Kolkolem děs!

28. listopadu 2014 v 14:13 | Misantrop

Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! Smlouvají se na mne, kují pikle, chtějí mi vzít život.


Sem nevcházej, jak pes kdo poblázněn,
ni v noc ni v den, kdo žárliv, fňukálek,
tu roupovitostí kdo potřeštěn,
skřek, běs, zlý sen a děs kdo nese jen.


Když kněží nabyli zkušenosti, že více vynáší strach než láska, chtěli svou vládu založit na hrůze; a přesto, že inkviziční soud vzbuzuje v každé citlivé duši děs, pojali od té doby plán zavést jej. Intrikami se jim podařilo dosáhnout toho.


Přírodopisné filmy jsou také takovou "reality show". Ale zatímco na zvířata je radost pohledět, člověk v záběru skryté kamery budí jen děs a opovržení.


Horskými štěrbinami pronikal skřehot výra, sýčka a orla mořského a jen několik vzácných, ale známých ptáčků zmírňovalo děs té samoty.


A když jsem si pomyslil, že jsem s obcováním s příslušnicí jahujského plemene zplodil další Jahuy, pojal mě nesmírný stud, zmatek a děs.


Pohleďme na trvalý odpor, s nímž se bere rozsudek smrti, hluboký děs, s nímž vidíme zařízení na jeho vykonání a srdcervoucí útrpnost, která nás přitom vždy zasáhne.


To, čemu lidé říkají "lesní hospodářství", hraničí se sprostým vandalismem! Povražděné stromy, tzv. "dřevo", se často nechává ležet bez dalšího zpracování. Důvodem je mnohdy jen tzv. "průklest" nebo - což je ještě zločinnější - rozšiřování cest. To už není jen vandalismus - to je iracionální běsnění! Běs a děs!


Je možno jak v křesťanství, tak v taoismu propast všelijak kamuflovat, ale my o ní víme a prožíváme děs z ní.


Mám hrůzu z davu. Davem nazývám každou sešlost více než šesti osob. Pokud jde o obrovská shromáždění lidí - vzpomínám si na slavnou fotografii od Weegeeho, která ukazuje pláž na Coney Island v neděli - jsou pro mne opravdovou záhadou, která ve mně budí děs.

Weegee: Coney Island v neděli.


Ten dokumentární film o tom himálajském sádhuovi jsem už kdysi viděl. Včera jsem ho zhlédl znovu, ale že by mi to něco dalo, to říct nemohu. Příroda tam nahoře ve velehorách je pěkná, cožpak o to, tu samotu bych bral taky, ale ty kecy kolem toho, to je děs!


Seton ať jde do prdele! Pokrytec jeden! S ním jsem skončil. Některé jeho vzpomínky jsou místy i poměrně humorné, například ty o zlodějích dobytka, žárlivých Mexikánech a jiných desperátech Západu, ale jinak je to vesměs děs a hrůza.


Jsme na místech, kde spatříš teskný dav,
dar rozumu zmařil houf nedouků,
je žalostný ten zástup prázdných hlav.
Co z nich to křičí za děs pod blábolem?


Po mé první dvanáctihodinové noční směně jsem se probudil a posadil se na posteli s výrazem absolutního děsu a zoufalství. Jsem mrtvý muž.


Těším se na slunný teplý den, jako je tento, až budu moci zanechat za sebou pohrdlivě tento barák hrůzy i toto město děsu a vyjít z něho ven, daleko, až tam, kde stanu sám a kde nikoho z lidí už neuvidím ani neuslyším.


Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo.


Člověk v myslivecké kamizole vnáší strach a hrůzu ještě i tam, do divočiny, kde dříve žádný strach a hrůza nebyly, neboť úzkostný děs z člověka je horší než obava z možného útoku i té nejdivější šelmy, na kterou si jen vzpomenete. Podívejte se na zvířata, jak s očima vytřeštěnýma hrůzou zběsile prchají před každým člověkem, sotva se kde zjeví! A právě myslivci jsou původci, nositeli a šiřiteli tohoto smrtelného děsu!


Hanba a velký děs padnou na všechny mé nepřátele.


Jedné noci mě divočáci dost vyděsili. Během jejich smýčení po okolním lese museli zřejmě narazit na toho roztomilého králíčka a krutě ho uchvátit, protože jsem zaslechl jeho bolestný nářek. Jal mě z toho úzkostného pláče děs a srdce se mi rozbušilo úlekem a pobouřením. Skoro jsem se už chystal, že snad vstanu a zjednám klid a pořádek. Ale rozmyslel jsem si to. Celou noc jsem kvůli tomu nemohl spát, musel jsem pořád myslet na toho nebohého roztomilého králíčka, jenž mi tak důvěrně a beze strachu hopkával kolem stanu. A když jsem té hrozné noci přece jen usnul, měl jsem zlé sny; sny, které se mi ještě dlouho poté stále znovu vracely; děsivé sny o tom, že i mne uchvacuje jakási divá lesní zvěř. Ach, přírodo, proč jsi tak krutá?


Toulky v kopcích a u vod, pozorování ryb a ptáků jsou mou potěchou. Jakmile bych odešel dělat úředníka, byl by s tím vším konec! Mohu snad zatratit, co mě těší, a jít za tím, z čeho mě vlastně jímá děs?


Násilí se obrátí proti tobě, pobíjení zvířat ti nažene děsu za prolitou lidskou krev a za násilí páchané na zemi i všech jeho obyvatelích.


CHVÁLA EPIKÚRA
Kdykoli totiž tvá nauka započne hlásat
podstatu věcí co rozenka božského ducha,
děs vyprchá z duše a couvnou ohrady světa
a věci i děje se ukáží v prostoru celém.


Bergner (deklamuje z Molièrova Misantropa):
"Dusím se zármutkem a zmocní se mě děs,
když vidím lidi žít, tak jak tu žijí dnes."



HORROR NON VACUI
(Misantrop, der Wandervogel 8.6.-12.6.43; 18.8.43; Zápisník živého muže 6.9.43; Reinlebensborn 5.6.41; 26.7.41; 3.8.41; 14.8.41; 16.10.42)
Strach (hrůza) z neprázdna
Misantropova oblíbená parafráze termínu Horror vacui, která u něj znamená děs z lidských davů a nesnášení tedy "ne(lidu)prázdnoty". Srov.: Kde nejsem sám, tam je přelidněno (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 20.7.).


Jindy, když Pán nehrál a jen strašlivým hlasem vykřikoval někde v skrytu lesní samoty, naháněl hrůzu všemu živoucímu. Tu pak šířil kolem sebe panický strach, hrůzu a děs.


HORRESCO REFERENS
(Vergilius, Aeneis 2,205)
Děsím se (ještě), když to teď líčím
Těmito slovy uvádí Aeneas líčení záhuby Láokoónta a jeho synů obrovskými hady, kteří se vynořili z moře. Srov. Děsím se ještě i teď, když si vzpomenu, jak jsem dřív trávil (jedem tlačenice) svoje hodiny v rozličných kolektivech (Misantrop, Sentence o lidském smradu).


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm