Nejen chlebem živ je člověk

24. září 2014 v 16:53 | Misantrop

Nejen chlebem a masem utýraných zvířat živ je člověk. Zapít tu krutou melanži musí hořkými slzami svých obětin.


Když už jsme u toho chleba, nutno podotknout, že ten už dávno lidem zdaleka nestačí. Křesťané děkují Bohu za požehnaný chléb náš vezdejší, dělník se lopotí, aby měl na svůj denní chléb, krajánci jídávají svůj chlebíček v cizině... bla, bla, bla... - a všechno to jsou dávno zasuté jazykové archaismy. Dnešní pořekadla jsou úplně jiná: "A co vlastně jíš, když nejíš maso? Ha ha ha!" Životní úroveň se měří počtem zamordovaných a sežraných zvířat, ne tím, zda člověk nemusí trpět hlady a zda dostane denně svou skývu chleba.


Umění. Kdo se mu naučí jen zpola, nemá tajemství ani síly, jeho nauka je jako upečený chléb: chutná a sytí jediný den; avšak mouku nemůžeme zasít a obilí, které má být zaseto, nesmíme semlít.


Chléb a voda vyvolávají nejvyšší pocit slasti, jestliže je člověk požívá tehdy, když je potřebuje.


Pevný kmen malých a středních rolníků byl ve všech dobách nejlepší ochranou proti sociálním chorobám, které dnes máme. Je to také jediné řešení, které zajistí ve vnitřním hospodářském oběhu chléb národu.


Zemědělci začali hnojit a orat i to pole přímo před a pode mnou. Močůvku kupodivu necítím, dokud nepřijdu rovnou k poli, nebo dokud septik nepřiveze další várku. Smrdí to; ale jaký dobrý, chutný a voňavý chléb je pak z toho udělán!


Utrpení nevyhledává nikdo z pocitu povinnosti, a kdo by si to chtěl namlouvat, tomu povinnost vyrůstá nutně z docela jiného zřídla. Chléb vezdejší, udržení rodiny: to jsou závažná hnací péra pro takové počínání. Ta však v géniovi nepůsobí.


V noci jsem se díval na rakouský dokument s eufemistickým názvem "Náš denní chléb". Bylo to tak depresivní, že jsem to musel přetočit na film o ptácích z Vánočního ostrova. To byla pak úleva!
"Náš denní chléb" totiž tvořily nekomentované záběry z "výroby" potravin. Nejenže valnou část zabíraly hrůzostrašné sekvence z jatek, inseminačních stanic a drůbežáren, ale dokonce i pohled na mechanizovanou sklizeň zeleniny, ovoce a obilí mi nedělal dobře. Samá práce, většinou u nějakého toho nelítostného pásu. Svět jako jedna velká fabrika, jako jeden velký koncentrák. Uvědomil jsem si, že to je realita; že už se jim to povedlo. A měl jsem z toho, jak říkám, akorát tak hrozné deprese.
A ráno totéž čekalo na mne.


Tito lidé zde - kdyby ti chléb měli zadarmo, běda! Po čem by pak křičeli! Jejich výživa - toť jejich pravá zábava; a nechť jen mají život těžký!


Jsem šťasten, že vám mohu nabídnout omeletu, víno a tabák. Ale netajím se vám tím, že je mi ještě příjemnější dávat mému psu, mým králíkům a holubům vezdejší chléb, který obnovuje jejich síly, jež nezneužijí, aby psali romány, které ruší mír srdcí, nebo fyziologická pojednání, která otravují život.


Indové zvou býka otcem a krávu matkou a na jejich trusu si pečou chléb a vaří si jídlo.


Ty okusíš, jakou to chutná solí
chléb z cizí ruky, prosit, hrbit hřbet,
a všude, všude poznáš, jak to bolí.


Študuje to dvacet let a více, ba intelektuální obor je doslova jejich denní chléb, ale výsledek podle toho přesto nevypadá. Jsou to prostě blbci - málo platné.


Čím více se šíří průmysl a umění, tím častěji opovržený rolník, zatížený daněmi nutnými pro udržení přepychu a odsouzený trávit svůj život v práci a hladu, opouští svá pole a odchází do města hledat chléb, který by tam měl donášet.


Ano, už je to tak. Já nenávidím své sousedy. Už je to tak. Ale je to tak nepochopitelné? Nebo snad zvláštní? Ať je tomu jak chce, pro mne je to denní chléb, jenž upadl namazanou stranou krajíce do lidského bláta a je nepoživatelný. Přesně tomu se totiž blíží můj život s mými nenáviděnými sousedy.


Hloupější lidé vždy házeli po bližních leda chlebem. Namísto kamene poučení častovali je tak alespoň svou dobrotou, když jim nemohli věnovat trus svých z moudrosti vzešlých nenávistných šípů. Chléb, jejž vrhám Já, je však starý a tvrdý jako kámen. Střezte se jej!


Šťasten je ten, komu dalo nebe aspoň kus chleba, za který nemusí nikomu děkovat!


Nejvíc si mne Hitler získal na svou stranu, když ve své jediné monumentální knize popisuje, kterak jakožto chudý dělník se dělil o svůj nuzný chléb s myškami, jež mu pobíhaly po jeho skromném podnájemním pokojíčku.


Samota chutná
jak selský chléb!


Viděl jsi, že jsem byl vychován jemně, že jsem zimou nikdy netrpěl, hlad nikdy neměl, nouzi neznal, na chléb jsem si nevydělával a hrubou prací se vůbec nezabýval. Jak to tedy, že ses opovážil klást mě na roveň jiným?


Zvykněte si jíst ječný chléb a pít vodu; rybu a víno neokoušejte! Neboť ryby a víno proměňují starce ve zvířata jako kouzelné nápoje Kirky, mladé muže naopak proměňují v ženy.
(Kratés z Théb: Mládeži)


V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat.


Co příliš, ani s chlebem nechutná.


Nevíš, nač peníze jsou a jak jich rozumně užít?
Sklenici vína si kup, chléb se zeleninou a věci,
pro něž se povaha lidská zle kormoutí, jestli je nemá.


Já nevezmu do huby nic než tu boží kůrku, protože stojí psáno, chléb náš vezdejší dejž nám dnes. Ani můj táta, ani dědek nejedli nic než chleba - ale dneska? Dneska nedá mužik bez čaje, bez vodky, bez bílého chleba ani ránu, doktory potřebuje a všecky možné zhýčkanosti.
(Čechov: Píšťala)


"Hlupákovcům není třeba chleba, Hlupákovci se jedí navzájem a bývají syti," řekl jakýsi mudrc a řekl nespornou pravdu.


PANEM ET CIRCENSES
Chléb a hry
Římský lid, který byl za císařství zbaven politického vlivu, se dožadoval především bezplatného rozdělování obilí (= panem) a vzrušující podívané (= circenses). V době satirika Iuvenala (na přelomu 1. a 2. stol. n. l.) se obilí štědře rozdávalo každý měsíc a konaly se nákladné hry. Např. při oslavě vítězství nad Dáky (r. 106) trvaly hry 123 dní, v aréně zápasilo 10.000 gladiátorů a 11.000 šelem.


MALUM PANEM TENEREM TIBI ET SILIGINEUM FAMES REDDET
(Seneca Mladší, Listy Luciliovi 123,2)
I špatný chléb ti hlad učiní křehkým a chutným
Vztahuje se k výkladu o svobodě. Člověk je svobodný alespoň v tom, že: "co nemá, může nechtít a důležitou součástí svobody je i ukázněný žaludek, který snáší nedostatek". Srov.: Hlad je nejlepší kuchař.


"Já si myslím, dědečku, že i tobě se to jídlo protiví."
"Proč si to myslíš, Kýre?"
"Nu, vidím to každý den. Když si vezmeš chleba, neutíráš si ruce do ubrousku. Ale kdykoli ochutnáš některou z omáček, hned si čistíš ruce. Jistě tě mrzí, že ses od nich umazal."


Plzeň. Proslulé tuzemské pivo - tekutý chléb českého lidu.


Související článek:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm