Jako jediný veliký veřejný dům

7. listopadu 2014 v 15:54 | Misantrop

Poohlédněme se jen po životě našich vyšších a třeba i nižších tříd, jak vypadá v celé své nestydatosti - je to jediný veliký veřejný dům - -
Pravíte, že ženy v naší společnosti žijí pro jiné zájmy než ženštiny ve veřejných domech, ale já vám povídám, že ne, a dokážu vám to. Jestliže lidé se liší v nazírání na cíl životní, na životní jeho podstatu, pak musí toto rozlišování býti patrno i na vnějšku, a vnějšek bude rozdílný; ale podívejte se jenom na ty nešťastné, opovrhované a na nejvznešenější dámy: vidíte touž nádheru, tytéž drahé toiletty, tytéž voňavky, stejné obnažování nohou, ramen, ňader, stejné stahování zadku, stejnou vášeň k drahokamům, k drahým ozdobám, tytéž zábavy, tance, hudbu, zpěv. Jedny lákají k sobě všemi prostředky stejně jako druhé. Žádného rozdílu tu není! Máme-li přísně rozlišovati, třeba říci, že prostitutkami na krátkou lhůtu se obyčejně - opovrhuje, ale ony na dlouhé lhůty - jsou ve vážnosti.


Domů ze šichty jsem šel v lijáku. Byl jsem zvědavý, jestli i v takovém hrozném nečase uvidím někde nějakou hlídku psohlavců. Samozřejmě že ano! Kde jinde než u nás na sídlišti! I kdyby ty pověstné trakaře padaly, budou ti samozvaní bachaři dál obcházet svůj rajón jako ty kurvy z vykřičené čtvrti!


Chtěl bych se dočkat doby, kdy budou ženy tak samostatné, že nebudou potřebovat manžela a výchovu dětí budou zvládat samy - i bez současné pomoci státu, v podobě různých nezasloužených přídavků, jež beztak plynou jen z daní svobodných mužů, kteří sami děti nemají a mít nechtějí, ale platí prakticky na jiné, cizí, které ani nedělali. To je bordel!


Láska je to pravé a skutečné semeniště zločinu a drogové doupě lidstva! Nikoliv ta hříšná města zpustlých eroto-narkomanů, kde září do neřestné tmy ne-tmy neonová srdíčka jako někde v bordelu!


A když si dnešní demokrati berou do huby například řeckou demokracii, mýlí se, poněvadž nevědí, o čem žvaní. Tehdy to zdaleka nebyl takový bordel jako dnes, nebyl to však ani takový fašismus jako dnes!


Vést anonymní doupě recenzentů je pro mne osobně stejné jako vést hernu či bordel.


31.8.43
Návštěva knihovny. Taky hrůza. Chtěl jsem si půjčit Oceán příběhů od indického autora jménem Sómadéva, ale v knihovně panuje takový bordel, že nemám nic. Vůbec jsem tu knihu nemohl najít! V katalogu ji mají vedenou, ale v regálech není. Až jsem musel požádat knihovnici, aby mi tu knihu pomohla najít. Samozřejmě, že ji také nenašla. Dívala se do počítače - tam ji mají; sice si ji prý ještě nikdy nikdo nevypůjčil (jaké překvapení), ale je tam vedená. Ve skladě také není. Záhada. Vlastně to není žádná záhada: je to bordel.


Nějaká líná, tlustá, zmalovaná fiflena, která by tím zaměstnala celý hasičský sbor, zalarmovala půlku policejního oddělení, uvedla do pohotovosti armádu, pojišťovnu, humanitární organizace, celý byrokratický aparát, příbuzenstvo a sousedy nevyjímaje, včetně celého státu, a která si své přirozené živočišné potřeby nechá pěkně zaplatit! To je stejně uhozené, jako kdybych si Já stěžoval celému světu, jaká to je nespravedlnost, že nedostávám od státu příspěvek na kurvy v bordelu!


Jestliže recyklujete nebo odhazujete odpadky do popelnic a nezmnožujete odpad a bordel na zemi, děláte ze svého bezprostředního okolí lepší místo? Nebo jenom leštíte útroby stroje, který vás dennodenně uvězňuje?


Lidské tzv. "duchovno"? Otevřete si teletext stanice Nova nebo Prima. Pokud tam chcete najít např. předpověď počasí, vybafne na vás nejdřív reklama typu: "Jsem zvědavá na tvoji kládu, frajere" a "Vraž ho do mě až po koule"! Takže žádné "věrné milování", žádný "hrdliččin zval ku lásce hlas", žádný "máj, lásky čas", žádné "ach, Romeo, proč jsi Romeo". Smetana, Mácha a Shakespeare by se asi podivili, kterým směrem se pohnulo lidské duchovno. Však co: vždyť oni to přece mysleli také tak! Jenom to neříkali tak tvrdě a cynicky. Žádný podstatný rozdíl mezi renesanční poezií a upoutávkami do bordelu.


"Nahoře" v tom mají bordel, ale všechny jejich základní chyby si odpykáme nakonec my "dole". Tomu se lidově říká "zákon padajícího hovna".


Ať žije "bezplatné zdravotnictví"! Nejenže vůbec není bezplatné, ale navíc ještě platíš dvakrát: jednou za pojištění, podruhé za zákrok. Bordel v bordelu. Nikdy mě to nepřestane vytáčet.


Jsme bordelová předsíň plná hadrů, souloží, chlastu a podrazů, od narození do smrti charakterizováni základní, ostudnou, roztržitou nedospělostí a apriorní, nevyléčitelnou věrolomností.


Les není bordel a příroda není prodejná děvka, aby po jejím břiše kdekdo rajtoval; aby ji kdekdo mohl špinit, kálet na ni a poskvrňovat lidským séměm. Žárlivě ji chci mít jen pro sebe.


Od té chvíle matka co chvíli pošle vlastní dceru do bordelu, od té chvíle syn či dcera vlastní matku podá šéfovi na pánvi, všichni pochopí, že ze všeho si je nejen možno, ale i třeba dělat srandu.


A tobě, ženo, pravím:
pokud bys chtěla jako ctnostná matka
vychovat z mého syna občana,
posměchu bys došla před děvkami,
jež nalíčené sedí v bordelu
polibky zpité, vínem opojené.


To není žádná pravda! je výkřik nejopravdovějšího zoufalství, a to i kdyby se jednalo o punčochu kurvy, pohozenou na podlahu bordelu, vždyť v tomto nejpravdivějším výkřiku ozývá se i všechno zoufání i doufání chaosu, přecházejícího v kosmos.


Televize. Hle, toť přehledný náhled. Choromyslná přehlídka singerovského světa, jakožto spojení bordelu, blázince a jatek.


Co z viditelných bytostí mám nejraději, jsou hory, mraky a kočky - a snad přece také ženy. Ale vyjma několik návštěv v bordelech a potkání v noci na mezích, "nic vážného".


Asi jsem těch posledních sedm let jen sbíral další poznatky. Všechny ty alkoholové rauty a bordely - sloužily jen na doplnění poznámek o podřadné lidské rase. Ale s tím už je konec - teď jsem zpátky - silnější než dřív.


Kterýsi věhlasný muž když vycházel z hampejzu, zvolal
moudrý a vznešený Cato: "Buď sláva tvé ušlechtilosti!
Neboť když naběhnou žíly tou hanebnou smyslnou vášní,
sem mají mladíci chodit a nesvádět manželky cizí!"


Plození je do jisté míry nejpodivuhodnější ze všech umělých pudů a jeho dílo je nejúžasnější. Naivním vyjádřením tohoto přirozeného smyslu je známý nápis na oblouku zdobeném falem v Pompejích: Hic habitat felicitas (Zde bydlí štěstí): pro toho, kdo vstupoval, byl tento nápis naivní, pro vycházejícího ironický a sám o sobě humoristický.


Vidím, že touhu po městě v tobě
vzbuzuje hampejz a kuchyně mastná.


"Pane - sem se nechodí, aby se tu člověk nažral! Nevíte, kde jste?"
"Hihihi! Vím! jsem v kostele, hihihi! Ale, když se zde mrdá, může se při tom také jíst, - či ne?"
(Klíma: Soud Boží)


A pak už jenom vzít samopal a udělat něco pro životní prostředí, ne furt donekonečna uklízet po někom jeho bordel! Mysli globálně, jednej lokálně - pal!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm