Kde jsou barbaři 21. století?

23. září 2014 v 16:21 | Misantrop

Panská rasa může vzniknout jen z hrozných a násilných začátků. Problém: kde jsou barbaři dvacátého století?


Opravdová kultura, hodná toho jména, se kdysi ve velkém vyskytla snad jen v Indii, kdežto tolik obdivovaní Řekové a Římané nebyli oproti duchovně založeným a dokonce i k zvířatům ohleduplným Indům nic než barbaři, krvaví barbaři, vyžívající se ve válkách a zvířecích hekatombách. Ano, Řekové byli barbaři - teď už to vím. A Římané ještě větší. Asi jako dnešní Američané. Žádná kultura - jen bezduché vydělávání peněz a jejich nesmyslné utrácení za zbytečný přepych; jen samé válčení a ukájení se přihlížením násilnostem v akčních krvácích, při sportu a v pornofilmech; jen hloupé náboženství, založené na povrchních rituálech.


Mocné Árijce, tyto skutečné Velkoevropany, postihlo zjevně nějaké mozkové zatmění, když se nechali zhypnotizovat národem psychoanalytiků a spirituálních eskamotérů. Nachytat se nakonec nechali i hrdí příslušníci řádu německých rytířů, kteří vyznávali diametrálně jiné hodnoty než křesťanské a jejichž heslem bylo "Naší modlitební knížkou je náš meč!" Takoví chrabří válečníci v každém svém pudu, takoví nádherní barbaři každým coulem - a nechají se zatáhnout do bojů za christianizaci Evropy proti svým dosud pohanským bratřím! To je neuvěřitelné! Křesťanství šířené pomocí těch nejvlastnějších pohanských instinktů! To bylo chytré, velmi chytré!


A i když světu vládnou panovační a pokrytečtí mravokárci, vždycky se najdou nekulturní barbaři, kteří budou hledat realitu a hrubou pravdu.


Národové, jako Číňané, kteří se svou kulturou zůstali tisíce let pozadu, a divocí národové, ti vůči zvířatům chovají se lépe než my, lidé vyspělé kultury.
Barbaři nepořádají zápasů s býky jako Španělové. Tento rozdíl mezi divochy a národy kulturními nezměnil se ani po tisíciletích.
Když vzdělanost dosáhla ve starém Římě vrcholu, holdovali Římané zápasům gladiátorů s dravými šelmami v římské aréně a přezdívali barbary Galy, kteří sice neměli své Ovidie a Vergily, zato však netrýznili zvířat, jako to činili vzdělaní Římané.


V té době, kdy antický svět ovládal otrokářský systém (na to nesmíme zapomínat!), žili barbaři, například staří Slované a Germáni, v malých rodových svazcích, v žádných monstr-byrokratických režimech fašistického typu, jako my dnes, my ubozí světoobčané přelidněného světa.


Život kultivovaného taoistického mudrce je jen poezií. Čínská literatura chová toho nesčetné množství dokladů. V porovnání s tím vypadáme opravdu jen jako "severní barbaři".


O LÁSCE V PROVENCI AŽ PO DOBYTÍ TOULOUSE SEVERSKÝMI BARBARY V ROCE 1228:
Tak působilo na Provence dobytí Toulouse křižáckou armádou. Namísto lásky, půvabů a veselí přišli barbaři ze severu a svatý Dominik. Nebudu zaplňovat stránky vyprávěním o inkvizici, dopouštějící se v tehdy ještě plné horlivosti mládí krutostí, nad nimiž vstávají vlasy hrůzou. Ti barbaři, to byli naši předkové. Zabíjeli a pustošili vše. Ničili pro rozkoš z ničení to, co nemohli odnést. Divošská zuřivost je hnala proti všemu, co neslo nějaké stopy civilizace. Jejich vztek násobilo i to, že nerozuměli ani slovo z toho krásného jižního jazyka. Byli nesmírně pověrčiví a pod vedením strašlivého svatého Dominika si mysleli, že si zajistí nebe tím, že budou vyvražďovat Provensálce. A pro ty skutečně všechno skončilo: už žádná láska, radost nebo poezie. Od dobytí neuplynulo ještě ani dvacet let (1235), a byli už skoro tak barbarští a hrubí jako Francouzi, to znamená naši otcové.


Ubozí, slepí šílenci!... Barbaři, slepci, blbci!... Zabili Archiméda, otrávili Sókrata!... Nesmyslný - dav!...
(Arcybašev: Silnější smrti)


Kam pohlédneš, samé vítězné nuly,
ti, co obrazivost o všechno odrali,
mocní z milosti stroje, k němuž se modlí,
zpupní a také nekonečně podlí,
o sobě přesvědčení nevolníci,
otroci, jež kdekterý výdobytek uchvátí,
elektricky ozáření barbaři.


Protože jste barbary, přeji vám mnoho běd až do té doby, než se naučíte řecky a stanete se skutečnými Řeky. Ti, kteří jsou nazýváni barbary, obývají nyní mnohem líbeznější místa a i svými mravy jsou ušlechtilejší. Ti, kteří se nazývají Řeky, vedou války proti barbarům, barbaři však jsou toho názoru, že musí hájit svou zemi, a spokojují se tím, co mají. Vám však nestačí nic; neboť se honíte za slávou a chybí vám rozum a řádné vzdělání.


Domnívám se, že další geniální postava dějin, tentokráte dějin filosofie, Friedrich Nietzsche, předpověděl ve svém díle příchod Hitlera, když se provokativně táže: "Kde jsou barbaři dvacátého století?"


Barbaři zmocní se psa, jenž tak zázračně zvítězí nad člověkem v přátelství; přibijí ho na stůl a rozřezají ho zaživa, aby ti ukázali jeho okružní cévy.


Teď už nejsou ty časy, jako bývaly. A co Saracéni a barbaři kdysi zvali statečností, to my nyní nazýváme lupičstvím a zločinností.


Křesťanství z nás udělalo duchovní barbary, a teď zase z nás věda dělá intelektuální barbary. My jsme všichni barbaři. Žijeme v hrozné době! Mezi barbary! Naprostá, propastná neznalost nejzákladnějších pravd!


Obecenstvo, ti zabednění barbaři! Předhodím jim tu nejlepší operetku, féerii, báječné zpěváky, ale copak o to stojí? Copak o tom vůbec mají nějaké ponětí? Kdepak, obecenstvo chce jenom komedianty. Musíte mu nabídnout něco banálního! Dávali jsme hru Faust naruby, ale skoro všecky lóže zely prázdnotou. To kdybychom uvedli nějakou pitominku, měli bychom divadlo nabité.
(Čechov: Dušinka)


QUOD NON FECERUNT BARBARI, HOC FECERUNT BARBERINI
Co neudělali barbaři, to provedli Barberinové
Tento verš C. Castelliho († r. 1625) kárá barbarský skutek papeže Urbana VIII. (rodem Maffeo Barberini), jenž dal ulít děla pro andělský hrad v Římě z bronzu v portiku Pantheonu. Podle této sentence formuloval lord Byron parafrázi, jíž vyjádřil své rozhořčení nad plundrováním řeckých uměleckých památek: Quod non fecerunt Gothi, hoc fecerunt Scoti - Co neudělali Gótové, to udělali Skotové (tj. Britové).


Ve staré mythologii bylo vše oživeno a vše tu bylo skvělé. Zánik oněch geniálních časů, plných krásných alegorických představ, je příliš veliký na to, abychom jej v poesii někdy oželeli. Jak jsme suší a suchopární ve srovnání s nimi, my pomíchaní barbaři.


Hordy primitivních barbarů (rozuměj tzv. "normální lidé") jsou ovládáni nekonečnou honbou za naplněním svých nicotných afektů a kultivovaný jedinec má tak možnost stát nezúčastněně stranou "světa" a v klidu si užívat té svobody věnovat se jen svým vlastním myšlenkám a zálibám.


Dobývání Indie muslimy. To bylo nejzajímavější, jak silná, sebevědomá a sama sebou si jistá, i když naprosto nevýbojná indická filosofie přežije každý cizí vpád, sama neotřesena žádným terorem barbarů, ale naopak vstřebá nepřátelskou nadvládu a dokonce způsobí i změnu myšlení útočníků. To je případ jak muslimů v Indii, tak i později Britů. Cizí ideologie se v Indii nikdy neujala, avšak indická filosofie natrvalo pozměnila myšlení vetřelců a ovlivnila celý svět. Není lepšího důkazu o veliké moudrosti starých Indů.


Fyzickou práci může vykonávat každý, i ten nejpitomější hlupák a zločinec, fyzická práce je charakteristickou přirozeností otroků a barbarů, nic jiného nedovedou, ale svatý oheň bývá udělován jen málokterým!
(Čechov: Můj život)


Otto Reimers - časopis Zeitgeist:
Volání po násilí a samopalech není anarchistickou výzvou! Pro nás, anarchisty, stále platí heslo "Bojujme duchovními zbraněmi, ne výzbrojí barbarů!"


Řím nakonec rozvrátilo, zničilo a pohltilo mezinárodní křesťanstvo a přetvořilo jej k obrazu svému. Oslabilo tím celou tehdejší "civilizovanou" Evropu a vydalo ji v nebezpečí a všanc "barbarům" zvnějšku - zejména Turkům a muslimům vůbec.


V evropském středověku byly kratší vlasy častou známkou nevolníků a rolníků, zatímco dlouhé vlasy byly nejčastěji připisovány svobodným lidem, jako byli germánští Gótové a franští Merovejci. Negermánské kultury, jako například Byzantinci, pohlíželi na tyto "dlouhovlasé muže" jako na barbary. Muslimové měli na křesťanských územích nakázáno mít vlasy krátké, protože jejich delší účesy byly považovány za vzpurné a barbarské.


Když křesťanství opustilo svou první půdu, nejnižší stavy, podsvětí antického světa, když se vydalo za mocí mezi barbarské národy, nemohlo tu již předpokládat lidi znavené, nýbrž lidi vnitřně zdivočelé a drásající se - člověka silného, ale nezvedeného. Být se sebou nespokojen, trpět sebou není tu jako u buddhisty nadměrná dráždivost a schopnost bolesti, nýbrž naopak přemocná touha ubližovat, vybít vnitřní napětí nepřátelskými činy a představami. Křesťanství potřebovalo barbarských pojmů a hodnot, aby barbary zvládlo: takové jsou oběť prvotin, pití krve při přijímání, pohrdání duchem a kulturou; mučení ve všech formách, smyslné i mimosmyslné; veliká pompa kultu.


Vždyť oni se mě snaží zcivilizovat! Jako Římané takzvané "barbary", jako křesťané takzvané "pohany" a jako všichni ostatní moderní světoobčané poslední zbytky přírodních národů, takzvaných "divochů"! Ale Já chci být barbar, chci být pohan a chci být divoch! Chci dokonce ještě víc: chci se vrátit ke zvířeti! Chápete to?


Je zajímavé, že Germáni si zesvětlovali ještě víc své plavé vlasy nebo si je barvili na rudo. Dokonce i Římané, jejich úhlavní nepřátelé, kteří je dobývali a pokořovali a kteří je považovali za nekulturní barbary, po nich napodobovali a převzali ten zvyk barvit si vlasy.


Co můžeme pozorovat při kontaktu kulturních národů s barbary: že totiž nižší kultura pravidelně přejímá od vyšší kultury nejprve její neřesti, slabiny a výstřelky, právě jimi se cítí okouzlena a až nakonec prostřednictvím osvojených neřestí a slabin na sebe nechá zároveň působit i něco z hodnotné síly vyšší kultury.


Co jste to za nekulturní barbary! Co jste to za hnusný tvory! Já poslouchám hudbu, běžte mi z očí!


"Veliký Friedrich Nietzsche se ve svém Zarathustrovi ptá: 'Kde jsou barbaři dvacátého století?' - A já odpovídám: Tady, v Libni, číslo popisné čtyřiadvacet!"


Související článek:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm