Nikdy nediskutuji

3. listopadu 2014 v 13:20 | Misantrop

Nikdy nediskutuji. Jednak to k ničemu nevede a jednak je taková diskuse jen samolibá a nikam nevedoucí přestřelka názorů dvou sobců, zamilovaných natolik do sebe samých, že chtějí přesvědčováním svého protějšku docílit toho, aby přijal jejich názory, aby se stal jimi, podobně jako stejně marně plodí samec a samice potomka ve stejně marné naději, že zplodí sami sebe, jenže mladšího. Navíc diskutující nemají svá mínění pevně dokončená; jsou to jakési polotovary životních zkušeností, které se diskusí tříbí a dodělávají. Moudrý člověk nikdy nediskutuje, poněvadž jeho dokončeným názorem je, že se jeho protivník nikdy nestane jím, ani kdyby chtěl. Diskuse je hloupá hádka, marný pokus o sblížení odpuzujících se pólů magnetu, jenž může nanejvýš skončit nějakým odporným kompromisem, kolektivistickou to slabůstkou. Nedělejte si klamné iluze, diskutanti, tím, že budete věřit, že váš názor překoná protivníkovu nevědomost! Neboť kdo hledá, ten najde a kdo nechce vidět, ten neuvidí. Diskuse je hra o moc, hra, která končí vždycky remízou.


Nedokážou např. pochopit tak zřejmou a samozřejmou věc, jako že nemůže existovat žádný Bůh. Jakákoli rozumná diskuse na toto téma zákonitě selhává při konfrontaci s jejich primitivními mozky a skutečný myslitel odtud odchází, ba prchá, s bezvýchodným pocitem zoufalé marnosti.


NEBEZPEČNÉ V NÁZORECH LEDŮ NA ZVÍŘATA je to, že se už pomalu věří, že se zvířata sama bez přispění človjeka ani nenají. U zvířat zavlečených do jiného prostředí, než v jakém se původně pohybovala, to je bez diskuse.


Soukromé monology, pronášené nahlas, jsou zkrátka v lidské společnosti s.r.o. "neetické". Jsou schvalovány jen dialogy, jen rozhovory, jen společné "konstruktivní" diskuse! No jistě. Neboť mluvit sám k sobě znamená také přemýšlet o sobě; přemýšlet o sobě jako o svébytném individuu, pro něž není nic samo o sobě "nenormální"; znamená to mít vlastní myšlenky, jež jsou nepřenosné z člověka na člověka a jež vydělují jedince z davu. Takovou anarchii nemohou připustit.


Nic z toho, co děláme, nebude nikdy pochopeno; budou se nás bát a držet se od nás stranou. Bude to námět na legendu, diskuse bez konce a nekonečná inspirace pro ty, kteří mají odvážné srdce.


Seděl jsem tam tři čtvrtě hodiny, koukal jsem nepřítomně z okna na rozkvetlé stromy a na poletující ptáky a neřekl jsem ani slovo, třebaže ostatní byli hovorní až moc. Obával jsem se jen jednoho: aby po mně, proboha, nechtěli, abych se také zapojil do těch nesmyslných plků! V duchu jsem si již proto připravoval cosi jako závěrečnou řeč, která by celý ten nesmysl rázně ukončila. Jakkoli to možná byla plodná a rozumná diskuse, Já o tom nic nevím; šlo mi to všechno jedním uchem dovnitř a druhým zase ven - bez účinku. Přes všechen rozum, přes všechnu objektivitu, přes všechnu nevyhnutelnost, Já spatřuji daleko obšírnějším zrakem než mají lidé, že celá civilizace a všechno v ní je jen opět výplodem takových chorých mozků, které tu diskutují usazeny v dutých hlavách těch debilů tady kolem mne. Celý lidský život, tak jak jej žijí lidáci, jejichž reprezentativní vzorek teď spolu se mnou zasedá v rokovací místnosti - celý lidský život je jeden obrovský omyl.


Stendhal to ovšem v mírné hyperbole převádí na umělecké cítění. Posuďte sami:

Jsou věci, které se nedokazují. Kdosi se jde podívat do Muzea na Raffaelovo Proměnění Páně. Obrátí se na mne s rozmrzelou tváří: "Nevím," řekne, "co je na tomhle vychvalovaném obraze tak vznešeného." - "Poslyšte," řeknu mu, "víte, že státní úpisy dosáhly už včera večer kurzu z konce měsíce?" Domnívám se totiž, že je nebezpečné pouštět se do diskuse s lidmi tak odlišného ražení. Ne že bych byl nadutý, ale bojím se nudy. Ve Philadelphii, naproti domu, v němž kdysi bydlil Franklin, se jednou černoch s bělochem velmi živě přeli o věrnost Tizianova koloritu. Který z nich měl pravdu? Opravdu si nejsem jist; ale to zas vím, že člověk, který nemiluje Raffaela, a já jsme dvě bytosti zcela odlišného druhu; mezi námi nemůže být nic společného. K této skutečnosti nepovažuji za nutné dodat sebemenšího slůvka. Nač s takovým člověkem diskutovat?


Knihy se možná už veřejně neupalují, i s jejich autory, zato se stále v tichosti, leč rázně, autoritativně a bez diskuse, tu a tam někomu smažou z webových stránek například recesistické kuchyňské recepty na úpravu lidské mrtvoly ke konzumaci (jako se to stalo mně). Stačí, když si někdo stěžuje; přičemž zde opět přichází ke slovu - a k moci! - ta nejsprostší, ale zároveň i nejúčinnější opora každé formy vlády: anonymní udavačství.


Nic není absurdnějšího než jakékoli diskutování o hudbě. Člověk pro ni buď má cit, nebo ho nemá; a tím všechno končí.


DE GUSTIBUS NON EST DISPUTANDUM
O chuti se nediskutuje, vkus je mimo diskusi
Středověké přísloví, v němž je zformulována myšlenka známá antickým autorům.


Pavel Michek: Každou nespravedlnost, spáchanou na někom jiném, pociťoval jako svou osobní újmu; každou nepravost tohoto světa chápal jako svůj soukromý problém a jako svoje selhání! A tak se jednoho dne "ozbrojil" napodobeninou granátu a šel "zahájit diskusi". Byla to zoufalá a předem marná akce a Pavel musel vědět, kam to povede a kde to skončí. Přišel, aby si vymohl celospolečenský diskurs, ale Oni ho zase podvedli! Jednali s ním jenom proto, aby ho dostali za mříže!


"Poučování," pravil Vittorio, "je zábavou a není větší zábavy nad diskusi o ušlechtilých objektech vědění. Činit rozdíl mezi zábavným a poučným je - pošetilé."


Gustave Le Bon:
I v nejinteligentnějších rasách, například u Pařížanů, se vyskytuje velké množství žen, jejichž mozky jsou více než mozkům vynikajících mužů podobné gorilím. Tato podřadnost je tak zřejmá, že ji v této chvíli nemůže nikdo popřít; za diskusi stojí pouze její míra.


Hodně lidí u nás také hovořilo o vyšší bytosti, která je jednou nahradí, ale nikdo z nich, ani vědec, ani filosof, ani básník, si nikdy nepředstavovali tohoto nadčlověka jako opici. Nemám však velkou chuť o tom diskutovat. Konečně - není snad důležitější, že se duch vyvine v jakémkoli organismu? Na jeho podobě pramálo záleží.


Vyhlásili v celém areálu podniku zákaz kouření. Dali nám všem podepsat, že ten zákaz bereme na vědomí, nikoli, že s ním souhlasíme! A nevím nic o tom, že by se na toto téma vůbec diskutovalo. S okamžitou platností a bez diskuze jsme prostě zase o trochu více bezprávnými otroky, i když se ten zákaz netýká - prozatím - přímo mne.


"Opice nejsou zlé. Jenom napravují hlavu těm, kdo neprokazují dost dobré vůle a odmítají dělat to, co si opice předsevzaly, že nás naučí. Já se bez diskusí podvoluji. Chodím po čtyřech, dělám kotrmelce. Jsou ke mně velmi milé. Nejsem nešťastná. O nic se už nestarám, za nic neodpovídám. Většina z nás se přizpůsobila."


Současný španělský král Juan Carlos I. (*1938) se nedávno v diskusích o býčích zápasech ve své zemi postavil jednoznačně na stranu stoupenců koridy - neblahý, avšak běžný příklad toho, jak se moderní vládcové (či ikony zašlé moci, jako v tomto případě) sami již nepodílejí na vytváření vyšší kultury svého lidu, nýbrž se místo toho již jen podbízejí té nejsprostší surové lůze.


Na internetu, tam to odhaduji tak na každou čtvrtou větu, v níž se vyskytuje nějaká debilní chyba. To je ovšem možná v průměru; někde, například v diskusích, mají ti debilové chybu snad v každém čtvrtém slově, a to odhaduji ještě shovívavě.


Mencius zřejmě nebyl v Číně ani sám ani první, kdo vznesl otázku o lidské přirozenosti. Mencius řekl své, a "velká diskuse" končí po Menciově smrti u Sün-c'a, který realisticky a tvrdě prohlásil, že člověk je svou přirozeností špatný.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm