Jen s velkou dávkou tolerance

15. listopadu 2014 v 14:18 | Misantrop
Příspěvek k Mezinárodnímu dni tolerance (16. listopadu)

Anton Ebert: Alegorie Pravdy a Tolerance (1858)


Cosi jako "dokonalý člověk" existuje jen s velkou dávkou tolerance, představivosti a vlastního umenšení a slevnění.


Tolerance a largeur srdce, která všechno "odpouští", protože všechno "chápe", toť pro nás scirocco.


A k čemu je potom taková moudrost, láska a tolerance, jejíž výsledek je stejný jako u hlouposti, nevzdělanosti a krátkozrakosti?


Přes všechny nejasnosti i pochybnosti, jaké můžeme chovat vůči některým Ašókovým slovům a úmyslům, je zřejmé, že to byl jeden z největších vladařů v dějinách starověku. Svou rozvážnou politikou položil základy k novému pojetí náboženské i občanské tolerance, jaká nemá u jiných kulturně vyspělých národů starověku obdoby.


Ze všeho nejhorší je soucit a tolerance.


Všeobecná tolerance vůči hluku, který není nutný, např. vůči tak nanejvýš nevychovanému a sprostému práskání dveřmi, je právě znamením všeobecné tuposti a myšlenkové prázdnoty.


V každém případě předváděním své tolerance ničemu neposloužíte.


"Satanská bible" opět hlásá ty staré omšelé humanistické principy, náboženství lásky a tolerance, kde však bohem není "Bůh na nebesích", ale člověk na zemi, a tentokrát na rozdíl od křesťanství jeho přirozenost namísto jeho nepřirozenosti, leč stále člověk.


Trochu se zlepšil jeho vztah k bližním, ale ta tolerance se podobala spíše morální ochablosti.


Egon Bondy je filantrop a obsah knihy Indická filosofie tvoří výplody chorobných mozků. Toto lze s jistou dávkou trpělivosti přečíst; s jistou dávkou tolerance se nad tím lze i zamyslet; s jistou rezervou to lze i vzít na vědomí - ale brát tyto myšlenky a názory doslova a vážně?


Staří alchymisté věřili, že když se jim podaří spářit spolu v nerovném soužití dva černé kohouty, budou výsledkem tohoto nepřirozeného sňatku (lat. connubium) zlatá vejce. A ačkoli se jich nikdy nedočkali, přesto dál marně čekali a doufali... - asi stejně jako naši lidumilové pořád čekají a doufají, že neustále vnucovaným, všude propagovaným a ponoukaným soužitím lidí, dokonce i lidí různých ras a vyznání, je možno někdy dosáhnout jakýchsi "zlatých vajec" v podobě trvalého míru, svobody a tolerance. Jak bláhové počínání! I humanismus je tedy svého druhu jakási nesmyslná alchymie. Všechno, co se z toho vyklube, jsou leda smrduté pukavce celosvětového galimatyáše.


Já, jako zkušený filolog, jsem našel v Óšóvě Nejvyšší nauce taková podezřelá místa, kde se tak říkajíc odhalil a ukázal nevědomky pravou tvář. V jedné z předcházejících kapitol například tvrdí, že vegetariáni jsou násilnější než masožrouti, poněvadž prý nemohou svou násilnost a agresivitu ventilovat žraním masa. To by možná s jistou dávkou ironické nadsázky a velké tolerance mohlo platit nanejvýš mezi lidmi. Mezi pravými lidmi - víš, jak to myslím. Ale co ta zavražděná a sežraná zvířata? Jak ta k tomu přijdou, že díky jejich umučení a zabití si masožrouti, žvýkajíce a drtíce zuřivě zuby jejich maso, uvolní agresivitu a násilnost, takže si ji pak nemusejí vybíjet na lidech - ale oni stejně budou! - a dál mohou pokrytecky hlásat jakousi "lásku" a jakýsi "mír"?


Proti bezohlednému kaňhání inkoustem v naší době a proti přesto neustále stoupající záplavě nepotřebných a špatných knih by měly být hrází literární časopisy, které by (svým neúplatným, spravedlivým a přísným soudem) nelítostně bičovaly každé fušerství nepovolaných, každý projev psavectví, jímž chce prázdná hlava pomoci prázdnému měšci, tedy přinejmenším devět desetin všech knih, a působily tak v souladu se svou povinností proti nutkavému psaní a podvádění, a nepodporovaly je tím, že se ve své podlé toleranci spolčí s autorem a nakladatelem, aby společně okrádali publikum o čas a peníze.


Zlého boha je zapotřebí stejně jako dobrého: vždyť neděkujeme za vlastní existenci právě toleranci, lidumilnosti...


Je zcela nemístné, abychom toleranci, kterou vůči tupcům bez mozku nutně potřebujeme ve společnosti, jež se jimi všude hemží, přenášeli i do literatury.


Mohli bychom zvát Ježíše, s jistou tolerancí výrazu, "svobodným duchem" - z ničeho pevného si nic nedělá: slovo zabíjí, všechno, co je pevné, zabíjí.


Křesťané byli až příliš často jen lidmi. Dokud jich bylo málo, mluvili jen o snášenlivosti; když jejich počet a vliv vzrostl, kázali proti toleranci.


Tolerance, respekt, láska
Život na Zemi nemůže být jenom sázka


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm