Tohle musí číst každý vzdělanec

14. srpna 2014 v 13:35 | Misantrop

Pro tento měsíc jsem si vypůjčil pozapomenutý klenot, a to dlouho plánovaného Seneku a jeho dílo O duševním klidu. Neboť, jak praví překladatel Václav Bahník hned v první větě předmluvy: "Jsou knihy, které musí číst každý vzdělanec."


Nevědomý vzdělanec si vypěstoval intelekt jen ke své škodě; láme si hlavu nad zbytečnostmi a zanedbává vyšší schopnosti své osobnosti.


Velká je už zášť proletáře k boháči, - ale čím je proti zášti obyčejného vzdělance ke géniovi! "Před tebou cítí se malými a duše jejich doutnají neviditelnou pomstychtivostí." Zvláště vzdělanci doutnají jí nejvíce. Neučený vidí ve tvé superioritě vždy jen školy a kantory, a vinu své inferiority svaluje na své rodiče, peníze, okolí a jiná accidentia a zcela se tím upokojí. Vzdělanec útěchy té nemá, tím více, když vidí, že "erudicí" nad génia často vyniká: pomáhá si tedy - ale nepomůže - teoriemi o abnormalitě, patologičnosti géniů, namlouvá si, že jsou prostě blázny.
(Klíma: Podivná příhoda)


Kdyby musel moderní vzdělanec sám zabíjet zvířata sloužící mu za potravu, stoupl by nesmírně počet vegetariánů.


Menandros byl typický helénistický vzdělanec, přítel a stoupenec Epikurův, palácový elegán a dvorský komik.
(Šrámek: Předmluva k: Menandros: Čí je to dítě & Dědek)


Pravý vzdělanec nesměje se nad oteklou hubou člověka, kterého bolí zuby, nedělá si legraci z pohřbu či železniční katastrofy.
(Hašek: Rady pro život)


Takzvaná "inteligence" hledí s opravdu nekonečnou blahosklonností s patra na každého, kdo neprošel obligátními školami a nenechal si do hlavy napumpovat potřebné vědomosti. Otázka nikdy nezní: co člověk dokáže, nýbrž co se naučil? Pro tyto vzdělance je sebevětší dutá hlava důležitější - jen když vlastní potřebná vysvědčení - než ten nejčistší hoch, kterému tato drahocenná pouzdra scházejí. Dovedl jsem si tedy snadno představit, jak mi tento "vzdělaný" svět bude oponovat. A mýlil jsem se pouze do té míry, že jsem tehdy tyto lidi považoval za mnohem chytřejší než bohužel ve skutečném reálu z velké části opravdu byli. A jak už to bývá, zářily samozřejmě výjimky tím jasněji. Já jsem se ale přitom naučil rozeznávat věčné studenty od skutečných znalců.


Co by asi říkali o této Schopenhauerově knize, kdyby se autor vrátil na svět a jeho kniha vyšla v dnešní dyslektické době? Asi nic. Co to muselo být za dobu a za vzdělance, kteří takovou intelektuálně náročnou knihu nejen četli, nýbrž i uznali a ocenili jako inspirativní?


Největší masa čínských samotářů ("poustevníků", jak se to často překládá neprávem) je více či méně estétská. Kdy a jak tento rys čínské kultury vznikl, je těžko vysledovat. Každého čínského vzdělance neustále magicky přitahoval a nejeden konfucián po nuceném či dobrovolném odchodu ze státní služby se oddal tomuto velmi nestátotvornému způsobu života s pocitem konečně nalezeného štěstí.


Neustále ho vábil ten starodávný model "skrytého vzdělance", dobrovolného psance živícího se pověstnými kořínky a bobulemi, či poustevníka, většinou taoistického mnicha, který beztrestně pohrdal pravidly jinak nesmlouvavé čínské normy.


Vládnout lidu,
to není přece pro vzdělance nic
a muže ušlechtilé povahy,
toť přece pro takové, jakos ty!
(Aristofanés: Jezdci)


A jak je na tom naše současná vzdělanost? Hanba povědět! Jak mám možnost dnes a denně se přesvědčovat např. na internetu, dnešní vysoké školství produkuje v masovém měřítku nedouky, kteří kolikrát nedovedou správně utvořit ani jednoduchou větu tak, aby byla srozumitelná, se správnými tvary slov, zájmen, skloňováním a slovosledem. A to jsou inženýři, doktoři, žurnalisté! Pěkní vzdělanci, jen co je pravda!


Kniha se četla dobře, až na podivný způsob zápisu některých známých indických výrazů. Tak například jóga se tu píše jako "jóg", karma jako "karman" a ramadán dokonce jako "ramazán"! Ještěže naši "vzdělanci" nenapsali "parmazán", to by byl vrchol...


FILOSOFUJÍCÍ SAMOTÁŘI ("SKRYTÍ VZDĚLANCI")
Již Konfucius se na svém strastiplném a tvrdohlavém putování několikrát s nimi setkal. Většinou se mu posmívali a doporučovali mu, aby se sebral a odešel z lidské společnosti jako oni. Na rozdíl od Mencia hovořil o nich Konfucius většinou s upřímnou úctou. Samotářští myslitelé nebyli ve starověku nijak vzácní a vyskytovali se v Číně se vší pravděpodobností od archaických dob.


Je mnoho děl, jež učenci a vzdělanci s potěšením čtou, aniž při tom vědí, kdo je napsal.
(Voltaire: Předmluva k Panně)


Je mnoho idiotů i mezi takzvanými vzdělanci a intelektuály.


To je, prosím, překladatel? Já bych mu dal nanejvýš překládat vagóny na nádraží, a ne knihy jednoho z největších filosofů všech dob! To jsou "vzdělanci na úrovni"! Kam se na ně hrabu! To jsou "učenci"! To jsou "vzdělanci"! Fuj!


Nesnažím se ti namluvit, že jenom vzdělanci a učenci jsou s to přispět světu něčím hodnotným. To ne. Ale tvrdím, že vzdělanci a učenci, když je jim dán do vínku důvtip a tvůrčí síla - což se naneštěstí stává jen zřídkakdy - po sobě zanechávají nekonečně hodnotnější záznamy než lidi, co mají jenom důvtip a tvůrčí sílu.


Tu knihu jsem dočetl - celou jen v práci! Dokonce jsem zkusil znovu si přečíst ten Neubauerův "ontologický" canc na konci, neboli doslov. Ale to se prostě nedá. Leda tak pro srovnání, kdo je brilantním myslitelem, básníkem a vzdělancem, a kdo jím není. Kontrast je přímo do očí bijící.


V tom hlavním, ve filosofii žreců, byla barbarská Evropa poražena na hlavu. Snad je to tím, že tady chyběla dlouhá nepohnutá staletí vysoké kultury jako v Indii a nemohla se proto utvořit kasta vzdělanců, která by uchovávala a šířila posvátný objev, že vesmír nemohl být stvořen žádným Bohem, nýbrž že se sám nekonečně obnovuje stálým vznikáním a zanikáním.


Už tehdy patřilo k dobrému tónu u římských vzdělanců vzdychat po starých dobrých prostých časech!


Žádostivost po "svobodě vůle", v onom metafyzickém superlativním smyslu, který bohužel stále ještě ovládá mysli polovzdělanců, žádostivost nést sám veškerou a poslední zodpovědnost za své jednání a sejmout ji z boha, světa, předků, náhody i společnosti, není totiž nic menšího než právě touha být onou causou sui a s opovážlivostí předčící barona Prášila vytáhnout sama sebe za vlasy z bažin nicoty do bytí.


Marcus Aurelius (žil v letech 121-180), ač rodilý Říman, psal tuto knihu řecky, to jest jazykem vzdělanců té doby, namísto latiny, která byla tehdy ještě jazykem pouze lidovým.


Lepší prý je získat si živobytí skrze mnoho lidí než uznání u hrstky vzdělanců.


Sanskrt byl jedním z nejpevnějších pojítek celé Indie, dorozumívacím jazykem vzdělanců na celém subkontinentu.


Mně stačí jen vzdělanců potlesk, jak řekla
odvážná Arbuscula, když vypískal dav ji, jímž zhrdla.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm