Buď svým vlastním nebem!

30. října 2014 v 15:53 | Misantrop

Nad každou věcí buď vlastním svým nebem, svou okrouhlou střechou buď, svým azurným zvonem.


Když poprvé potkal Li Poa Che Č'-čang, řekl v obdivu: "Tento muž je bůh zapuzený z nebe!"


Nade všemi věcmi klene se nebe náhoda, nebe nevinnost, nebe znenadání, nebe bujnost.


Za sídlo bohů a domov určili nebe,
protože nebem se kutálí slunce i luna.


I chrámy a boží hroby já miluji, jakmile nebe čistým okem nahlédne dovnitř jejich pobořenými stropy.


Vyměnili jste nebe za zemi. Nechci vám rozumět!
(Čechov: Sázka)


"Nač myslíš, dítě?"
"Myslel jsem na nebe."
"Na nebe nemusíš myslet, je toho dost, myslíš-li na zemi. Což jsi unaven životem, když ses teprve sotva narodil?"
"Ne, ale každý má raději nebe než zemi."
"Nu, já ne. Protože jestli Bůh stvořil podobně jako zemi i nebe, můžeš počítat s tím, že tam najdeš stejná zla jako na tomto světě."


Musím pryč odtud, jen pryč a tak daleko, kam až sahá modré nebe!


Diké, spravedlnost, prchla již dávno od lidí, vstoupivši na nebe v podobě souhvězdí Panny, v jejímž znamení zrozen jest Misantrop.


Má po smrti být odklizen jak cár,
že pro nebe prý nemá duše dar,
zatímco člověk, hmyz ten! tvrdí směle,
že jenom jemu patří nebe celé.
(Byron: Nápis na pomník psa)


Otevřené jsou pro mne obě brány nebe
a rozevřené jsou pro mne i obě brány nebeských vod.


Duch sobě sídlem vlastním:
z pekla on můž' nebe,
z nebe peklo vytvořit.


Kdybych měl kořen nebo cibuličku v zemi, díval bych se na nebe - do nebes! Do smrti bych se díval rovnou do nebe! Ale že jsem člověk, musím se dívat na lidi.


Nebe je pro ty slabé, vyděšené a debilní lidi, kteří nechápou, že ráj je na zemi. Neumějí zacházet se zemí, a tak si vymysleli to neskutečné mystické nebe.


A musím vám vyrazit dech ještě něčím: člověk myslí, že přijde do nebe! Z vlastních peněz si platí kazatele, kteří mu to namlouvají.


Nebe je modré - kdo by si přál víc? Pryč s vášněmi, touhami a sentimentalitou!


Až se nebe pročistí od smogu, teprve pak se opět navrátíme k našim osamělým toulkám svobodným světem, jako tomu bylo před dávnými a dávnými časy.


Nebe je nejen nad našimi hlavami, ale i pod našima nohama.


Ach, rozevři, rozevři, nekonečné nebe,
tu svou svatou knihu záhadnou,
když nahlédl jsem už do zákonů tvých
a zapomínám na věk a všecko vůkol.
Tys věčné, to jiné pomine,
ty povznášíš, to jiné ponižuje.


Až v Linci postavím hvězdárnu, dám na ni napsat: "Nebe oslavuje Věčnost!"


Sám musí člověk nebe na sebe strhnout.
(Klíma: Egosolismus, Egodeismus)


Když měl Dante vylíčit nebe a jeho radosti, narazil na nepřekonatelnou obtíž, protože právě náš svět k tomu neposkytuje vůbec žádný materiál.


Chci, aby všem bestiím, které se přičinily o Tvé zklamání nad životem, zčernalo i nebe!


Stan jsem nestavěl kompletní, nýbrž střechu jsem nechal ležet opodál a bytoval jsem jen tak pod širým nebem, kryt před dotěrným hmyzem pouze vnitřní moskytiérou. Vydrželo mi to takto celé dva dny, třetího dne ráno už zase začalo pršet. Ale i ty dva dny pod volnou oblohou byly krásné; stále jsem hleděl do korun stromů a do nebe, což bylo zvláště kouzelné za jasných nocí plných hvězd.


Spojí-li se celé lidstvo, nepochybně pak zničí Nebe i Zemi.


Nebe je zahaleno zlatě mléčnou rouškou, a co je tam dál, nad ní, to není vidět. Ve starověku lidé věřili, že tam sídlí jejich vznešený, znuděný skeptik - Bůh. My víme, že je tam křišťálově modré, prázdné, nemístné nic. Já v téhle chvíli nevím, co tam je - poznal jsem příliš mnoho.


Uléhám na lehátko ve stanu a ještě dlouho dlouho se dívám oknem na hvězdné nebe, dokud mě slastný spánek nepřemůže. Paráda. Tomu říkám ŽIVOT!


Člověk již nepatří ani do nebe, ani do přírody.


Organický život je plíseň, rozežírající povrch našeho chorého světa. V dalekých prostorech se život vyvíjí normálně v geometrických tvarech krystalizace. Jinak by mě nijak netěšilo pozorovat noční hvězdnaté nebe.
(France: Ametystový prsten)


Sám jsem opět a sám chci býti, sám s čistým nebem.


Každé umění si troufá odehnat smrt, vést člověka do nebe.


Je-li tvým přáním skutečně zemřít, přistup: zde tě tvář nebe uchvátí do zapomnění!


Jsi-li nucen jít do nebe, budeš tam mrtvým člověkem.


Ze špatného, nudného a nespravedlivého lidského života nemohlo hned zmizet množství hloupých, slabých a brutálních lidí, kteří jej takovým dělali. A vlna, kterou chtěli došplíchnout do nebe, padla dolů vlastní tíhou.
(Arcybašev: Lidská vlna)


Nebe je svrhlo, peklo se jich štítí.


Nebe musí být zabydleno pěkně divnými tvory, jestliže žili pouze proto, aby se dostali někam, kde budou moci na věky věkův jenom drnkat na harfy.


K soutěsce veď mě, pod nebem se pnoucí,
kde básníku jen kvete čistý jas.


Stále nemohu zapomenout. Pod otevřeným nebem mé myšlenky pokaždé zalétají do lesů, kde jsem byl šťastný.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm