Chci zpívat volnost posvátnou...

21. září 2014 v 12:51 | Misantrop

Chci zpívat volnost posvátnou
a zdrtit podlost vladařskou.


Pryč s otroctvím! Já volnost dávám všem!


Mám ráda volnost a nemíním se nikomu podrobit.


Téměř nikdo se zde nerozhoduje: nechávají se unášet proudem. A veškerá volnost je ta tam.


Zabili veškerou volnost, denně ji zabíjejí, denně je na jatkách, každý den masakr.


Aspoň nějakou malou naději na zvířecí volnost musím nechat hořet, jinak by byl takovýto "život" nesnesitelný.


A docela jistě vím, že se radši zbavím života, než volnosti!


Aristoteles v Politice vykládá, jak veliké nevýhody vzešly Sparťanům z toho, že u nich byla ženám popřána příliš veliká volnost, dědictví, věno a veliká nevázanost, a jak tohle vše přispělo k pádu Sparty.


Jestliže často už spolu mezi čtyřmi stěnami zažili nejednu veselou a radostnou chvilku, byla ovšem nálada tím upřímnější tady, kde volnost obzoru a krása krajiny jako by očišťovala každou mysl.


Pokud má budoucnost lidstvo, nemá budoucnost život ani volnost ostatních zvířat.


Človjeku je svoboda tak cizí, že to může přinejlepším dotáhnout nanejvýš k nějakému tomu anarchistickému sdružení. K opravdové volnosti však nedospěje.


Ono mít stan nad hlavou, nebýt upoután k žádné ubíjející práci jako mezek a mít volnost ke svobodným potulkám po kraji také není k zahození. V podstatě jsem boháč.


V přírodě je volnost. Kromě člověka je tam dost místa pro každého, potrava i úkryt.


Když se každý člověk rozhodne přestat plodit, umožní to zemské biosféře vrátit se k její dřívější slávě a všichni zbývající tvorové budou mít volnost k žití, k umírání, k vývoji (věří-li v evoluci) a možná i k pominutí, tak jako mnoho jiných "experimentů" přírody, jež se udály v průběhu věků.


Čuang-c' odmítal velmi stroze úřední místo, ale ne kvůli nějakému kvietismu, nýbrž zcela normálně proto, že nechtěl přijít o svoji volnost a svoje dolce far niente. Nehlásal ideály asketismu a i když sám žil v chudobě, neviděl v tom žádnou přednost kromě toho, že si uchovává volnost.


Za těhotenství se osvobodila od všech povinností, které má hospodyně plnit, a zřejmě namluvila svému mužovi, že potřebuje co největší péči a co největší ohledy. Obalamucením si vydobyla volnost dělat si po devět měsíců, co se jí líbí.


Je teplo. V táboře se svlékám opět donaha. Je to tak příjemné, tahle prapůvodní volnost těla!


Nezapomínám, čím jsem byl. Já pout a řetězů jsem syt.
Nezapomínám na svou dávnou sílu a volnost v lese.
Za otep třtiny cukrové už nechci otročit.
Vrátím se k druhům do hor, tam všechno líp se snese.


Vláda tady není pro nás
Není volnost, když je ona
Poslouchejte co povídám
Vláda je tady proti nám!


Co je pravda?: vše, co je volnost; co lež?: vše, co zavání otroctvím.
(Klíma: Podivná příhoda)


Každý dosahuje svého cíle v mezích možnosti. "Ale do cesty se mi postaví nějaká překážka!" - Nuže, pak přejdi jinam, kde ti kyne volnost.


Ze tmy přichází světlo a z čiré nenávisti plyne čirá volnost.


Splašenec je ten dnešní lid!
Volnost chce a - okovy chrastí! -
Tomu tak uzdu povolit:
a - strhne všechno s sebou do propasti!


Každý v sobě má královského ducha, takže chce, aby sám měl absolutní volnost jednání, avšak vůči sobě ji odmítá.


Mělo by se omezit spíše plození dětí než majetek, takže by se děti nesměly plodit nad stanovený počet. Ponechá-li se však v plození dětí úplná volnost, jak je tomu ve většině obcí, musí to způsobit chudobu občanů a chudoba zase povede k rozbrojům a k zločinnosti.
(Aristotelés: Politika)


Ve svém mládeneckém, domácím, útulném bytě shledával jasně, že nepotřebuje vůbec ženy a ožení-li se přece, že provede velkou hloupost.
"Volnost je nade vše!" - říkal si sám sobě.
(Arcybašev: Žena otrokyně)


Nezdušen a bez života,
nezoufá si, jen se motá.
Volnost porobou ho trudí,
z polosna se zmlácen vzbudí.


Příroda poroučí všem živočichům; a zvíře poslouchá. Člověk zakouší stejný dojem, ale cítí, že má volnost souhlasu nebo nesouhlasu.


Můj duch se opájí volností a divokostí samoty.


Jsou však přeci také někteří "lidé", kteří v jasném, nejjasnějším okamžiku prozření a štěstí, jakkoli krátkého, mívají najednou neobyčejně ostrý pocit naplněnosti života a nechtějí proto už žít dál, jako by dalším lpěním na životě všechno mohli jen pokazit, zachovavše si tento božský, nadlidský, zvířecí pocit naplněnosti a volnosti životní až do konce. Mají pocit, že víc už nelze v životě dosáhnout; že o nic, ani o jídlo, ani o vzduch, nemá již smyslu dál bojovat, usilovat a toužit. Nic jiného než tento omamný pocit - a říkejte si tomu, jak libo: třebas "pocit štěstí", "pocit neskutečného krásna", "pocit neskonalé volnosti", "nirvána" a podobně -, nic jiného je už nezajímá na tomto lidmi zpotvořeném světě. Takoví lidé umírají šťastni a bez nářku - jako ta zvířata.


Žijeme sice pohodlně, ale strašně draze. Proto musíme příliš mnoho pracovat, a tak máme málo volného času. A nemáme volnost pohybu. Všude narážíme na nějaké zbytečné potřeby a uměle vytvořené bariéry, jako jsou ploty, dopravní komunikace, zástavba.


Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?


Upřímně myslím, co říkám, a nikdy úplnou volnost
za všechny poklady světa bych neměnil.


Myšlenka chce volnost, a když ji nemá, znamená to překážet její přirozené povaze.


Ztracená volnost
Papoušek jing-wu je domovem v západních zemích
Do tenat ho chytili, nemá naději na návrat
Kráska se s ním od rána až do večera zabývá
Venku i za závěsy své komnaty chce si s ním hrát
Věnovala mu zlatou klec a v ní ho chová
V zajetí jeho pernatý háv schází však
Není mu přáno jak bílým i šedavým labutím
Vzmachem křídel se vznést a letět do oblak


Kdepak, kamaráde, nikomu není na světě tak dobře jako neženáči. Volnost! Svoboda! Dýcháš a cítíš, že dýcháš!
(Čechov: Diplomat)


Při pohledu na prostor, při pohledu na sílu živlů, jež v téže době ničí a zúrodňuje, cítí člověk, že je přiveden k rozumu, cítí jak v celé jeho bytosti vzniká a roste vášnivé nadšení pro širokou volnost, jež až dosud dřímalo na dně duše, potlačeno trpělivou a piplavou prací na drobnostech života.


Tak volný náhle, blažen tak v té deštné slavnosti,
Já slavím v dešti volnost svou, zbavený vší lidskosti.


Soudce: "Pane Modříne, slyšel jste obžalobu. Přejete si něco říci, než vynesu rozsudek?"
Modřín: "Jen bych rád řekl, ctihodnosti, že mám rodinu, ženu a šest dětí, a že doufám, že mi nevezmete svobodu, protože... protože víte, ctihodnosti, ona volnost je ve velké vážnosti všude tam, kde vládne kulturní lid; (teatrálně) je to pouto, jímž divoch může odčarovat černý flór, jímž je kryta jeho duše, a zchladit neklidnou hruď mohutnou tišinou; je nejvzácnější, je jak požehnaný balzám, vykupitel knížat, herold štěstí, věru, je samou podstatou a dření všeho. Co dává volnost v siré cele vězni, ukutém v hradbu hrubých zdí, daleko od sov z Théb? Co nítí a dme datla jatého v osidlech? Co vzbouzí tuchu v kdouli dřímavé? Jakou to bohyni vzývá bouří usmýkaný plavčík? Svobodu! Svobodu! Svobodu!"
Soudce: "Kruci, vždyť jste jen špatně parkoval..."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm