Zas jednou je mou hrdinkou hudba

13. srpna 2014 v 16:23 | Misantrop

Zas jednou je mou hrdinkou hudba. Je zde nejen jako družka Beethovena Dionýsa. Je to Múza, nikoli nejméně drahá, výmarského Apollóna.


To, co vyslovuje hudba, je věčné, nekonečné a ideální; hudba nevyjadřuje vášeň, lásku, touhu toho či onoho jedince v tom či onom rozpoložení, nýbrž vášeň, lásku, touhu samu, a to v nekonečně rozmanitých motivacích, jež tkvějí ve výlučné zvláštnosti hudby, avšak každé jiné řeči jsou cizí a nevyslovitelné. Každý z ní má a může podle své síly, schopnosti a nálady užívat, co jest užít a procítit schopen!


Od doby, kdy byl vynalezen gramofon, byly konány přečetné pokusy v tom směru, jak působí hudba i zpěv na zvířata. Pokusy těmi bylo vykonáno záslužné dílo ku poznání zvířecí duše a byl sledován přesně účinek hudby na jednotlivá zvířata.


Tragédie a hudba. - Možná i pro hudbu nastane ještě jednou lepší věk (zajisté to bude věk více zlý!), až se jí budou muset umělci obracet na lidi přísně osobní, v sobě tvrdé, ovládané temnou vážností vlastní vášně: k čemu ale hudba těm dnešním příliš pohyblivým, nedospělým, poloosobním, zvědavým a všeho žádostivým duším mizejícího věku?


S hudbou a se čtením je to podobné: Kdo je s to číst a poslouchat při tom zároveň hudbu, k tomu hudba zřejmě dost zřetelně nemluví. Kdyby mluvila, nepřenechala by slovo jinému slovu, slovu čtenému. Bylo by to jako potichu si číst knihu a poslouchat u toho zároveň zcela jinou rozhlasovou povídku. Jen v jediném případě je možno zároveň číst a poslouchat hudbu: když hudba nemluví vůbec, nebo když kniha nic neříká.


Hudba je strašlivá věc! Co to je hudba? Co působí? Říkají, že hudba působí dojmem duši povznášejícím - nesmysl, nepravda! Nepůsobí ani povznášejícím dojmem, ani ponižujícím, nýbrž rozdražďujícím. Hudba mě nutí vždycky zapomínati sebe, svého skutečného stavu. Přenáší mě ve stav jakýsi druhý - nikoli svůj.
Pod vlivem hudby se mi zdává, že cítím to, čeho vlastně necítím, že chápu to, čeho jinak nechápu, že mohu to, čeho jinak nejsem schopen. Vysvětluju si to tím, že hudba působí jako zívání, či jako smích: nechce se mi spát, ale zívám, když se dívám na zívající; není čemu smáti se, ale směji se, slyším-li jiné, jak se smějí. Ona, hudba, rázem a bezprostředně mě přenáší v onen duševní stav, v jakém nacházel se ten, jenž ji skládal. Splývám s ním duševně, a společně s ním přenáším se z jednoho stavu v druhý. Ale proč to dělám, nevím.


Nejhorším trestem by pro mne bylo toto: nemoci poslouchat hudbu, nemoci zpívat a nemít žádné rezonující předměty, jež by vyluzovaly rytmické tóny. Nesouhlasím s Tolstým, který v Kreutzerově sonátě napsal, že hudba je strašlivá věc, působící nikoli povznášejícím, nýbrž rozdražďujícím dojmem; že hudba vždycky nutí zapomínat na sebe, na svůj skutečný stav atd. Já myslím, že hudba je nejdokonalejší droga, lepší nežli alkohol. S hudbou můžeš a musíš být nejlépe sám. Hudba je natolik abstraktní umění, že nezáleží na tom, kdo ji vytvořil a s jakými názory, za jakým účelem nebo v jakém rozpoložení. Hudba je jediná droga, která tě dostává naopak zpátky k tobě, pokud se zpátky k sobě dostat chceš. Dokonce i ten, kdo hledá v hudbě únik sám před sebou, dosáhne jistě hudbou svého. Nejlepší myšlenky mě napadají buď při poslechu hudby, anebo v přírodě, kde je přece také mnoho muzikálních zvuků: od zpěvu ptáků až po šumění deště, moře, větru a dunění a výbuchy bouří. O hudbě jsem ještě neslyšel, že by někoho zabila. Tedy ta hudba, již si sami vybíráme. Myslím, že taková dechovka by mě dokázala pěkně potrápit... Dechovka je vůbec zajímavý fenomén. Čím je pro literaturu Bible, tím je pro hudbu dechovka - tedy čímsi, v čem se odráží všechna ta nenáviděná lidskost; je to tresť lidství v té nanejvýš odporné formě. Hudba mne zušlechťuje, vrací mě k sobě, ke zvířeti. Hudba mě naplňuje těmi nejvznešenějšími pocity. Jitří mou duševní energii a je sytičem mé nadlidské inteligence. Nenávist k hudbě je svého druhu nejhorším postižením.


Hudba je nejlepší bez lidí. Ti mají být jen nevědomým nástrojem. Hudba je hlas ducha přírody. Lidé jen Aeolova harfa, rozeznívaná větrem.


Hudba musí burcovat. Židle při jejím poslechu jen překáží.


Kdybychom jen uznávali to, co je nevyhnutelné a co má právo existovat, ulice by byly samá hudba.


Pravá hudba je jen a jen pro sluch, krásný hlas je to nejobecnější, co si můžeme pomyslit, a když se před naším zrakem objeví zcela určitý jedinec, který jej vyluzuje, ničí to ryzost a účinek této obecnosti.


Hudba je podle Aristotela katarzí mysli, a v její přítomnosti se tedy nejsprávněji přemýšlí.


Sedím si za tiché letní noci jen tak nahý a potmě před blikotavým světlem počítače, jako v té písni od Faith No More, prožívám vrcholně vzácné intimní chvilky při poslechu hudby, zbrocen slzami dojetí nad tou krásou - a ten barbar od vedle buší na stěnu, že jsem fašista! Nelida, neruda, misantrop a nepřítel lidí - to ano, stokrát ano! - Ale fašista? Ach, Antoníne Dvořáku, slyšíš to? Ludwigu van Beethovene, slyšíš? Tys byl přece také jako štvaná zvěř; nastotisíckrát tě vystěhovali z domova kvůli "hluku" - a ona to zatím byla jen tvá geniální hudba! Tys byl hluchý, ale oni to byli, kdo neslyšel! Nic se od vašich časů nezměnilo!


Rád poslouchám hudbu mrtvých. To ostatní mě moc nezajímá. V tomto pokoji pozdě v noci vzdálená mrtvá hudba vystihuje, jak se cítím na tomhle světě.


Ve své nevinnosti jsem se domníval, že obscénní jazz, šířený do prostoru reproduktory na továrních zdech, je u kořenů apatie, již jsem u dělníků mohl pozorovat. Psýchu lze bombardovat těmito rytmy pouze do určité míry, pak se začne hroutit a atrofovat. Našel jsem tudíž vypínač, jímž se tato hudba ovládala, a vypnul ji. Tento čin z mé strany podnítil dosti hlasitý a neotesaný protestní řev ze strany pracovního kolektivu, který na mne rázem začal pohlížet zachmuřenými zraky. Vůčihledě nepřetržitý tok hudby v nich vypěstoval takřka pavlovovský reflex na tento specifický hluk, reflex, který, jak věří, je rozkoší.


Hudba je lékem na trápení duše.


Sestra hrála tak krásně. Tvář měla ke straně skloněnou, oči zkoumavě a smutně sledovaly řádky not. Řehoř ještě kousek popolezl a držel hlavu až těsně u podlahy, aby pokud možno zachytil její pohled. Byl zvířetem, že ho hudba uchvacovala? Měl pocit, jako by se před ním otvírala cesta k vytoužené neznámé potravě. Byl odhodlán proniknout až k sestře, zatahat ji za ruku a naznačit jí tak, aby se raději odebrala s houslemi k němu do pokoje, neboť nikdo se jí zde neodmění za její hru tak, jak by se jí odměnil on.


V tiché noci hudba chutná dvojnásob z mých kvadrofonních reproduktorů. Tma noci dává také lépe vyniknout psychedelické barevné hudbě linoucí se z monitoru počítače. Vykloněn svobodně z okna do temné noci s temnou hudbou v zádech vydržím dlouho snít zhudebněný sen noci čarokrásné.


K poslechu jsem si vzal Vivaldiho Drážďanské koncerty. Je to výborná hudba. Nejvíc si jí užiju právě v přírodě a ve sluchátkách discmana. Připomínám si text jedné písničky od Björk, kde se zpívá o tom, jak mi má sluchátka zachránila život. To je přesně i můj případ. A dokonce mi hudba v životě nejen život zachraňuje, ale pomáhá mi se soustředit lépe než buddhistický vnor do meditace. S hudbou jsem osvícený a probuzený a buddha! S hudbou zažívám nirvánu! Ty buddhistické texty mě příliš neoslovují, ani buddhistická praxe, ale s hudbou ve sluchátkách, uprostřed tiché liduprázdné přírody, mám k buddhistickým cílům velmi blízko, ba blíž než bez hudby.


Je to hudba v našem svědomí, v našem duchu, s nimiž nechtějí souznít žádné puritánské litanie, žádné moralizování a maloměšťáctví.


Hraje-li hudba, připadají mně vždy všechny tváře kolem frapantně ošklivější než jindy.
(Klíma: Sentence)


Hudba velmi prospívá zdraví, když jí náležitě užíváme.


Ovšem hudba - hudba, ta je naprosto nadlidská! S Johannem Sebastianem Bachem si uvědomíte, jaký harmonizující potenciál hudba, skutečně dobrá hudba, může mít.


Útěcha? Jen hudba, hudba proto, protože na dosud nevysvětlitelný způsob odkazuje k vyšší inteligenci, protože je avízem, že existují ještě jiné světy, než je ten náš, nejhorší ze všech myslitelných.


Myslím, že hudba Johna Coltrana, správně použitá, by dokázala zastavit válku a vyléčit rakovinu.


Přelety stíhaček, štěkot a vytí psů, rachocení sekaček na trávu, klepání koberců, automobilový provoz, různé sirény, cirkulárka, dunění vzdálených explozí z muniční továrny, silné, až se otřásají okna atd. atd. - to těm hovadům nevadí. Ale pusťte si muziku o poloviční hlasitosti než výše zmíněné zvuky a hned je to podle nich rušivý kravál. No kde to jsme, doprdele!? Vždyť je to Hudba, proboha! Hudba! Královna umění, a ta má mít svá práva! Co jste to za nekulturní barbary! Co jste to za hnusný tvory! Já poslouchám hudbu, běžte mi z očí! - Té verbeži ovšem na hudbě nevadí nějaké její decibely, jichž ostatně nikdy není víc než kolik jich vyprodukuje obyčejná rušná ulice. Dokonale jim stačí tyto kouzelné tóny byť jen zaslechnout, ba jejich averze se týká samotné existence hudby. Avšak jaké hudby! Ne snad dechovky, ne snad lidovky, ne snad chrámového doprovodu náboženských litanií, a ani ne vojenských pochodů. To je oblast totalitářů a všech těch různých hrůzných fanatiků lidskosti, kteří vás budou otravovat, necháte-li je, tak dlouho, dokud z vás neudělají taky takovýho hajzla. - Jim vadí obsah, který se skrývá v hudbě. A kvůli tomuto emočnímu náboji, v hudbě skrytému, ji nenávidí. Navíc a mimo to, se ta skutečně dobrá a hodnotná hudba dá těžko prodat či nějakým obzvlášť zavrženíhodným způsobem zneužít k ideologickému brainwashingu; nedá se sníst, není z ní žádný hmatatelný užitek, podporuje nekontrolovatelné emoce, mládež věří víc muzikantům než úřadům, dohání ji k drogám... - Zakázat! - Komunisti, nacisti, fašisti, náboženští fanatici - všichni jsou spojeni společnou nenávistí k hudbě, jež má v sobě ducha eruptivní svobody a vášně. Až mě to vede ke ztřeštěným úvahám o tom, že snad všichni tvůrci a milovníci takovéto pocitově silné hudby v krátkých, leč nešťastných dějinách lidského rodu na této planetě, museli zosobňovat jakýsi temporální výron nadlidské energie. Krátce, je to to nejdokonalejší, co nám známý vesmír stvořil. - Víme jedno: Oni, ta verbež, ti podlidé, hrají a poslouchají samý sračky, zamořujíce svět svým hudebním smogem. Zatímco My... - ach, to je jiná: je to píseň o tom, že jsme naživu a že si děláme, co chceme a komu se to nelíbí, ať si prdel políbí! - Je to výraz hluboké nadřazenosti nad Člověkem. I úplně beznadějné lidské hovado se díky této hudbě stává alespoň nakrátko lepším. Nestane se sice bohem, jako My, zůstane dál smrtelný a odsouzený k záhubě, nicméně alespoň ochutnal tuto božskou manu a teď se může zase vrátit ke svým prasečím pomyjím. - A Oni to vědí či tuší! Proto ji nenávidí nenávistí Nižšího k Vyššímu.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm