Na okraji

19. září 2014 v 16:39 | Misantrop

IN MARGINE (zkr. I. M.)
Na okraji
Poznámky na okraji stránek knihy (marginálie), ale přeneseně i např. v debatě poznámky "na okraj" nějakého problému, otázky apod.


Pěkný je výrok amerického filozofa španělského původu George Santayany (blíže jej neznám): "Existují knihy, v nichž poznámky pod čarou nebo komentáře naškrábané rukou nějakého čtenáře na okraji jsou zajímavější než text. Jednou z takových knih je svět." Toť přesné.


Ráj bláznů nebo ráj hlupáků byl kdysi název pro limbus. Do tohoto limbu umísťovali duše blbců a dětí-nekřtěňátek. Limbus znamená obrubu, lem, okraj a tento limbus se rozprostíral na lemu luny.


Jakákoli spojitost mezi americkým uměním a americkou přírodou je čistě náhodná, ale tak je tomu jen proto, že národ jako takový nemá sebemenší sepětí se skutečností. Toto je pouze jeden z důvodů, proč jsem byl vždy nucen existovat na samém okraji jeho společnosti, zůstaven limbu, vyhrazenému těm, kdož skutečnost poznají, jsou-li před ni postaveni.


Šestiletý Achilleus učil se odvaze, která nezná rozdíl mezi horami a údolími, močály a vyprahlými stráněmi a zastaví se beze strachu i na okraji srázné propasti.


Lidé, kteří mě obklopovali, neměli o vědách ani ponětí; byli to němečtí dvořané a tato třída neměla tehdy ani špetku kultury. Taková společnost, jak se každý domyslí, by mě nutně byla přivedla na okraj záhuby.


Tohle chození domů z lesa přes město mi nevyhovuje. Radši bych žil někde na úplném okraji vsi, abych nemusel procházet těmi davy rozmrdanými. Nezávidím jim jejich obyčejné životy. Mně se můj dobrodružný život na okraji, nebo spíš mimo jejich společnost líbí. Neměnil bych.


Sbalil jsem si saky-paky a odešel do sudetských lesů zvaných Balda. Došel jsem až na úplný okraj této země zaslíbené, tohoto ráje znovunalezeného, až do nejzazších jeho končin.


Při usilovném rozpomínání se na věci dávno zapomenuté přicházíme často až na samý okraj vzpomínky, abychom si nakonec přece jen nevzpomněli.


Dožít se někdy v budoucnu vyhynutí člověka na planetě Zemi, nebo ho alespoň vidět zatlačeného někam na okraj, někam do kouta, kde by se styděl sám za sebe a za to, čím je, to je slastná představa!


Krásný je i tvrdě zelený okraj smrkového lesa vedle zvonkově modré oblohy. Je krásný proto, že má zvukové pozadí ptačích písní.


Oni to budou, tito nesobečtí hrdinové temných zítřků, kteří se budou sebeobětovat proto, aby lidstvo bylo zdecimováno, aby jejich vlastní pyšná civilizace zanikla; ano, ti to budou, kdo si budou přát a umírat za to, aby lidstvo přivedli nebo pomohli přivést až na sám okraj vyhlazení.


Babylon nabízí lidem místo realit své abstrakce; právě v rámci tohoto okraje systémové chyby může Dočasná Autonomní Zóna začít existovat. Divoch, Kalibán, je tu jako nějaký virus ukryt přímo v samém soustrojí okultního imperialismu; prales / zvířata / lidé - všichni jsou od počátku vybaveni magickou mocí okraje, všeho opovrhovaného a vyvrženého.


V hustém porostu v přítmí končícího dne jsem sotva rozeznal lidáka i jeho velkého černého psa na obojku. Znám je. Ti také bydlí na okraji vsi Haidžarí. Je zajímavé, že všichni nejotravnější tvorové bydlí, hlídkujíce a obtěžujíce, vždy na okrajích vsí a předměstí, právě tam a ne jinde, kudy chodívám Já.


Během několika málo let! Než jsem se otočil, postavili mi kolem mne do cesty hradbu nových sídlišť a dopravních komunikací, takže místo dřívějšího okraje města se propadám spíše do jeho centra. Pohlcuje mě to zaživa. Zazdívá mě to zaživa.


Nejlepší hudební žánry doslova živoří po okrajích hlavních proudů, a tak je to i s nejlepšími lidmi.


Toužím jít hloub, probrouzdat dosyta
ty božské husté oživené háje,
jimiž nový den jemně prosvítá.
Už nečekám, vykročím od okraje.


Takováhle představa mě po jednu dobu doslova fascinovala: Řídím nacpaný autobus, směřuji ho k okraji propasti, všichni kolem křičí hrůzou, ale já pevně svírám v rukou volant...


Dlouho jsem nebyl ve městě. Chodím jen po okraji. A ještě i to jen s krajní nechutí.


Že budu vždycky na okraji, jsem pochopil brzy. Věděl jsem to, už když mi bylo dvanáct.


Jacques Monod napsal: "Člověk se musí ze svého tisíciletého snu konečně probudit a objevit svou naprostou samotu, svou fundamentální odloučenost. Musí si uvědomit, že žije jako cikán na okraji cizího světa; světa, který je hluchý k jeho hudbě a stejně lhostejný k jeho nadějím jako k jeho utrpení a jeho zločinům."


Svoboda není ničím, není-li svobodou žití na samém okraji, na rozhraní, kde se veškeré pochopení rozkládá.


Ty nejchytřejší mozky zůstávají navždy nepochopeny, nebo maximálně živoří na okraji zájmu. Svět patří blbcům. Tvorové, jako jsem Já, živoří věčně kdesi na okraji.


Po okrajích lesů, polí a remízků stojí zlověstně rozestaveno několik mysliveckých posedů. Vypínají se v krajině jako strážní věže koncentračního tábora.


Na okrajích lesů bych postavil hlídky a pak by to šlo ráz na ráz: Chceš jít dál do lesa? Tak boty dolů, jako když jdeš do orientálního chrámu, hadry dolů, abys neměl kam schovat sirky, a můžeš jít!


Osamělost se podle nové studie může mezi lidmi šířit podobně jako chřipka. Ještě předtím, než se lidé - jako Já - zcela stáhli na okraj společnosti, šířili pocity osamělosti mezi zmenšující se počet svých přátel. Ti pak zanedlouho osaměli také. Konečným důsledkem bylo, že se v izolaci ocitali nejen jedinci, ale rovnou celé skupiny lidí. Výsledky studie také ukazují, že lidé, kteří už zcela "vypadli" ze sociálních sítí, jsou vůči jiným lidem méně důvěřiví a návrat pro ně bývá velmi obtížný. Podle autorů studie je prý v zájmu veřejného zdraví naučit se rozpoznávat první příznaky osamělosti a zabránit (sic!) úplnému vydělení na okraj společnosti. - Tak tohle už tu kdysi bylo, tento hon na odlišné jedince. Bezúspěšně. Příští staletí budou misantropická - a nic a nikdo tomu nezabrání.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm