Na tisíc lidí budí ve mně vztek

20. srpna 2014 v 13:25 | Misantrop

Na tisíc protivných, mně nepříjemných lidí,
ač mě v tom životě snad vůbec prvně vidí,
budí ve mně vztek.
(Molière: Amfitryon)


Ten vztek, ta averze a ta nesmiřitelná nenávist, jakou pociťuji k lidstvu, ta se nikdy nezmění.


Na ulicích je zase nějak moc lidu a na dovršení všeho mě napadl pes. Čekal jsem ten útok. Byl to totiž ten samý pes, který včera na tomtéž místě dorážel na opěšalého cyklistu. Byl jsem proto připraven. Tentokrát si tedy zvolil za cíl útoku mne, ale špatně pochodil: Čokla jsem nakopl, až oněměl, a už jsem se hnal se sevřenými pěstmi na majitele. Byl jsem tak rozlícen, že jsem byl úplně mimo sebe, neovládal jsem svou nenávist a vztek. Chlapa, sedícího na lavičce před krámem, jsem seřval jako malého Jardu a měl veliké štěstí, že zůstal v klidu sedět, jinak bych ho byl namouduši zmlátil. Chlap to ode mne schytal za všechny čoklaře, kteří mi už dlouho pijí krev a otravují život. Sám jsem se nepoznával, jak hlasitě jsem na něj řval; muselo to být slyšet pěkně daleko. Ale nešť: nerad vyvolávám takové scény, ale ono je to zřejmě čas od času potřeba. Pěkně jsem si zchladil žáhu!


Nenávist i vztek jsou stejně jako opovržení vynalézavé, nacházejí si pohotově zbraně.


Z toho člověka na mne jde mráz.
Nějaký darebák bude to as!
Sotvaže vstoupí do dveří,
je na něm vidět úsměšek
a trochu vztek.
Tak lhostejně všechno přeměří.
Na čele mu to vidím stát,
že neumí nikoho mít rád.
Modlit se nemohu, když se k nám přitočí.


Nejsem nic než křik, a to spíš nenávisti než lásky. Svíjím se úzkostí a rozkoší zároveň. Nikoliv však z lásky; zbývá ve mně už jen vztek.


Proud lidí vyřítil se za ním. Ale on již byl na ulici. Spousta nadávek jej ještě chvíli pronásledovala... Pak zmizel v postranní uličce. Bezmocný, slepý vztek vanul jeho duší a unášel ji s sebou. Prošel dvěma ulicemi bez vědomí sebe, nevěda jak. Teprve pak ulehl poněkud jeho vztek a zahanbenost.


Ne, já nešílím. Teď vidím věci v pravém světle a můj rozum je čistý. Ať se objevím kdekoli, všude zavleču tu svou nespokojenost. Mám děsný vztek a jinak mluvit nemůžu.
(Čechov: Ivanov)


Tu upřímnost si pletou s hloupostí
a pravdu zavrhují se zlostí.
Tak jak Marťan či kdos z příštích věků,
nechápu to a je mi to k vzteku.


V lese se to hemží lidáky. Ani v klidu vysrat se misantrop nemůže. Vznikají až groteskní situace, kdy prchám z "místa činu" s kalhotami "na půl žerdi", ale sranda to není. Spíš je to k vzteku.


Možná jsi byl rozhněvaný - malé rozhněvané dítě při výbuchu vzteku - a tvůj otec či matka řekli: "Nevztekej se! To není hezké!" Ty jsi byl přirozený, ale bylo vytvořeno rozdělení a ty ses musel rozhodnout: pokud budeš chtít zůstat přirozený, pak nedostaneš lásku svých rodičů.


Tento "explicitní zuřivec", "totální kverulant", nevyčerpatelný zdroj vzteku, nenávisti a prokletí jako by stále opakoval - nejsilnější básníkova pozice je pozicí aktivního zoufání.
(Jiří Brabec o Ivanu Divišovi)


Z vlastního nitra se vztek mu do tlamy sbírá, a v touze
vraždit jak vždy, jde na brav a z krve se těší i nyní.


Lůza, latinsky LUSUS NATURAE (hříčka přírody), nemá vlastní rozum - a tak napodobuje. Vidí někoho něco dělat nebo nedělat, její vrozený pud jí velí napodobit viděné, avšak v tom momentě shledá, že z nějakého důvodu nemůže, protože je to nejčastěji v přímém rozporu s její vlastní zparchantělou přirozeností. To vyvolá v jejím zakrnělém mozečku neobvyklý a nevítaný zmatek. Sama se s tím nevyrovná, nelíbí se jí to a dostane proto vztek. Ne však na sebe a na svou nedostatečnost, nýbrž na původce jejího rozladění. Nyní je totiž kvůli němu všechen zaběhaný pořádek ten tam, chybí pověstný "klid na práci". Hledá si oběť svého vzteku, aby se narušiteli pomstila, ukázala mu a nakázala, že takto nelze podivínsky žít a konat.


Pomyšlení, že musím jíst a pít mě rozčiluje (nebo lépe řečeno: mám vztek, že se musím mimo jiné starat i o svůj žaludek, připadá mi to ponižující).


Jeho se nedotknou dráždidla k rozkoši a požitku, nebo jím neotřesou hrozby a vztek rozlícených nepřátel, prosby zdánlivých přátel nezviklají jeho rozhodnutí, přeludy, jimiž ho obklopují smluvené intriky, jím nepohnou, posměch bláznů a spodiny ho nevyvede z rovnováhy ani nezmýlí v jeho vlastním hodnocení.


Můj též krásný věk, dětinství mého věk
daleko odnesl divoký času vztek.
(Mácha: Máj)


Myslím, že si po mé výpovědi nějak matně svým primitivním mozečkem uvědomila, že to v té fabrice opravdu stojí za velké kulové a má vztek, že tam musí zůstat, protože nemůže nebo nedovede odejít, praštit s prací a najít si něco lepšího. Tak nějak si člověk uvědomuje své zotročení, svou prohru - a má najednou vztek. A když ten vztek nemůže mít sám na sebe - protože se nechce vzdát dobré víry v sebe -, dá průchod jakkoli malichernému vzteku na jiné.


Palmy Kunkel papoušek
před potleskem utíká.
Ať má radost nebo vztek,
ani slůvka neříká.
(Morgenstern: Papoušek)


Tak působilo na Provence dobytí Toulouse křižáckou armádou. Namísto lásky, půvabů a veselí přišli barbaři ze severu a svatý Dominik. Nebudu zaplňovat stránky vyprávěním o inkvizici, dopouštějící se v tehdy ještě plné horlivosti mládí krutostí, nad nimiž vstávají vlasy hrůzou. Ti barbaři, to byli naši předkové. Zabíjeli a pustošili vše. Ničili pro rozkoš z ničení to, co nemohli odnést. Divošská zuřivost je hnala proti všemu, co neslo nějaké stopy civilizace. Jejich vztek násobilo i to, že nerozuměli ani slovo z toho krásného jižního jazyka.


Z neobvyklých věcí máš vždycky strach. Jistě se pamatuješ na spolužáka ve škole, který byl obzvlášť "nadaný", který se nejčastěji hlásil a odpovídal na učitelovy otázky, zatímco ostatní dřepěli jako hromada vycpaných panáků a měli na něho vztek. A nevybrali jste si náhodou právě tohohle nadaného chlapce, když jste po vyučování chtěli někoho zmlátit nebo potýrat? Samozřejmě že ano.


Modlitba za nepřátele není nic než vyčpělý vztek z výprodeje, a navíc hodně podřadné kvality!


Přál si to laskavý bůh, by na světě po ruce bylo
všechno, co bylo by s to ukončit žalobný stesk.
Plodiny ostružin z trnitých křů a laciné zelí
ztiší bodavý hlas, bouřící žaludku vztek.


Protože se chce pomstít všem včelám, které ho bodají, nepomstí se vlastně žádné; a tak se jeho hněv změní ve vztek, medvěd si lehne na zem, ohání se rukama nohama, ale marně se včelám brání.


Napadl ho duch proroka Saula.
(Tj. zloba či vztek; prorok Saul - míněn zřejmě krutý vůdce Izraelitů ve vyhlazovacích válkách proti okolním pronárodům, nechvalně proslulá postava z 1. knihy Samuelovy. Saul, česky též Šavel, je ale také původní jméno horlivého věrozvěsta Pavla, který nejprve křesťany vztekle pronásledoval a který pak po svém obrácení se stejnou zlobou a vztekem křesťanství šířil.)


V některých oblastech, například v Thajsku, působí zmatek, proč musely mít tamní ženy krátké vlasy. Vysvětlení nabízí jedna báje o královi, který našel v rýži dlouhý vlas a ve vzteku nařídil, aby si všechny ženy zkrátily vlasy.


My umíráme a na naše místo ze všech skulin vylézají nevrlí krčmáři, zasmušilí fantasté a odporní taškáři s vyhublými břichy chrtů a pokaženými játry! Jak nudně a neútulně se jim žije na světě, jak málo radostí jim život dává! S hekáním a vzdycháním nesou tito mravenci na svých bedrech nadměrné břímě života... Na všech tvářích je napsána malomyslnost a chladný vztek.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm