Byl jsem vždycky čestný...

25. října 2014 v 14:49 | Misantrop

Byl jsem vždycky čestný a za to mě nenáviděli. Život na Zemi se nikdy neustálil na něčem opravdu dobrém. Proto jsme odtamtud utekli.


Sebevražda se mi vždycky líbila. Je to důstojný a čestný odchod. Udělat to dřív než se dostaví bolest, nemoc a nemohoucnost. Nedopustit Klímův "vyhazov ze života jako z hospody". Nemohli jsme si vybrat okolnosti našeho narození, a tak aspoň zemřít máme možnost podle svého.


Jsem Bohumil Kristián Čert, kanovník ve službách vévody - - -, čestný člen společnosti pro šíření křesťanství mezi židy a rytíř papežského řádu za občanské zásluhy, který mi nedávno ve středověku propůjčil papež za to, že jsem mu udržoval luzu v ustavičné bázni.
(Grabbe: Žert, satira, ironie a hlubší význam)


"Holomku, řekni své jméno! Neboť napadat v masce a zakuklení lidi, kteří vystavují odhalenou tvář, to nedělá žádný čestný muž: to dělají malí kluci a lotři. - Tedy: Holomku, řekni své jméno!" Probatum est (Je to vyzkoušeno). Již Rousseau pravil v předmluvě k Nové Héloise: Tout honnête homme doit avouer les livres qu'il publie. To znamená po našem: Každý čestný muž se podepíše pod to, co píše, a tuto obecně kladnou větu lze per contrapositionem obrátit. Oč víc to pak platí o polemických spisech, jimiž recenze přece většinou jsou! Riemer má proto úplně pravdu, když ve svých Zprávách o Goetheovi říká: "Otevřený protivník, který se staví tváří v tvář, je protivník čestný, uměřený, lze se s ním dorozumět, snést, smířit; naproti tomu skrytý protivník je podlý zbabělý padouch, který nemá ani tolik odvahy, aby se hlásil k tomu, co soudí, jemuž tedy nezáleží ani trochu na vlastním mínění, nýbrž jen na skrytém potěšení z toho, že nepoznán a beztrestně si může zchladit žáhu."


Epikúros by byl zvítězil, každý čestný duch v Římské říši byl epikurejcem: tu se objevil Pavel... Pavel, jímž dospěla ztělesnění a geniality čandalská nenávist k Římu, k "světu", Žid, věčný Žid par excellence.


Cílem našeho dnešního parlamentarismu není vytvořit shromáždění moudrých, ale spíš sestavit hejno duševně závislých nul. Toto zařízení může být milé a ceněné jenom nejprolhanějšími a denního světla se štítícími jezevci, zatímco každý čestný, přímý a k osobní odpovědnosti připravený člověk je musí nenávidět.


Dobrý politik je něco tak nemyslitelného jako čestný lupič.


Být čestný, dokonce i ve zlu, je lepší než ztratit sebe sama v tradiční mravnosti.


Vlády jsou instituce nejen nepotřebné, nýbrž i škodlivé a svrchovaně nemravné, jichž se člověk čestný a vážící si sebe sama nemůže a nesmí účastnit a jejichž výhod nemůže a nesmí užívat.


Čestní lidé neexistují, leda snad někdo je čestný ve srovnání s bídákem.
(Maupassant: Závěť)


Podle mého názoru je lidský život podoben jedné z těch slavností, které se konají za účasti celého Řecka a jsou spojeny s výpravnými hrami. Tam někteří hledají slávu a čestný věnec v sportovním zápolení, jiné tam přivádí zisk a výdělek při kupování a prodávání, a je také určitá skupina lidí - ta je nejušlechtilejší -, kteří se neshánějí ani po potlesku, ani po výdělku, ale přicházejí tam jako diváci a pozorně si prohlížejí, co a jak se tam děje.


Šťastným může být jen člověk moudrý a čestný.


Z cesty! Jde dědičný čestný měšťan Prokofij Ivanov, syn Pazuchinův! Mavru Grigorjevnu obléknu do sametu, kočáry si objednáme z Moskvy... Jen z cesty, sic tě přejedu!


OTIUM CUM DIGNITATE
Čestný odpočinek
Těchto slov užívá častěji Cicero (Na obranu Sestia 45,98; O řečníkovi 1,1) o odpočinku zasvěceném vědě, literatuře a umění.


Svůj osud musí každý snášet trpělivě. Hlavní věc, že jsi čestný a bez viny.


Jen šlechetnou myslí lze šlechticem se stát,
proto za šlechtice, jak to chápu sám,
zdatného, čestného muže pokládám.


Mávni rukou nad životem, protože nestojí za to, aby ses s ním spojoval; jeho dotek může čestného člověka jen pošpinit; obrať se k ideálům!


Zásadně preferovat mizeru proti člověku čestnému - a máme to v cajku.


Dám raději přednost čestnému boji se společností, budu ji ustavičně a neustále popichovat a poštívat. Ale krotit ji přísností, napravovat administrativní cestou - to je nejen odporné, ale dokonce také úplně marné.


Upřímnost by stejně nenašla pochopení a ostatní by si asi tím čestným oslem nenechali zkazit všeobecnou hru, ale kdo zná lidi, pochopí, že v takto osvícené společnosti nikdo nechce být ten nejhloupější a v určitých kruzích se čestnost rovná hlouposti.


Čestným člověkem mě udělala kniha, kterou jsem četl potají, proti vůli svých příbuzných.


Jak budou soudní lidé pohrdat mírným a čestným člověkem? Nebo nesoudní? Co je tobě po tom? Vždyť ani jinému umělci nezáleží na těch, kteří se v jeho umění nevyznají. A zvláště se nasměješ těm, kteří si myslí, že ti škodí. Ty otrocké duše nevědí ani kdo jsem, ani kde je mé dobro a mé zlo; nemají přístup k věcem, které jsou mé. Podobně se smějí obyvatelé opevněného města svým obléhatelům: "Jak zbůhdarma se tam ti lidé teď trmácejí! Bezpečné jsou naše hradby, potravin i všech ostatních potřeb máme na hodně dlouhou dobu."


Já, zdeptán příkořím a zrazen vším a všemi,
dám sbohem této zlé, lží zamořené zemi
a naleznu si kraj, ne ovládaný zlem,
kde bohdá ještě lze být čestným člověkem!
(Odejde)
(Molière: Misantrop)


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm