Co mi zbylo? Jen únava

19. listopadu 2014 v 15:04 | Misantrop

Co mi zbylo? Jen únava jako po noční bitvě s přízrakem a zmatená vzpomínka, plná touhy.


Kdykoliv se přinutím sednout si ke knize, padne na mne po několika řádcích únava a beznaděj. Deset povídek by mě zabilo. Zemřel bych sklíčen přemírou zbytečného předstírání pravdy pravdoucí.


Ať mi leží na srdci jakékoli trápení, ať mou duši tíží jakýkoli neklid - všechno se okamžitě rozptýlí, duši se ulehčí, únava těla přemůže nepokoj ducha.


Zkrátka, opět mě dostihla únava z lidskosti a z potvora jménem zlověk.


Spím dlouho a často, což je jistě únava psychického rázu zaviněná prací ve fabrice. Ten pracovní stres mě ničí. Po včerejšku opět uvažuji o výpovědi. Jsem unavený a mám toho dost. Ta divná únava a chronické nevyspání z poslední doby jistě pramení z mé narušené psychiky. Nejsem v pohodě. Pár měsíců prázdnin by mi v tom pomohlo.


V televizi běžel pořad o tragických důsledcích práce: Sebevraždy, podlomené zdraví, otupělost, chronická nevyspalost, chronická únava, lidé upadnuvší z přemíry práce do kómatu... - bylo to hrozné. Jak bych asi dopadl Já?


Bdění, přehánění všeho druhu, bezuzdné holdování všem vášním, únava a vyčerpávání ducha, zármutek a nespočetné starosti, které na nás doléhají na každém kroku a hlodají naši duši, to vše jsou neblahé důkazy, že většina našich útrap je naším vlastním dílem a že bychom se mohli skoro všem vyhnout, kdybychom si zachovali prostý, jednoduchý a osamělý způsob života, jaký nám určila příroda.


Zarathustrovská únava ze samoty mi nehrozí.


Člověk se ucházel o svět, získal jej, a svět jej začal unavovat. Já jsem však přesvědčen, že ta únava ho po nějakém čase nepřejde, ale potrvá až do posledního podzimu, kdy hvězdy budou odvanuty jako uschlé listí. Člověka začal unavovat svět, když si řekl: "Skutečné jsou jen ty věci, kterých se dotýkám a které vidím a slyším", neboť na ně konečně pohlédl bez iluzí a našel v nich jen vzduch, prach a vlhko. A teď musí o všem filosofovat, dokonce i o umění, neboť pouze pomocí filosofie se může vrátit zpět po cestě, po níž přišel, a tak se zbaví své únavy.


Vypadala ošklivě, znaveně a nemocně. Za šest měsíců se jí narodí dítě. V Marjorii se odehrával úžasný proces, ale uvědomovala si jenom nevolnost a umdlenost; to tajemství pro ni znamenalo jen únavu a ošklivost a věčnou úzkost z budoucnosti, duševní utrpení a tělesné nepohodlí. Bála se útrap, bála se nevyhnutelných nesnází a svízelí. Útrapy a nepohodlí - to je všechno, co ji v budoucnu čeká. A zatím ošklivost, nevolnost, únava.


Únava nepronikne do statečného srdce, které chrání krunýř odvahy.


Víte, když jde člověk v noci lesem a přitom v dálce svítí světýlko, nevadí mu ani únava ani tma ani větvičky, které ho šlehají do obličeje... Někdy už to prostě není k vydržení, jenomže pro mne v dálce nesvítí světýlko. Já už od života nic nečekám, lidi jsou mi protivní... Už dávno nikoho nemám rád. Nikoho. Unavují mě.
(Čechov: Strýček Váňa)


Aby byl člověk osvícený, musí se vystavit únavě studia i přemýšlení; a jaká pohnutka by jej k tomu mohla přimět?


Zpozdile si vedou i ti, kteří se v životě lopotí do únavy, ale nemají před sebou cíl, k němuž by zamířili každou svou snahou a vůbec každou představou.


Jediné, co uklidňuje bujné touhy jinošské, je únava, a ne snad výčitky matčiny ani kázání farářova.


Krást, čachrovat, být utahaný chtíči
a z únavy pěstovat zahálku!
A to je pryč, pryč, co tě tam tak ničí!


Byl jarní den. Ptáci prozpěvovali štěbetavé chvalozpěvy a lidé, kteří se vrátili ke svým různým povinnostem, se stápěli v posvátnosti únavy.


Nemohli nikdy poznat, co je nádherná bolest z únavy, příval divoké, silné krve, jež při práci žhnula v celém těle jako víno.
(London: Smoke Bellew)


Andrej často dělával to, že se odtrhl od své práce nebo unikl ze světského davu, ze společenského večera, z plesu a rozjel se k Oblomovovi, aby si poseděl na jeho široké pohovce a v lenivém hovoru si dopřál zotavení z neklidu nebo z únavy; vždycky u něho cítíval to uspokojení, jaké člověk cítí, vrátí-li se z nádherných sálů pod vlastní skromnou střechu nebo dostane-li se z krás jižní přírody do březového háje, kde si hrával, když byl dítětem.


Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti; vím, že nemůžeš snést ty, kdo jsou zlí, a shledal jsi, že jsou lháři. Máš vytrvalost a nepodlehls únavě.


Ukažte mi vaše nejzazší pohrdání člověkem a únavu z člověka, vaše zděšení z člověka!


Ser na výdobytky civilizace! Mají tě jen zadržet před prchnutím od ní; mají zlikvidovat tvoji velkou únavu z civilizace; mají tě jen udržet ve stavu otroka civilizace.


Ach, strkání, únavo, pocení, prachu, klení, proudy lidského masa, šlapání po kuřích okách, oblbení mozků, ohavné zápachy, zbytečné chození, výdechy davů, závany česnekové vůně, dejtež panu Patissotovi všecko potěšení, kolik se do něho vejde!


Někdy už samou únavou nemohl ani poslouchat a hlava mu ochable udeřila o dveře, ale hned ji zase vztyčil, neboť i tak nepatrný hluk, jaký tím způsobil, bylo vedle slyšet a všichni zmlkli. "Co to zase vyvádí?" řekl otec.


Po starých místech chodím samozřejmě pořád, hlavně obdivovat majestátní dub, procházet listnatými světlinkami, kde mám své vlastní soukromé pěšinky a kde se hlasy ptactva rozléhají, klenou se a šíří jako v lesní katedrále, a pak, znaven víc unylostí a krásou než skutečnou tělesnou únavou, usedám na starý zapomenutý posed, kde se tak dobře rozjímá a sní s otevřenýma očima vprostřed tiché zelené záplavy.


Kdysi jsem se radoval! Všecko mě okouzlovalo - kolemjdoucí ženy, vzhled ulice, místa, kde bydlím; dokonce jsem se zajímal i o střih šatů. Ale opakování téže podívané mi nakonec zaplnilo srdce únavou a nudou, jako by se to stalo divákovi, kdyby chodil každý den do stejného divadla na týž kus.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm