Pro jedinečnost prostě není slov

27. listopadu 2014 v 14:44 | Misantrop

Není agnosticismem, jestliže konstatujeme, že předmět smyslového vnímání nelze pro jeho jedinečnost vyjádřit slovy. Pro jedinečnost prostě není slov, jakmile jedinečnost obepnu slovy, cosi nezadatelně individuálního pomine.


Neuplyne ani den, abych si s radostí a něhou nevzpomněl na to jedinečné a krátké období mého života, kdy jsem byl naplno sám sebou, bez příměsi a bez překážek, a o němž mohu opravdu říci, že jsem žil.


Goethovo oko, to velké oko otevřené do vesmíru, svobodnější, pravdivější, pronikavější než jeho inteligence, vystihlo jediným pohledem všechno: všechno podstatné z Beethovenova génia, z jeho jedinečné osobnosti. Beethoven opájí se "odříkáním" - nachází sílu v samotě bez přátel - v přírodě, v tichu horských vrcholů, v hlasu lesů - v bezhraničném a jedinečném Já.


Uznává se, že ve vztahu mezi čtenářem a knihou se nachází něco moudrého a plodného; je to však zároveň považováno za cosi pohrdavě výlučného a vylučujícího, snad proto, že obraz jedince schouleného někde v koutě, zdánlivě nevšímavého k hemžení okolního světa, svědčí o neproniknutelném soukromí, sobeckých očích a jedinečné uzavřené činnosti.
(Manguel: Dějiny čtení)


Je jedinečné a je obecné; obojí se ve světě i na světě ustavičně střetává.


V našem světě, který se beznadějně stává stále jednotvárnějším, je všechno jedinečné den ode dne vzácnější.
(Zweig: Knihomol)


Co tu kdysi ve své nádheře a majestátnosti bývalo jedinečné, nekonečný prales, to až na několik málo zbytků zaniklo.


Otevřel jsem okno, díval se, jak se zažehují první hvězdy, a s hrůzou jsem myslel na to, že úděl tohoto světa nejen není jedinečný svou krutostí, nýbrž je možná údělem nesčetných světů a že v nekonečných prostorách, všude, kde jsou živí tvorové, jsou možná podrobeni témuž zákonu, který je přisouzen nám.
(France: Blouznivá snění)


Je v soucitu mém cosi singularního a perversního: singularní a perversní dráždí...
(Klíma: Soud Boží)


Všemu naučila mě strůjkyně všeho - moudrost.
Neboť v ní je duch myslící a svatý, jedinečný.


"Vzájemnost" je velká sprostota; právě že něco, co činím, nesmí a nemůže být učiněno někým jiným, že nesmí být vyrovnání (leda v nejvybranější sféře sobě rovných, inter pares), že v hlubším smyslu člověk nic nevrací, poněvadž je něčím jedinečným a jenom něco jedinečného činí - toto základní přesvědčení obsahuje důvod aristokratického odlučování od davu, poněvadž dav věří na "rovnost", a proto také na vyrovnatelnost a "vzájemnost".


Vždycky jsem byl svobodný. Prostě já si připadal svobodný vůči všem z toho jedinečného důvodu, že jsem nikoho neuznával za sobě rovna.


Být člověkem neznamená naplňovat ideál člověka, nýbrž zobrazovat sebe, jedinečného.


Ostatně dejme tomu, že nějaká bytost
jedinečného těla je na světě sama
a po celém okrsku zemském jí nenajdeš rovné:
přece i tak, kdyby nebylo bez počtu hmoty,
z níž by se mohla počít a narodit, nikdy
se nenarodí a nebude růst a se živit.


Když jsem sám a hudební žilky se ve mně rozechvějí, pestré, spletité zvuky utvářejí se v akordy a nakonec z toho povstane melodie, která jako idea zjevuje celou mou bytost; když potom srdce k tomu hlasitými údery dává svůj bouřlivý takt a nadšení se vylévá božskými slzami ze smrtelného, v tom okamžiku už nevidoucího oka, - tu si často říkávám: co jsi to za blouda, že nezůstáváš pořád u sebe, nežiješ těmto jedinečným slastem a místo toho se dereš ven před tu hrůznou masu, které se říká obecenstvo, abys jeho zcela bezvýznamným souhlasem získal absurdní svolení, abys mohl dále svůj skladatelský talent prakticky uplatňovat!


Idiotizace společnosti došla tak daleko, že každý, kdo čte knihu, vypadá divně. Každý, kdo nečte noviny nebo časopis, anebo kdo nesmolí za chůze esemesky (proč si na to nesedne?, proč se aspoň nezastaví?), ale čte pomalu a zvolna moudrou knihu o sedmi stech stránkách a ke každému odstavci se vrací třeba i třikrát, na stránkách, jež obsahují pro obyčejného dělňase nesrozumitelná slova a složité myšlenky, tedy každý takový čtenář, který se ještě dovede těšit z toho velkého dobrodružství, kdy vlastní intelektuální silou odkrývá cizí a dosud jemu neznámý tištěný text a jedinečným způsobem jej chápe, každý takový objevitel probouzí v lidech pokrytecky soucitnou starost jako: "cože se to s ním děje" nebo "na co se to dal", "to není tvůj styl" apod.


Třebaže naše srdce nemohou souznít například s takovou filckou a jen málokteří z nás kdy viděli aspoň jednoho z miliard roztočů a mikrobů, kteří žijí na nás a v nás, přece je každý z nich jedinečnou formou života přispívající k rozmanitosti života na Zemi.


Najednou si dokázal udělat jasnou představu jedinečných faset slíbeného šperku; měl Čas.


My se chceme stát těmi, jimiž jsme, - novými, jedinečnými, nesrovnatelnými, kteří si sami stanoví zákon, a sami sebe tvoří!


Jak dokázali primatologové, naši nejbližší příbuzní mezi lidoopy mají mnohé duševní schopnosti, které jsme si zvykli považovat za výhradně lidské. Navzdory staré tradici, která tvrdí opak, na uvědomělém vědomí není nic unikátně lidského.


Předběhni svou dobu a přizpůsob se příštím věkům, kdy lidstvo vymře a místo toho zmetkovitého sériového plemene tu budou unikátní misantropové, kteří už se nebudou nadýmat pýchou a vystrkovat svoje břicho, uštknuté a otrávené tím jedovým zubem, jenž se chlapům tak nechráněně klimbá hned v levé, hned zas v pravé nohavici.


Co je na dvacátém století unikátní, není fakt, že je poseto masakry. Je to rozsah tohoto zabíjení a fakt, že bylo promyšlené a mělo sloužit gigantickým plánům na zlepšení světa.


Vkus vyšší povahy se zaměřuje na výjimky, na věci, které člověka obvykle nechávají chladným a nemají v sobě jakoby žádnou sladkost; vyšší povaha má singulární míru hodnot.


Nějaký psychoanalytický kretén by se marně pokoušel pochopit jedinečnost jeho světonázoru.


Každá duše (átman) je individuální a vesmír je vlastně mnohostí duší, z nichž každá má svou vlastní individualitu a výlučnost. Procházejí nesčetnými životy, obtíženy následky činů. Podmínkou dosažení spásy je nutnost uvědomit si obecnosti i zvláštnosti všech objektů poznání, z nichž se skládá celý svět. Hlavní důraz je tu položen na individuálnost, jedinečnost a odlišnost (vaišéšja) - odtud také název této školy.


Náboženský vůdce neuznává jedinečnost individua. To je pro něj nejpříznačnější. Vše je mu celkem nebo částí celku, jednotou, tedy i každá svébytná, ojedinělá, sama stojící a sama zůstávající, neopakovatelná a originální individualita.


Nebýt nouze a nudy, zůstal by každý raději sám, už proto, že jen samota je prostředím, v němž se člověk dočká oné výlučné důležitosti, ba jedinečnosti, kterou má každý ve svých očích a kterou tlačenice světa snižuje na nic a na každém kroku bolestivě popírá.


Georges Politzer:
V řádu, ve kterém dnes žije člověk, není nic přizpůsobeno jedinečnosti jeho života. Člověk je obklopen na všech stranách společenským řádem, jehož existence spočívá na faktu, že se s většinou lidstva zachází tak, že se nepřihlíží k jedinečnosti života každého z příslušníků této společnosti.

Každý jedinečný tvor je vždy samorostem

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm