Psinec Evropy jsou Čechy

1. srpna 2014 v 12:58 | Misantrop
Pravda je pes, který patří do psince a musí dostat karabáčem, zatímco milostpaní čubička smí stát u krbu a smrdět.
(Shakespeare: Král Lear)


Psinec Evropy jsou Čechy, smetiště Evropy, skanzen komunismu jsou Čechy, zkorumpovaný cikánský stát zlodějů, se zaplivanými nádražími, jež připomínají víc žebráckou noclehárnu pro humusáky než křižovatku cest uprostřed Evropy. Hanba této nekulturní zemi!


Na Berlíně je zase psinec a vidím tam toho psohlavého vola, kvůli jehož otravnému čoklovi jsem ho jednou málem zmlátil. Když jsem se tudy asi za dvě hodiny vracel, utrhoval se na mne pro změnu zcela jiný pes. Potíže s tímto "nečistým škodlivým zvířetem, jehož existence spočívá ve znečišťování", jak píše Strindberg, jejž teď čtu - potíže se psy měl i tento švédský spisovatel, jak se dočítám. Rozlévá se mi zrovínka teplo na duši, když vím, že mám svého bližního, svého spolutrpitele.


Vesnice byla plná lidáků, aut i psů. Nejotřesnější bylo, že i z dědova stavení na mne štěkala smečka hned tří čoklů! To mohl být můj domov - a "Brňáci" z něj už taky udělali psinec!


Horší je to na předměstí: zde neustává psinec. Jako v cikánské čtvrti. Nelíbí se mi žít s lidmi. Čubka v baráku také ještě pořád žije a uštěkaná je čím dál víc. Někdy huláká od rána do noci. Často si uštěkne i v noci. Dřív měl člověk na ulici jen teoretickou možnost, že ho přepadne nějaký násilník. Nyní máte zaručeno, že ať vyjdete v kteroukoli dobu ven, vybafne na vás odněkud nějaký čokl, a i když vám třeba nijak tělesně neublíží, určitě vám pokazí náladu. Konečně lidáci přišli na způsob, jak vám legálně ztrpčit život.


Směřuji po setmění rovnou domů. Na předměstích jsem minul dohromady šest lidí. Jen jeden z nich nešel s čoklem! Tomu už se nedá říkat lidské sídliště, nýbrž psinec.


Stará Polička měla své kouzlo malých útulných městeček uvnitř hradeb. Nyní je z ní psinec, obehnaný satelitními předměstími a paneláky, po ulicích a silnicích už nešpacírují důstojní vašnostové v nedělních šatech a se slaměnými kloboučky na hlavách; tam se teď prohánějí jen auta a chodníky a trávníky osrávají čokli. I ten starý táta už je se mnou zajedno.


Pod kopcem už nejsou dva bílí čápi, zato je tam psinec a otravuje mě tam psisko, které na mne vrčí a štěká. Je puštěný na volno a páníček nikde. Nevšímám si ho. Dnes nestojím o žádná extempore. Chci jen v klidu dojít na ubikaci. Páníček ze zahrádky si toho čokla ostatně brzy zavolal. Hrůza. Nesnáším tyhle návraty!


Na ulicích je příliš mnoho lidí, na můj vkus; sídliště pak připomíná jeden velký psinec. Tohle chození domů z lesa přes město mi nevyhovuje. Radši bych žil někde na úplném okraji vsi, abych nemusel procházet těmi davy rozmrdanými. "Mor lidstvo zchvať!", utrousil by asi Timón Athénský.


Zachvacují mě nápory kašle. V práci jsem byl zase připoutaný k nezastavitelné mašině v hale. Vraceje se domů, čekali už na mne hned zkraje sídliště dva Páskovic čokli. Hlavně že je jakoby okřikuje - leč není to nic platné. Jedním slovem psinec. Hrozné. Svalil jsem se polomrtvý na lože a usínal za hulákání Navrátilovic čubky pod mými okny. Tohle není život.


Probíjím se s láteřením ulicemi předměstí. Jako vždy mám proč láteřit: Po včerejšku jsou všechny chodníky celé posrané od psů. "Pěkný" psinec z toho sídliště tady udělali, jen co je pravda! Leze mi to tu na nervy čím dál víc. Cikánská čtvrť hadr! Odporná rasa ti lidé. A psi? To pro mne nejsou žádná plnokrevná zvířata, jako třeba zvířata v lese. Ne, psi jsou nástroj. Jen další nástroj lidí ke kažení světa. Mnozí psi jsou dokonce lidštější než ten nejlidštější člověk - v tom nejhorším smyslu slova "člověk". Když totiž s někým dlouho žijete, nakonec získáte stejné vlastnosti. Pryč od nich!


Po práci byl venku hustý provoz začínajícího pátečního večera. Takhle to tedy vypadá, když mají lidáci dost času a peněz. U nás na sídlišti je pak hotový psinec. Na prvním místě je samozřejmě nejvíc už z dálky slyšet ta čubka, co mi už hezkou řádku let pije krev a hraje na nervy, před barákem pitomým obchází s dalším čoklem jako kurva ta píča nedávno ještě těhotná a nyní slehlá a dokonce i ta mongoloidní debilka odnaproti má u hnáty podvraťáka, který si na mne otevřel držku. Jak příznačné! Je už téměř jistým kritériem debility vlastnit psa!


Na dveře krámu museli vyvěsit, extra pro ně, ceduli s nápisem ZÁKAZ VODĚNÍ PSŮ DO OBCHODU. Jinak by bylo za chvíli plno čoklů i v krámě mezi regály s potravinami. Úplně stačí, že hlídkují venku. To je možné snad jen v Čechách, takový bordel. Psinec Evropy. V jaké debilní době to žiji, může mi to někdo říct?


Příroda je dnes tak úžasně fotogenická v tom ostrém ranním slunci; škoda, že u sebe nemám fotografickou výbavu! Zdola z města zaléhá až sem psí štěkot. Psinec Evropy. Už se zase blížím k tomu, co nenávidím - k lidem.


Tak zas zpátky dolů do toho psince... Ačkoliv... Ne, to není psinec, když tak o tom přemýšlím... Je to koncentrační tábor. Ano. A Já teď musím prostě projít kolem strážných hlídek se psy, to je všechno. Ještě nějaké ty bíločerveně pruhované závory tomu dojmu chybí a kontrola dokladů... Nenávidím tohle město.


Kdyby byl dr. Hübschmann majitelem Světa zvířat, psal by jistě články o smutném postavení psů v psincích, ale ten psinec by si vydržoval a ty psy by prodával. Poněvadž jest obchodník. Stejně mluví o strašném zvyšování činží, a zvyšuje je sám. A proč by to nečinil? Jest poslancem.
(Hašek: Jak jsem vystoupil ze strany národně sociální)


I ve městě to bylo lepší, i u nás na sídlišti to byla pohoda. Teď z něho udělali cikánský koncentrák bez zeleně a posranej psinec. Kam se ten ráj poděl? A proč už to tu není jako dřív? Svět se změnil k horšímu.


Před každým představením by návštěvníci koncertu měli projít zvláštní selekcí nějakého novodobého dr. Mengeleho, který by medicínsky určil, kdo je zahleněný a kdo je sdostatek způsobilý svým zdravotním stavem k tomu, aby potom nevyrušoval neustálým kašláním! Sálem pak takto zaznívají odporné štěkavé zvuky, jež patří spíše do plicního sanatoria nebo do psince, a ne na koncert.


S hrůzou a s vyplaveným adrenalinem v rozbouřené krvi postupuji obezřele předměstím, jako by to již více nebyl můj domov, nýbrž nepřátelské území. Naštěstí se to dnes večer obešlo bez obvyklých psích hlídek a nikdo mě neotravoval. To je však výjimka. Ráno mě stejně, jako vždycky, zburcuje jekot sousedčina čokla pod mými okny. Už nikdy nebudu mít pokoj, dokud se neodstěhuji pryč z tohoto pekelného psince.


Já mít domeček na vsi, tak se snad i těším domů. Ale takhle... Kdo by se těšil do té ubikace, do té ubytovny, do toho psince a do té králíkárny velikosti kamrlíku?
Zamířil jsem dolů. Dolů do toho blázince, do toho psince, do toho pekla. Nemohu se rozhodnout, které příjmení by bylo vhodnější. Od každého má to nenáviděné místo, do něhož se vždycky tak nerad vracím, nikoli trochu, ale hodně. Ode všeho špatného hodně.


Je hezky. Mohl bych jít na procházku, ale moc se mi nechce. Stačí se podívat z okna a mám po chuti někam lézt do toho psince.


Sotva jsem vkročil na předměstí, vešel jsem rovnou jakoby do psince, do blázince, do odchovny hnusných lidských hovad, do centra vší neřesti, hluku a špíny.


Někdy jsou nabídnutí k sňatku plná lží. Tak například:
Ušlechtilý majitel psince hledá touto cestou... atd.
Může být majitel psince ušlechtilé povahy, když při kupírování štěňat řeže jim ohony a stříhá uši?
(Hašek: Malý oznamovatel Národní politiky)


Vyjdu z parku ke stadionu, kde je plno aut, plno lidu, plno dalších psů a plno jejich štěkání. Mumraj k zbláznění. Koná se zde asi nějaká kynologická přehlídka. Všechno, co nejvíc nenávidím a co mi nejvíc otravuje život, je tady, soustředěno na jednom místě. A Já procházím jeho středem. Jdou na mne mrákoty. Otřásám se hrůzou a odporem. Tady už si připadám jako ve zlém snu, jako v blázinci omylem nebo naschvál sloučeným s psincem.


Lidi jsou hovada. Před desátou večerní se zdola pod mými okny ještě ozývá štěkání jako v psinci. Dobře, že už jsem doma; že jsem proklouznul. Počítačový lejsek mi zpříjemňuje můj osamělý azyl uprostřed lidského běsu. Nenávidím lidstvo.


Nastydnu vždycky až doma v tom věčně nevytopeném psinci - však tam je zima jako v psinci!


Časopis Svět zvířat způsobil v mé duši naprostý politický převrat. Co se tam provádělo v malém, děje se v politice ve velkém. Jedině klamáním celé společnosti mohou jednotlivci pohodlně žít. Psali jsme o ubohých psech proletářích, kteří o hladu, v dešti ran choulí se skrčeni do kouta, a když pozvednou svůj hlas, jsou biti nanovo; a sluha Čížek bil ty psy, kteří byli ve psinci Světa zvířat, až jedna radost. A když v noci štěkot psí probudil přítele zvířat Václava Fuchse ze spánku, tu vycházel Čížek ze svého pelechu s býkovcem v ruce a ztloukl ony psy revolucionáře. Tak se dělá i politika.
(Hašek: Svět zvířat)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm