Naplněn sladkým rozjímáním

30. září 2014 v 14:37 | Misantrop

Volné chvíle mých každodenních procházek byly často naplněny sladkým rozjímáním a já jen lituji, že si na ně nevzpomínám.


"Co vlastně lámové dělají?" zeptala se.
"Oddávají se rozjímání, madam, a hledání moudrosti."
"Ale to přece neznamená, že něco dělají."
"Pak tedy, madam, nedělají nic."


Dílo, které jsem započal, nebylo možné konat jinde než v naprostém ústraní, vyžadovalo totiž dlouhá a pokojná rozjímání, která společenský ruch nedovoluje.


Nechci žít v tomto neklidném, nervózním, rušném, povrchním století, ale v rozjímání stát nebo sedět a nechat je míjet.


Ježto na těch blažených březích nejsou velké a pohodlné silnice pro vozy, je tento kraj cestovateli jen málo navštěvován, je však o to přitažlivější pro přemítavé samotáře, kteří se rádi do sytosti opájejí přírodními půvaby a rádi rozjímají v tichu, jež ruší jen křik orlů, přerývané štěbetání několika ptáků a hukot bystřin padajících z hor.


Když v hlubinách přírody objevím nějakou krásu, připomene mi onu klidnou a tichou atmosféru, v níž se o ní má rozjímat, nepopsatelnou samotu života - tak je tichá a skromná.
(Thoreau: Přírodopis státu Massachusetts)


Mé snění občas končí rozjímáním, častěji však mé rozjímání končí sněním a během těchto poblouznění se má duše toulá a vznáší vesmírem na křídlech obraznosti, ve vytržení přesahujícím všechny ostatní požitky.


Jen se tak nořím do svých poklidných rozjímání a pociťuji směsici soucitu a hnusu.


V srdci se mi zrodil smysl pro samotu a rozjímání spolu se srdečnými a něžnými city stvořenými k tomu, aby byly jeho potravou.


Vstoupil jsem na hřbitov u kostela, kde leží pochováni mí předkové. Postál jsem u hrobů. Hřbitov zel liduprázdnotou, nikdo mě nerušil v rozjímání. Na jednom náhrobku je vytesán nápis: "PO TĚŽKÉ PRÁCI VĚČNÝ KLID". Takový epitaf bych si Já nepřál, nechci se udřít k smrti.


Chci odejít na celé teplé období do lesů s tím, že (jako obvykle) se nehodlám dlouho vrátit, užít si do sytosti posledního volna, užít si volnosti, přírody, samoty, klidu a rozjímání a zároveň se také cvičit v přežití.


Sedím na kameni a s pohledem na dálný obzor rozjímám. - Vtom se kdesi za mnou ozval výstřel doprovázený ozvěnou! Bylo to sice za dostřelem, ale přesto jsem se lekl, protože jsem zrovna myslel na to, že mi není dáno žít životem divokého zvířete, nicméně možná jako divoké zvíře jednou zemřu.


Naštěstí je téměř nemožné potkat zde v tuto hodinu nenadále jediného človíčka. Proto se mi ty noční rozjímavé procházky tak líbí. Tehdy je ten svět přeci jen o poznání lepší a volnější bez těch davů lidí na každém kroku.


Je to v lese stejně pohádkové. Většinou je tu totiž klid k nerušenému rozjímání a k celodenním rozkošným procházkám a toulkám po lese.


Užívejme volna k pobytu v přírodě, k tichému rozjímání pod blahosklonnými stromy a k vdechování voňavého lesního vzduchu. Je to tak zušlechťující!


Žil prý většinou na otcovském statku - či snad statečku - na ostrově Salamíně, odděleném úzkým průlivem od Attiky a vzdáleném asi 20 km na jihozápad od Athén. Zřídil si tam prý jeskyňku, vzdušnou a s výhledem na moře, kam se uchyloval před davem, chtěl-li tvořit - a proto je prý v jeho dílech tolik obrazů vzatých z moře - či chtěl-li se oddávat filosofickému rozjímání.
(Předmluva k Eurípidovým tragédiím)


Vhodnost místa a především doby jsou strašáci, kteří odvracejí lidstvo od rozjímání nad velkolepou nádherou. Sám jsem kdysi zachovával dekorum, ale sublimace pošetilosti měla neblahý vliv na mou duši.


Jak nemám k jídlu dlouhou samotu a rozjímání za zvuků komorní hudby, mám rozhašené zažívání. Doma mi pak stačí šálek dobrého cejlonského čaje a dobrá barokní hudba k tomu a je mi rázem zase dobře.


Platón věřil, že účelem života je rozjímání. Činnost má hodnotu jen v tom, že rozjímání umožní.


V této fázi života bych se měl oddat klidnému a vyrovnanému rozjímání, s radostnou myslí, po vzoru indických poustevníků, a nemyslet na uplývající čas. Ano, do bezčasovosti bych se měl svou myslí ponořit a vzdát se těžkých myšlenek, jež pramálo jsou případné tomu, kdo dlí v zakotvení absolutní svobody! Neporušenost posvátné mysli indického vanaprasthy sluší tomu, kdo je nejsvobodnější a kdo dlí tudíž nejosaměleji ve svém lesním ášramu!


Rozjímání není chtěná nehybnost mystiků, ale dobrovolné podlehnutí chvílím, které se nikdy nevracejí.


Dvě věci naplňují mou mysl vždy novým a rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich vanaprastha rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a nekonečné ticho ve mně.


V Indii svatého muže určuje jeho odloučenost, samota a rozjímání. Tady tak zvaného "světce" určuje jen jeho zvrhlost, pedofilie, pederastie a zvrácené "myšlení".


Važme si okolností, v jakých žijeme. Náš život je sice prostý a na pohled jednotvárný, ale pro mysl odvrácenou od marností a lidských pošetilostí ve světě panujících, je rozjímání v přírodě nejzajímavější věcí.


Proto i ty, jakmile se ti naskytne první příležitost, opusť ten hluk, prázdné těkání a často nesmyslné starosti a oddej se studiu nebo rozjímání v ústraní.


Byl jsem pevně odhodlán nevrátit se již nikdy k lidskému pokolení, nýbrž strávit zbytek života rozjímáním a pěstováním všelikých ctností mezi těmi podivuhodnými Hvajninimy, kde nebudu mít příkladu ani popudu k neřesti.


Související článek:


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm