Kde vyvěrá pramen všeho živého

29. listopadu 2014 v 14:43 | Misantrop

Lotosový květ rozkvétá, kde vyvěrá pramen všeho živého


Co pije z pramenů nejvyšší harmonie,
s jeřábem je hotov se pustit v let.


Kdyby mě všichni milovali, našel bych v sobě nevyčerpatelný pramen lásky.


Pták Ohnivák nenapil se, kde neviděl pramen s nejčistší vodou.


Dnes jsem se vrátil sem na Chan-šan
Na pramen hlavu kladu, aby mi s uší prach světa omýval


Ano, byl jsem "jak vzduch lesní čist"; má družka se zvala Studánka, můj druh slul Pramen; ale teď v zimě jsem obklopen jen samou lidskou špínou, jež kalí vřídlo duše mé; špínou, již se snažím od sebe zapudit, seč to jde.


Sám si broukám svoje verše, nevím, co je žal
Vrátka býlím zarostlá skryt v tichu neotvírám
Pramen prýští, sladká voda sama věčně plyne dál


Stačí se jen pokorně spustit ze svých falešných lidských nadoblačných výšin zpátky na zem na všechny čtyři zvířecí končetiny a dlouze se napít přímo z čirého pramene. Není nic přirozenějšího. A krásnějšího.


Hloubím si tůňku, ať voda z blízkého pramene do ní stéká
Je mi sladce, že zbavil jsem se vší marnosti světa


Odmítnout čirý pramen, který může uhasit mou žízeň ve žhavé poušti všednosti, jíž se tak namáhavě vláčím? Na mou věru, nebudu tak hloupý; každý ať si hledí sebe v té poušti sobectví, kterou nazýváme životem!


Chodívám do spodního údolí hledět do Nefritového pramene
Jindy jdu pod horský sráz posedět v prohlubni plochého kamene


"Neví se, kde jsou prameny Nilu," řekl si Julián, "lidskému zraku nebylo dovoleno vidět krále řek ve stavu pouhého potůčku: žádné lidské oko nesmí také vidět Juliána jako slabocha, a to předně proto, že slabý není."


Hlas pramenů slyšet
Jak když loutna zní
Sejdeme se spolu
V plném souznění


Ač zásady a abstraktní poznání vůbec naprosto nejsou prazdroj nebo první základ mravnosti, je jich přece nutně třeba k mravnímu životu jako nádrže, reservoáru, v kterém se uchovává smýšlení, vyvřelé z pramene veškeré mravnosti. Tento pramen však neteče stále, a proto, je-li jeho čisté vody třeba, musí se z nádrže odvádět, jako se rozvádí voda vodovodem.


Sám sedím obrácen tváří k Oblačnému prameni, člověka nepotkat
Prodlužuji svůj život, oddaluji konec, skály rukou zdravím
Tady jsem našel útočiště a klid, nikdy již nevyjdu z Horských vrat


Když se takhle toulal krajem a byla tu jen obloha a hlína, slunce a vítr, pták a pryskyřice, jaká to sváteční radost byla v jeho prsou! Ach, právě v těchto mlčenlivých a zvučících věcech kolem něho, jež s takovou láskou zdály se s ním slévati v jediný opojný, tekoucí pramen života, právě v nich hlásili se k němu nejpokrevnější jeho rodiče a dárci života.


Když jest přirozený stav tělesný porušen, nelze žíti, ani při všem jídle a pití a při všem bohatství a vší moci, jakpak by bylo lze žíti při poruše a pokažení přirozeného stavu samého pramene našeho života?
(Platón: Ústava)


V lese jsem učinil pozoruhodný nález: starou lidmi zbudovanou studánku ve skále. Tak ta tady musí být už hodně dlouho! Ještě z dob, kdy lidé prameny uctívali, zatímco dnes je zasypávají a vysušují drenážemi, aby získali další "užitkovou" půdu pro další neužitečné nenažrané krky zdegenerovaného a přemnoženého lidstva.


A leckdo, kdo se odvrátil od života, odvrátil se jen od chátry; nechtěl se s chátrou sdíleti o svůj pramen, plamen a plod.


U studánky je pořád bordel. Miroslav Bureš se musí obracet v hrobě. Toto prznění pramenů jistě v jeho době nebylo, jinak by nenapsal poému Otvírání studánek, nýbrž "Znesvěcování studánek".

Chtěla bych být plná čistý pěny,
bez bláta a bez kamení...

...a bez odpadků, zapomněl básník dodat! Ale kdo by si to byl kdy pomyslil, že jednou budou lidé tak zdegenerovaní, že budou sypat odpadky i na dříve posvátná a uctívaná prameniště živoucích vod.


Jsem spokojen s sebou jaký jsem a nechci být víc: toť pramen všeho štěstí a vší síly.
(Klíma: Soud Boží)



Zabíjejí tě, sápou na kusy a s kletbami tě vyhánějí: čím je toto všechno, zůstává-li přitom tvá duše čistá? Zrovna jako kdyby někdo přistoupil k líbezné křišťálové studánce a spílal jí: ta však nepřestává vydávat pitnou vodu, a i kdybys do ní naházel bláta a třebas i hnoje, co nevidět to rozpustí, odplaví a ani trochu se nezkalí. Jak si tedy opatříš takový pramen živé vody? Jestliže si v každé době zachováš svobodu myšlení.


V Indii je odpradávna nejváženějším nápojem čistá pramenitá voda, tekutina to vzácná. Klasik hindské poezie Súrdás, slepý bard z Mathury, stvořil v první polovině 16. století tento výmluvný chvalozpěv na vodu:

Voda je pramen, řeka, jezero, déšť i rosa,
voda je zdroj mouky, rýže, zeleniny, prosa.

Lze říci, že jediným fyziologickým nápojem je voda - a skutečně, k jídlu pijí Indové téměř výhradně jen pramenitou nebo studniční vodu.


Palma Kunkel zná i hovořit.
Jistě. Ne však jako temný lid.
Slovy nezurčí jak pramen v šeru,
přemýšlí vždy vpřed, ne v zpětném směru.


Nic není průměrným lidem tak nepříjemné, jako když někdo nad nimi má duševní převahu: v našem dnešním světě je to pramen nenávisti.


Ptáci musí být obdařeni velmi silnou a živou představivostí. Ne onou hlubokou, žhoucí a bouřlivou představivostí, jakou měl Dante či Tasso, to je osudný dar, pramen těžkého a věčného znepokojení a úzkosti.
(Leopardi: Chvála ptáků)


Bludištěm se plížit po údolí,
pak po skalách lézt na vrcholy,
s nichž skáče pramen věčně šumící,
toť slast, jíž toulku kořenit si chci!


Lidé začali využívat nadbytek volného času k tomu, aby si pro své pohodlí opatřili různé věci, jež jejich otcové ještě neznali. Bylo to první břemeno, které si uložili, aniž na to mysleli, a první pramen zla, jež připravili svým potomkům.


To bylo vždycky mým přáním: mít pozemek v nevelké míře,
kde by i zahrada byla a poblíž příbytku pramen
živé vody a nad tím i kousíček lesa.


STAROSTA: Ty v zaslepeném vzdoru chceš městu vzít nejdůležitější pramen výživy?
DOKTOR STOCKMANN: Člověče, ten pramen je otrávený! Všechny naše duševní životní prameny jsou otráveny a celá naše občanská společnost spočívá na zamořené půdě lži. Dav, většina, tahle čertovská kompaktní většina - právě ta otravuje naše duchovní životní prameny a zamořuje nám půdu pod nohama.


Často se vídám s tichou nocí
cestou k lesnímu prameni;
do trávy lehá stříbro rosy,
na tmavém nebi hvězdná znamení.


Uctívání pramenů a studánek měli Římané společné i s dávnými Slovany; v Římě se konaly fontanalie, slavnosti pramenů, vždy 13. října.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm