KONĚ v literatuře a filosofii

15. listopadu 2014 v 18:09 | Misantrop

Délka života koní, říká Buffon, je - stejně jako u všech ostatních druhů živočichů - v poměru k době jejich růstu. Člověk, který roste 14 let, může žít 6 až 7 krát tak dlouho, tj. 90-100 let. Kůň, jehož růst trvá 4 roky, může žít 6-7 krát tak dlouho, tj. 25 až 30 let. Tažní koně, kteří rostou rychleji než klusáci, žijí také kratší čas, tj. jsou staří již v 15 letech.


Je lepší pohled na koně volně cválající, než na koně sešněrované v tahounských a jezdeckých postrojích.


Nejsmutnější jsou koně, které vedou na jatky. Oni už si ani kolemjdoucích lidí nevšímají, jenom na jejich bulvě poznáte, že o vás zavadili pohledem, a dál tepou kopyty do tamtamu dlažby, klop, klop, klop. Já už mám v životě takovou smůlu, že když jdu z práce, potkám občas koně, kterého vedou na jatky. Asi jsem někdy musel být také koněm, protože mě v té chvíli zavalí takový zvířecí smutek nad lidmi, že o kolemjdoucí zavadím jenom smutnou bulvou oka a jdu dál, klop, klop, klop.


Mám radost, že koně a volky musí člověk nejprve zkrotit, než si z nich může udělat otroky, a že i samotným lidem ještě zbyla trocha divokého ovsa, který mohou zasít, než se z nich stanou poslušní členové společnosti.
(Thoreau: Chůze)


Někdy povolávali po obědě celou společnost k urozenému panstvu. Měli to za největší vyznamenání a nepozorovali, že v touž dobu si dávali lovčími a sluhy přivádět také psy a na zámeckém dvoře předvádět koně.


Potkal jsem dva koně s dvěma lidáckými břemeny na hřbetech. Seděly na nich takové dvě malé holky, nebo co to bylo. Jich jsem si nevšímal. Chtěly po mně jen, abych jim podal upadlý bičík, což jsem udělal, ale oči jsem měl jen pro ty dva koníčky. Byli krásní a s chřoupáním se pustili do svěžích bylinek u cesty. Byla to sranda. Chtěje si prodloužit setrvání s nimi, s koňmi, o trochu déle, dal jsem se jakoby do řeči s těmi holkami. Byly z Políček, jinak mě nezajímaly. Koně mě však nadchli. Úplně jsem díky nim ztratil svou vrozenou plachost a nedůvěru k lidákům. Nepoznával jsem se, jak jsem ožil a jak jsem se celý najednou rozzářil štěstím.


Pokrytci všech zemí se teď spojují v bohulibém projektu na záchranu koní. Tato finanční akce by se však správně měla jmenovat "Fond na záchranu koňských handlířů". Kdyby totiž milovníkům koní doopravdy záleželo na těch ušlechtilých čtyřnožcích, které lidstvo zaměňuje za podobného tvora z pohádky "Oslíčku, otřes se!", usilovali by o to, aby se někdo z nich dostal k dostatečnému množství prudkého jedu a nasypal ho do vodovodní sítě nějakého velkoměsta. Měšťáci by se otrávili a jejich zahnívající mrtvoly by byly dobrým hnojivem pro šťavnatou pastvinu pro koně poté, co by byla zástavba zničena hodinou kobercového bombardování a poté, co by buldozéry konečně srovnaly tu betonovou odpornost se zemí. Koně by se tak mohli znovu volně prohánět po rozlehlé pláni, neobtěžováni nijakým parazitujícím přívěskem v podobě zparchantělého opičáka, jenž si ve své zkurvené touze podmanit si svět zvykl vysedávat na ztepilých hřbetech koní.


Descartes prohlásil, že zvířata jsou pouhé stroje. Ale kočky, psi a koně dávají najevo, že si jsou vědomi svého okolí; cítí, že jednají nebo že se jim nepodařilo jednat; mají myšlenky a vjemy.


Až budou všichni divocí koně zkroceni, až budou skryté kouty lesa ztěžklé pachem mnoha lidí a pohled na plodné pahorky bude zohavený mluvícími dráty, kde potom bude houština, kde bude orel?


Jak bych si z celého srdce přál, aby okolí mého domova krášlila bujná zeleň, kde by se beze strachu před zlověkem pásly srnky a divocí koně!


Po vychcípání lidí by tu najednou mohli také dovádět zajíci, pást se srnky a zdivočelé krávy a koně, nyní ve světě bez lidí svobodní.


Kdykoli se objeví na jevišti člověk, obecenstvo projevuje silnou nevoli a zhnusení nad jeho špatným herectvím. Králíci a ježci zlostně dupají, koně se mu řehtají, krávy na něj nesouhlasně bučí a ptactvo nebeské ho vypískává.


"Naši oři nesmějí poslouchat, co mluvíme. Stálou pozorností by rostla jejich chápavost a mohli by nám snad rozumět. Běda jim, protože by víc trpěli!"
Naši koně cválali podle břehu, jako by se skrývali před lidským zrakem.


Lidé jsou jako koně, kteří stísněni udidlem trpí bez pohnutí nejkrutější zacházení. Neochočený kůň se vzepne při první ráně.


Vždyť i závodní koně, když ve stáji usnou,
přece se ve spaní potí a supou co chvíli,
ba napnou síly a sval, jak by pádili k palmě,
či zařičí tak, jak by před nimi závoru shodil.


Člověk: "Mám hlad, že bych snědl koně!"
Opičí císařovna (zhrozí se nad těmi slovy): "Koně...!?"
Caesar: "Lidé jedli dřív všelicos, vzpomínáš? Mrtvé koně, mrtvé ryby, mrtvý dobytek, mrtvá kuřata..."


Dejte mi trojku koní bystrých jako vítr. Sedni si, můj vozko, zazvoňte, rolničky, vzepněte se, koníčci a neste mě z tohoto světa.
(Gogol: Bláznovy zápisky)


Pod tlustou kůží koní se na neomezenou dobu zachovaly zárodky instinktu, podobně jako semena v útrobách země.
(Thoreau: Chůze)


U zvířat, která jsou zotročená či takzvaně "zdomácnělá", jak tomu říká ta hnusná ledská verbež, v prostředí, jež je blízké tomu původnímu, je jejich návrat na svobodu hladký. To vidíme například u zdivočelých mezků nebo koní. Jediná změna, ke které u nich došlo, je to, že jakmile spatří človjeka, prchají v panice pryč. A to je změna rozhodně k lepšímu. Dokazuje to také, jak jsou některá zvířata inteligentní.


Co se týče masa z krav, oslů, slonů, koní, prasat, psů, lišek, vlků, lvů a opic, zákon je nedovoluje pojídat. Kdokoli takové maso jí, vystavuje se veřejné ostudě a všichni jím pohrdají. Takový člověk je pak nucen žít za městem a jen zřídkakdy se smí ukázat mezi lidmi.


Koníčci mě zdraví pokyvováním svými moudrými hlavami a dlouho se za mnou dívají. Jsou pěkní, ale nejsou svobodní. Dělí nás elektrický ohradník, jejž mezi nás postavil člověk. Kdybych je chtěl pohladit, mohl by jeden z nás, Já nebo kůň, dostat elektrickou ránu. Ale ani tyto kopající dráty mezi námi netvoří takovou nepřekonatelnou bariéru, jaká ční mezi mnou a těmi, kdož tyto ploty stavějí.


V novém Reinlebensbornu, pořadové číslo 3, pokračují odklízecí práce; nepovažuji je však za ohrožení mého klidu. Zapřáhli tam nějakého koně, což jsem žel zjistil až následně podle stop; býval bych se byl podíval alespoň dalekohledem na ubožáka, jehož také donutili pracovat, kdežto on by se jistě raději proháněl po nedozírných svobodných stepích s ostatními koni. Jenže to by nesměl být člověk člověkem.


Co je na tobě, abych se pohledem na to cítil povzbuzen jako znalci koní pohledem na ušlechtilého oře?


Všechna zvířecí jména jsou blbá jako ten, kdo jim je tak blbě dává. Statná hrošice tak dostane například zdrobnělé jméno "Mařenka", zatímco čtyřtunový samec hrocha, podle židovské apokalyptiky zvíře konce času, je pokřtěn blbým křesťanským rituálem jako roztomilý "Láďa". Jako kdyby nebyla jiná, lepší a hezčí jména africká. S koni se to má zrovna tak. Kde jsou slavná jména, jako je například Pegasus, Einhorn, Búkefalos, Rocinante, Ohnivý oř, Nezkrotný vítr, Tátoš, Sleipni, Šemík, Kalkí, Kentaur, Vihar, Balius, Xantus a další a další? Lidská vynalézavost, originalita a poetičnost ve vymýšlení a výběru jmen pro plnokrevná zvířata, a pro zvířata vůbec, se rovná nule.


Běžel jsi s pěšími a unavili tě; jak bys chtěl závodit s koni?


A kdybyste viděl, pantáto, jak má rád koně!


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm