně milují a současně i nenávidí. Vůbec se mu však tento božský záměr nezdařil, a ono se mu klidně páří dál přímo před očima a zpupné je až hanba tím víc, leč samo hanbu nepociťujíc. Řecká bohyně lesů a hor Artemis prý chránila zvěř, ale lovila ji a zabíjela. Apollónova matka Létó věděla už před porodem, že se jí narodí slavný syn. Chudý ostrov Délos, kam se Létó uchýlila vrhnout, se už dopředu obával, aby jím pak Apollón nepohrdal a neoblíbil si místo něho jinou zem; avšak ztratil by tak jen to, co předtím stejně neměl. Atd. - Všechny ty krásné báje jsou tak úžasně nelogické, až rozum přechází. Tento národ, toto lidstvo už vážně potřebovalo svou filosofii. Problém je pouze v tom, že ji dosud nikdy nezískalo; vždy byla filosofie zatím jen lepší odrůdou bájesloví. Lidstvo si však vybájilo i filosofii.


Persea ze staré báje považuji za šťastného člověka, a to hned ze dvou důvodů: že měl křídla a nikoho nemusil potkat a že se pohyboval tak vysoko, takže nemusil s nikým mluvit a s nikým se zdravit. Moc mu také závidím, že mohl proměnit v kámen každého, s kým se setkal. Kdyby mi nějaký šťastný osud dal takovou moc, nebylo by na světě ničeho tolik jako kamenných soch, a ty bys byl první, z kterého bych jednu udělal.


Název tohoto díla (Metamorphoses, Proměny) pochází od jeho ústředního motivu. Z bohaté mythologické tradice řecké a částečně i římské vybral básník Ovidius takové báje, pověsti a legendy, ve kterých se vypráví o proměně člověka ve zvíře, rostlinu, kámen, vodu, hvězdu apod., anebo vůbec o přerůzných - ponejvíce ovšem nadpřirozených - změnách bytostí živých i věcí takzvaně neživých. Tímto motivem spojil Ovidius bezmála půl třetího sta řeckých a římských bájí v souvislý celek (perpetuum carmen, nepřetržitý zpěv) a uspořádal je i chronologicky, začav změnami, za kterých vznikl z pradávného chaosu svět, a skončiv Pýthagorovou obhajobou vegetariánství.


Stromy - neživé. Neživé? Samotnému se mi někdy zdá, jako bych zapouštěl z nohou do země kořeny, ve vlasech mi pučely listy a oněmělá ústa se mi zacelovala kůrou, jako vílám, bohům i obyčejným smrtelníkům ze starověkých bájí a pověstí.


Lidi mi nejenže všechno, co mám rád, zničí a postřílejí, ale ještě se mi pletou do výhledu, když ten starý dobrý zmizelý svět hledám. Cože! Zase člověk? Mor! Mor! A raději se klidím zpět do lesa, kde v krátkém pohroužení do meditace postojím v bývalém táboře R2 pod letitým dubem, pod tímto vpravdě posvátným Yggdrasilem, stromem života ze starogermánských bájí. Yggdrasil byl sice podle severské mytologie jasan, nikoli dub - ale copak na tom tak záleží? Uvědomuji si náhle, jaké obrovsky duchovní místo je tento háj se stromem života uprostřed. Z toho dubu vychází mocná životní síla, vis naturæ, která přechází i do mne. Yggdrasil starých Germánů byl jistě tento dub, který tu stál tak dlouho o samotě, až z něj vyrostl pravý velikán. Myslím, že u mne je to stejné. Svými kořeny čníme hluboko v zemi, v podsvětí královny Hel, či ve zlu, jak říká Nietzsche, kdežto svou korunu zdvíháme vysoko k nebi, k dobru. Princip naší velikosti, naší neporazitelné síly a moci se rozprostírá širým světem - nevykořenitelně. Jak symbolické!


Bílý tygr - podle starých bájí má tělo bílé, na něm černou kresbu, ocas delší než tělo a je mírný povahou, nepojídá živé tvory, nešlápne ani na zelenou trávu (viz obrázek níže).


Srnec honil srnu s čenichem u jejího zadku a v tom milostném zápalu ztratili oba trochu ze své ostražitosti. Srnec pronásledoval srnku jako kdysi bůh Apollón nymfu Dafné. Na chvíli se mi oba ztratili z dohledu. Pak se nejdříve vrátila na světlinku napást srnka, ale neproměnila se v žádný vavřín, jako ta krásná nymfa Dafné z řeckých bájí, nýbrž zůstala dál krásnou bohyní volné přírody.


CD rakouské dvojice DARGAARD s názvem The Dissolution Of Eternity. Pěkná hudba.
Trochu to připomíná nějaký soundtrack k historickému velkofilmu nebo jinou rakouskou skupinu Samsas Traum, říznutou až keltským popem irské zpěvačky Enyi. Není to žádný metalový nářez, ale bude se to dobře poslouchat při usínání a procitání. Je to pomalé, tiché, zasněné, jsou tam harfy, krásný ženský zpěv, démonický mužský hlas... Nyní to poslouchám při psaní těchto řádků. Album se nese v silně melancholické náladě, což je zrovna převládající můj duševní stav, takže jsem si nemohl vybrat lepší hudbu pro následující temný čas. Čiší z toho totiž nekonečný smutek a mrazivý chlad severských bájí.


Onehdy jsem viděl jedno takové hovado, které ve smrkové monokultuře systematicky kácelo již vzrostlé pěkné mladé břízky a boučky, vyrostlé z náletů semínek čili bez lidského zásahu. No to si zřejmě dovolily hodně, podle mínění těch idiotských malých lidských diktátorů! Asi si ty nebohé stromky zapomněly vyžádat úřední potvrzení! Věru, za takové barbarství bych dával doživotí! Jako za vraždu člověka! I doživotí by bylo málo, neboť život stromu má daleko větší cenu než život člověka! Těžko si vymyslet nějaký opravdu krutý trest za takový zločin. Pro někoho bezelstného, jako jsem Já, je to nadmíru obtížný úkol. Ve vymýšlení rozličných muk nad jiné vynikají lidé, nikoliv Já. Pokud posvátný strom obývala nějaká dryáda, podle starořeckých bájí byl pak dotyčný hříšník uvržen do podsvětí, kde musel zpravidla vykonávat nějakou nesmyslnou a nekonečnou práci. To by však nebyl pro dnešní lidi žádný trest! Nesmyslná a nekonečná práce je přece celý jejich život!


Až příliš mnoho lidí se zabývá myšlenkou, jak by asi pochodil v dnešním světě Ježíš. Někteří říkají, že by nejspíš skončil špatně, v blázinci a podobně. Ale nikdo se nezabývá myšlenkou, že by tak dopadl každý druhý hrdina starověkých bájí. Ti by dopadli zdaleka nejhůř. V dnešním chorém světě by z nich udělali nebezpečné psychopaty, zločince, masové vrahy, megalomany, válečné štváče, fašisty, zatímco Kristus by možná do tohoto postmoderního blázince nejspíš naopak velmi dobře zapadl, stav se určitě úspěšným byznysmenem. Možná by uváděl nějakou televizní šou, jako to dělá animovaná postavička Ježíše Krista v seriálu South Park.


Legendy praví o Milarepovi, že prý létal povětřím, procházel skalou, chodil po vodě a přivolával krupobití. Tak těmto slaboduchým bájím může věřit opravdu jen ten nejzaostalejší ze všech zaostalců. Buddha měl s tím spásonosným vzděláváním pravdu.


Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filozofováním, založeným na lidských bájích a na vesmírných mocnostech.


Lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.
Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím.
Avšak ty buď ve všem střízlivý.


Gólók či gaulók (गौलोक). Etymologie tohoto výrazu pro višnuistickou "Rajskou zahradu" tvoří sanskrtská slova "gau" (गौ) = "kráva" (podobné s anglickým "cow"!) a "lók" (लोक) = "svět", "místo" (opět podivuhodně podobné mnoha indo-evropským slovům, např. latinskému "locus", anglickému "location" atd.!). Obrázek dole znázorňuje Kršnu a jeho milenku Rádhu v gólóku, v kravském světě. Pěkná báje!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm