K osvobození musí dospět každý sám

24. listopadu 2014 v 13:38 | Misantrop

K osvobození (k "vyhasnutí", k nirváně) musí a může dospět jen každý sám cestou cvičení se v uklidňování životních projevů ruku v ruce se systematickou kontemplací nad pomíjivostí všeho, neexistencí boha a duše a definitivním uklidněním v nirváně.


Pro Šankaru a Nágárdžunu stejně jako pro Sókrata a Platóna byla účelem filozofie ona vyrovnanost, která pramení z osvobození se od světa. V Číně platilo totéž o Jang Čuovi a Mistru Čuangovi.


Fronta za osvobození Gáie je koncept, nikoli organizace. Členem FOG se stáváš tehdy, když s námi uskutečňuješ naše poslání, jímž je úplné osvobození Země. (...osvobození Země - ale od čeho, či koho? Myslí se samozřejmě osvobození Země od lidí. Stydím se, že připomínám takovou čím dál zřetelnější samozřejmost, která se jako pandemie šíří světem. - Pozn. Mis.)


Filosofické osvobození nepředpokládá askezi, dobré skutky ani jógu. Po dosažení osvobození pochopitelně filosof ještě dožije do normální smrti, jako se dotočí hrnčířský kruh.


Bez vlastního úsilí či vyvinutí vůle, která musí být obnovována a uplatňována ze dne na den, ba od okamžiku k okamžiku, cíl osvobození nemůže být dosažen. V podstatě jde o to, systematicky v sobě probudit intuici jako trvalý a spolehlivý a nikoli pouze občasný a náhodný nástroj poznání, který nakonec dovede člověka až k úplnému poznání skutečnosti v její pravé podstatě, čili k osvícení, osvobození, nibbáně. Nejvyšší mety konečného osvobození lze dosáhnout jen za života v bezdomoví.
"Ti, kdo s plným uvědoměním usilují o osvobození, nenajdou uspokojení v příbytcích. Jako labutě odlétají z jezer, tak opouštějí své domovy."


Ohlasy přírodních krás a naprosté čistoty všude kolem, spolu s neomezenou volností těla, připomínaly mu trvale duchovní svobodu, neomezené osvobození ducha, jehož se již tolikrát odevzdaně dotkl ve svých meditacích, že po něm nepřestával toužit.
(Tomáš: Milarepa)


Snad byl individualismus pociťován a prožíván tehdy jako osvobození z vázanosti převážně ještě občinové a nadto kastovní zemědělské společnosti, jíž dosud unikali vlastně jen asketové. Upřímná osvobodivá radost z odchodu do bezdomoví nepochybně ovlivnila začátky buddhistické filosofie jako takové a celému prvnímu období vtiskla individualistický rys.


Podle hodnověrných zpráv byly opět odhaleny stopy dosud nezjištěné organizace, která si vytkla za cíl osvobození od blahodárného jařma Státu.
Osvobození? To je úžasné, jak se v lidské rase udržují zločinné pudy. Vědomě říkám zločinné. Jediný způsob, jak zbavit člověka zločinů, je zbavit ho svobody.


Někdy je docela odporné číst s jakým nestydatým pokrytectvím se tu kritizuje a odsuzuje to, co dělali v "milovaném" Sovětském svazu také a co se stalo běžnou praxí vládnutí též u nás po takzvaném "osvobození". Ba kritizují se tu a odsuzují i ty věčně platné principy moci, jež nepřestaly platit ani dnes, v současné "liberální demokracii" po konečném globálním vítězství mezinárodních "pokrokových sil" totálně zbolševizovaného a zfašizovaného světa.


Cesta k osvobození je pojímána zcela střízlivě. Osvobození je záležitost striktně individuální.


Musíte na tu verbež zapomenout! Zapomenout, že jste kdy patřil k ní a měl s ní něco, byť malinko, společného! Pak jste dosáhl osvobození a osvícení a takto očištěn můžete se vrátit zpátky mezi zvířata, odkud jste vyšel a kam patříte.


Imunní organismus chápe svou výlučnou samotu mezi samými nakaženými molekulami jako osvobození.


V praxi se člověk usilující o osvobození stáhne do samoty, ať už jako poustevník, jak bylo oblíbené v Buddhově době, ať už jako člen mnišské obce, a věnuje se "potlačování" životního procesu. Je víc než pozoruhodné, že taková nauka o osvobození byla - a je - uvědoměle a pozitivně přijímána milióny lidí.


Byl jsem na cestě k činu; už to bylo osvobození. Pocit osvobození z toho, že jsem udělal první krok k činu, mi dodal nové síly.


Nejlepší by bylo vloupat se do záznamů o mé osobě a zničit je. To by bylo osvobození! Osvobození od nich.


Každé indické filosofické učení od buddhismu až po njájovou logiku, od džinismu až po ritualistickou mímánsu, vidělo jako nutný článek, ba většinou jako vyvrcholení a cíl, otázku cesty k osvobození z pout tohoto světa charakterizovaného koloběhem inkarnací.


A kdo všechno dnes není vítězem 2. světové války! Pěkná verbež, když se tak rozhlédnu! Vy jste to tedy vyhráli, jen co je pravda! Od čeho vlastně jste byli osvobozeni? Co přesně jste vyhráli? Já nevidím ani žádné osvobození, ani žádnou výhru.


Zcela soukromě a tajně si myslím, že osvobození země od lidského hnusu nebude tak dramatické, jak si to najmě oni osobují ve své zpupné pýše pána tvorstva. Lidstvo je totiž nic, pouhé lusknutí prstů, které záhy odezní. Svět se zotaví dokonce rychleji než tvrdí nejfantastičtější a nejhrozivější prognózy lidí. Neboť ještě i katastrofický scénář jim musí splňovat jejich drzá přání ničitelů země, že bez nich to nejde. Ale ono to právě bez nich půjde lépe! V tom je ten vtip!


Je osvobození, ale žádný osvobozený.
(Satipatthána sutta)


Jeden ze základních protimluvů Misantropových je například jeho vášnivá láska k přírodě a k divoké svobodě - a na druhé straně jeho nesmiřitelná nenávist k lidstvu. A přece je právě v tomto zdánlivém protimluvu obsažena ta nejpravdivější myšlenka na osvobození! Je v něm přímo vzorec pro to, jak být volný jako zvíře a nespoutaný jako živelná příroda, běsnící v blescích a hromech a v ničivých zemětřeseních proti okovům člověka! Neboť hle: Nenávist má osvobodila mě. Osvobodila mě od člověka! Osvobodila mě od trpké poroby a bídného otroctví, jež on přináší všem tvorům.


PROROK NOCI GEORGES BATAILLE prosazuje co největší osvobození lidské individuality.


Njája, jejímž základním textem je Njájasútra od Akšapády Gautamy někdy z počátku našeho letopočtu, označuje za cíl života spásu, kterou pojímá jako osvobození duše od všeho, co jí brání v získání radostné existence.


Bude vůbec pro jakéhokoli adepta filosofie platit tvrzení, že "touha po osvobození jsou pouta největší"? To si nemyslím. Už jsem to ostatně někde napsal: Filosofie, která nehlásá svobodu a která nevede k osvobození, je špatná filosofie. Pak by byl jedině můj misantropismus tou pravou filosofií! "Poznej svého nepřítele, to jest člověka, a nic víc znát nepotřebuješ, jsi na nejlepší cestě k osvobození!"


Cítil se být jako opilým - a mrzelo jej to: vždyť neužíval svého osvobození tak čistě a důstojně, jak byl doufal.


Psychologické osvobození je nezbytností. Znamená to, že musíme uvést do reality své představy o chvílích a místech, kde svoboda není pouze možná, ale je aktuální. Musíme přesně vědět, v čem nás utlačuje systém a v čem se utlačujeme my sami. Musíme vědět, kde nás do svých pastí lapily fantazie, jejichž ideje nás utlačují. Například práce je pro většinu z nás daleko aktuálnějším zdrojem mizérie než nějaká legislativní politika.


"Anarchos" z Wetzlaru:
Ani v komunistické části světa nejsou dělníci osvobození od vykořisťovatelů; jen tyrany X vystřídali tyrani Y.

"Osvobozeni"? - K čemu?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm