Domníval jsem se, že se učím žít...

22. září 2014 v 17:23 | Misantrop

Domníval jsem se, že se učím žít, a zatím se učím umírat.


Učím se, co je k učení, a hledám to,
co nalézt lze.


Kdo má snést i jen moji vážnost, moji vášeň, musí být ve věcech ducha poctivý až do tvrdosti. Musil se cvičit žít na horách - vidět pod sebou dnešní žalostné žvanění politiky a národního sobectví. Musil se stát již lhostejným, nesmí se nikdy tázat, prospívá-li pravda, či stane-li se člověku osudem...


Svobodní lidé, pokud nechtějí žít podle, povinni jsou zdržovat se všech žen - zrovna tak, jako by zachovávali zdrženlivost, kdyby kolem nich nebylo jiných žen, než jejich matky a sestry.
(Tolstoj: Doslov k Sonátě Kreutzerově)


Rousseau byl znám jako velký propagátor návratu k přírodě, kterou považoval za moudrou a čistou. V životě, který je ve shodě s přírodou, v prostém a čistém životě viděl jediný způsob, jak může člověk dojít ke štěstí a spokojenosti. Jeho víru v moudrost a laskavost přírody nezměnilo ani velké zemětřesení v Lisabonu roku 1755. Odložil noblesní měšťanské šaty a začal žít prostě a jednoduše, životem těch nejprostších lidí tehdejší společnosti.
(Čechák: Předmluva k: Rousseau: Rozpravy)


Horatius mluví hodně o sobě a nesnaží se zakrývat své vady. Není dokonalý, ale zná cestu, která k sebezdokonalování vede. Je to návod epikurské filosofie, které zůstává nejvíce věren: žít v ústraní, netoužit ani po bohatství, ani po slávě, ale těšit se z toho, co přináší každý den.


Kdo chceš ceny dojít pravé,
z hlubin se žít! a velce!
Nabubřelosti však žvavé
dutě zní a plynou mělce.


Naším velikým a slavným vrcholným dílem je vhodně žít. Všechny ostatní věci jako kralování, hromadění bohatství, budování jsou nanejvýš dodatky a drobné prostředky tohoto díla hlavního. A není vědy tak nesnadné jako umět dobře a přirozeně prožít tento život.


Naučili jsme se létat v povětří jako ptáci, potápět se jako ryby. Zbývá jediné - naučit se žít na zemi jako lidé.


DÍTĚ: "Stojí za to vůbec žít?"
SVĚT: "Život poskytuje více či méně rozkoší, pro něž stojí za to žít, jak říkáváme. I takový odsouzenec na smrt, jehož vedou na popravu, stále ještě do poslední chvíle očekává něco od života. A nevyhnutelná smrt, které se teď nemusíš vůbec obávat, přijde sama, až budeš tak starý, jako znuděný mými rozkošemi. Jak k životu, tak ke smrti je potřebná odvaha. Život je tvárná hmota v tvých rukách a nebudeš-li zbabělý, budeš mít sílu uhájit svoji svobodu, kterou tak miluješ a špatný svět proměníš v lepší."
DÍTĚ: "Děkuji ti. Budu se snažit."


Bohužel, život lidský je již tak komplikovaný, že každý, kdo hodlá žít jako člověk, stane se, musí se stát také komplikovaným. Ale téměř nikdo se zde nerozhoduje: nechávají se unášet proudem. I kdyby nebylo mých "sedmera knih", přece je už jenom samotný můj život uměleckým dílem! Ach, jak Já umím žít! Kdybych chtěl založit nějaké náboženství, založil bych "yettiismus". Sněžný muž jako příklad svobodného způsobu života! A nejchytřejšího!


Žít - to pro nás znamená ustavičně proměňovat vše, čím jsme, ve světlo a plamen, včetně všeho, co nás potká, my vůbec nemůžeme jinak.


"Stárnu a přitom se stále učím"
Solón tento verš ve stáří často opakoval. V jistém smyslu bych ho mohl říci i já o svém stáří, ale je to opravdu smutné poznání, jaké jsem po dvacet let zkušenostmi nabýval - to už je lepší nevědomost. Mládí je doba se moudrosti učit, stáří zase čas ji uplatnit.


Já bych hlavně rozvíjel a trénoval schopnost žít a přežít jen v rámci takzvané "holé existence", jako zvíře.


A naučíme-li se lepší radosti, odučíme se nejlépe působiti jiným bolest a vymýšleti bolestné věci.


Umění žít má více podobného se zápasnickým než s tanečním, v tom totiž smyslu, že musíš stát pohotově a nekolísavě tváří v tvář úderům i nepředvídaným.


Pravověrný džinista všechno své soucitné konání přehání a chtěl by být papežštější než papež, lepší a moudřejší než sám Mahávíra, jenž to takto jistě nemyslel ani neučil. Já učím něco jiného: Buď soucitný a ohleduplný k jiným tvorům, ale měj soucit také sám se sebou a nesnaž se obětovat svůj život zásadám, jež jsou v přírodě bezvýznamné a bez trestu i bez odměny. Žij a nech žít druhé. I ty, soucitný světče, se však někdy nevědomky, nechtěně či v sebeobraně staneš příčinou zániku živého tvora. Nauč se dobře žít s tím vědomím, ale nečiň zlo schválně a vědomě tam, kde nemusíš. Žij a neplač, nermuť srdce své rozbolavělé tím, co nikdo nenapraví. Tvé srdce je čisté, čistší než kohokoli jiného, čistší už být nemůže. Nesnaž se obětovat čemusi, co žádná tvá oběť nespasí a co nikdo neocení. Ty nejsi nejhorší; můžeš však být nejlepší, ale nemůžeš se vyhnout nevyhnutelnému. Toto nevyhnutelné sluje smrt a utrpení. Dokud žijeme, trpíme a sami jsme též příčinou utrpení. To je nevyhnutelné jako sama smrt. Ty s tím nic nenaděláš; ty nejsi ten, kdo se má kát a bít v prsa. Ty, světče, jsi nevinný jako příroda sama, ty jsi pravý arahant. Neploď a nezabíjej! To má smysl na tomto světě. Nestaň se příčinou plození a zabíjení! I to má svůj hluboký smysl na tomto světě. Měj soucit se zplozenými i nezplozenými a nestaň se příčinou jejich utrpení! Také toto má svůj filosofický význam. Všechny tyto Tři vznešené příkazy Probuzeného Vítěze mohou změnit tento svět násilí a hrůz. A snad ani ty na tom nemůžeš nic změnit. Povznes se nad všecko. Buď sám a prozříš.


Abychom vykonali veliké věci, musíme žít tak, jako kdybychom byli nesmrtelní.


Pro tvora, jako jsem Já, je lepší zůstat sám, anebo žít s těmi, kteří jsou lepší než Já sám - se zvířaty a se stromy.


Především má o to člověk usilovat,
čestně, ctnostně žít a tak i vystupovat;
má jasnou mysl, rozum k tomu upírat,
jak cestou spravedlivých životem se brát.


I když je rozdíl mezi velkým a malým, přece žije-li si každá z věcí volně, tak jak ji samu těší, pak mohou všechny věci dát průchod vlastní přirozenosti a mohou žít podle svých schopností a nadání. Pak budou všechny věci jen tím, čím být mají, a takovým způsobem jsou stejně šťastné.
Nech svoji mysl toulat v čisté prostotě, za přirozeností věcí jdi. A svět bude žít v míru a v pokoji.


Démokritos:
Nekonej mnoho věcí, chceš-li žít radostně!

Antifón:
Někteří nežijí přítomný život, nýbrž se připravují s velikou horlivostí, jako by měli žít nějaký jiný život, ne přítomný, a zatím uniká zbývající čas.

Pacuvius:
Pro všechny případy se nejlépe hodí učení těch, kteří vše, co v životě sledují, měří blažeností. Proto všude tam, kde je jí dost, mohou žít blaženě.


Tak bych tedy byl už doma!
Samotě se budu učit.


Jestliže se poté, co jste selským rozumem racionálně zhodnotili své problémy, a po přihlédnutí k tomu, co nás naučila psychiatrie, stále nedokážete emočně vymanit z bezdůvodného pocitu viny a nedokážete uvést své teorie do praxe, měli byste se naučit dosáhnout toho, aby tento pocit viny pracoval pro vás. Měli byste jednat podle svých přirozených pudů, a pokud to nedokážete, aniž byste se zároveň necítili vinni, těšte se ze své viny. Může to znít jako protimluv, ale pokud se nad tím zamyslíte, pocit viny může často smysly spíše vzrušit. Dospělí by se měli učit od dětí. Děti si velmi často libují právě v tom, o čem vědí, že by neměly dělat.


Básník musí všecek žít sobě, všecek v milovaných předmětech své tvorby. On, jehož nitro je nebesy tak přeskvěle obdarováno, on, člověk chovající v hrudi poklad stále sám ze sebe se množící, musí se svými poklady žít i vnějším světem nerušen v tichém blaženství, které se boháč marně snaží kolem sebe vytvořit nahromaděnými statky.


Trpět svým okolím, jeho chválou i hanou, být raněným a nemocným, ale neprozradit se, nedobrovolně a nedůvěřivě se bránit lásce svého okolí, učit se mlčení, třeba tím, že se skrývá za řečí, tvořit si koutky a nerozluštitelné samoty pro okamžiky oddechu, slz, sublimní útěchy - až máme nakonec dosti síly říci: "Co je mi po vás?" a jdeme svou cestou.


Co by se měl už mladý chlapec učit znát a pomalu se k tomu probírat, je přece základ, a ne kymácivá věž: na základě stojí vryto: jsi tu míň než přechodný host; všichni musíme udělat trpkou zkušenost se smrtí, nikdo není vyňat či ušetřen. Ve třiceti by muž měl vědět, že má právě polovinu života za sebou. Kdyby si všichni dospělci bez hysterie uvědomili, že zakrátko umřou, nemyslím, že by se z náměstí ozýval všeobecný nářek, ani by nebylo slyšet párané hedvábí, ale zavládla by nálada asi jako o klidném odpoledni v červnu. Sladko, užitečno bylo by žít v takovém společenství vědoucích.


Tohle musíte lidem říkat; tomuhle musíte učit mládež. Musíte každého přesvědčit, že celá tahle velkolepá civilizace jen smrdí a že opravdovým životem, který má skutečný význam, je možno žít jen daleko od ní.


Když hledá našinec svobodu a nerušený klid na přemítání, nenajde to všechno tam venku, ve "světě", v jejich světě, mezi nimi, nýbrž v radikálním a bezpodmínečném ústraní, někde nenápadně v koutku jako ten pavouček, jenž celý život neopustí svůj skromně utkaný příbytek, který je zároveň jeho skrýší i azylem. Být jako on. To by bylo mé malé velké soukromé vítězství. Dívám se na něj každý den. Je to můj malý velký vzor. Máme se toho tolik co učit od zvířat!


Proč se učit od těch druhořadých učitelů, když pouhý přírodopisný film ze života zvířat skýtá mnohonásobně víc poučení než zpola hrané a zpola předstírané fragmenty ze života těch nejpřeceňovanějších duchovních lidí. Ztráta času se zabývat příkladem jakkoli dokonalého člověka, i když cosi jako "dokonalý člověk" existuje jen s velkou dávkou tolerance, představivosti a vlastního umenšení a slevnění. Příliš málo pro mne! Chci víc! Chci být jako zvíře! S lidmi jsem skončil! Tedy již zvíře jsem!


Posbírej tyto žluté pergameny
a svitky, které plíseň žere
a do ohně je zahoď. Pro ně totiž
na vlastních nohách zapomněli jsme chodit
a zaměstnávat víc vlastní rozum.
Ty přenášejí z dávných staletí
do naší doby staré předsudky.
Do ohně s nimi! A ven do přírody!
Zatímco bys zkoumal, co je vlastně les
a co je píseň, tvůj život by
uplynul v prachu pokoje bez radosti.
Nebo se ti snad zdá život tak dlouhý,
že se chceš věčně učit teorii?
Dejme my radši svorně vale škole;
nechť tě vede růžolící mládí
k jasnému slunci, k rozpustilým písním.


Dost! Už toho nechme být
a každý žijme tak, jak je nám libo žít!
Věz, že se nehodlám dát tebou cepovat,
že nikdy nebudu dbát žádných cizích rad,
že dám si radit vždy jen vlastní fantasií
a že jsem spokojen s tím životem, jak žiji.
(Molière: Škola pro muže)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm