Propast vyvolává propast

14. listopadu 2014 v 16:28 | Misantrop

ABYSSUS ABYSSUM INVOCAT
(Starý zákon, Žalm 41,8)
Propast vyvolává propast
Smysl: jedno neštěstí vede k druhému. Srov.: Neštěstí nechodí nikdy samo; Z neštěstí do neštěstí. - Aliud ex alio malum.


Hloupý člověk je duševní mrzák. Má pět tělesných smyslů (zrak, sluch, čich, hmat a chuť), někdy má, jako my, zvířata, i šestý smysl (intuici), ale naprosto postrádá další, sedmý smysl, jímž jsem vybaven Já: Smysl pro umění. Takže jsem bohatší až o dva smysly - taková velká propast zeje mezi mnou a hlupákem!


Civilizace pádí jako splašená kobyla a nedívá se vlevo, nedívá se vpravo, nedívá se dozadu a nedívá se ani dopředu, zda tam není náhodou propast. Jenže i kdyby tu propast viděla, síla setrvačnosti ji stejně vrhne osudově dolů.


Bůh tě chraň, světe! Neboť ty z nás děláš temnou propast, děti Zloby, páchnoucí mrchu, ohyzdnou žumpu, nádobu práchniviny, plnou smetí a ošklivosti.


Křičíte každý ze své strany propasti. Copak neexistoval jediný bod, ani jeden jediný bod v dlouhém vývoji lidského pokolení, kdy bylo možno zvolit jinou cestu? Musí cesta vést přes propast?


Bernarda izolovalo od jeho bližních to, co mu chybělo na kostech a svalech, a vědomí této jeho odlišnosti, která podle platných měřítek s sebou nesla i jisté mentální vyšinutí, propast ještě více rozšiřovalo.


Padneme-li, strhneme s sebou do propasti celý svět.


Velké rozdíly ve vzdělání a ve stupni rozvažování rozvírají mezi lidmi širokou propast, přes kterou se může natahovat jen dobrosrdečnost, která je naopak unifikačním principem, identifikuje každého druhého se sebou samým.


Odluka od lože může být jakkoli dlouhá, nakonec je jen dočasná; ale odluka od stolu je zásadní propast mezi dvěma lidmi, a proto se nebudou spolu stýkat a jeden druhého vyhledávat ani mimo stůl.


V naší myšlenkové tradici byla vypěstována určitá nepopiratelná zkušenost odcizenosti člověka od přírody a osamocenosti jednotlivce tváří v tvář nikoli "hlubině bezpečnosti", ale propasti ontologické nicoty a hrůzy, ať ve verzi křesťanské, nebo materialistické. Je možno jak v křesťanství, tak v taoismu tuto propast všelijak kamuflovat, ale my o ní víme a prožíváme děs z ní.


Podle staré pověsti je kdesi drahocenný klenot, jehož zářivý lesk šťastnému smrtelníkovi, který naň upře pohled, uštědří z čista jasna všechny dary ducha a veškeré štěstí ukojené mysli. Tento drahokam je ale zahrabán v hluboké propasti.


Je to nepředstavitelný obraz, prázdný a nekonečný vesmír, teoreticky zbytečný, který by žádná inteligence nemohla vnímat a který by existoval sám, trvalý chaos, nevysvětlitelná propast bez života.


Richard Wagner po pobytu na jatkách napsal: "Je hnusné, o jakou bezednou propast podlosti se opírá naše slasti oddaná jsoucnost."


Co urazí hlouběji, co vytvoří větší propast, než když dá člověk najevo něco z přísnosti a výše, s níž zachází sám se sebou?


Co nás ve skutečnosti dělí, není jen rozdíl, ale nepřeklenutelná propast - nekonečno.


Zde zeje také propast široširá,
kde sídlo bylo Chaosu a Noci,
jež podrobili vše své slepé moci,
když byli tenkrát pány všehomíra


Meditace znamená schopnost být sám - nejen schopnost být sám, ale mít z té samoty požitek; být tak sám, že druzí úplně zmizí, že druzí nejsou; být tak sám, že se začneš propadat sám do sebe. Propast se otevřela a ty už jen padáš sám do sebe.


Pád člověka, který se v našich časech dovršuje, a člověk padá už jen jako kámen volným pádem do propasti, začal ve chvíli, kdy člověk porazil první strom.


I ti blbci ve fabrice, jak si vzpomínám, uznávali ve skrytu svých tupých nevědomých myslí, že se svět řítí do propasti, ale za minutu na všechno zapomenou, laškují a smějí se jako nevědomé děti.


V průběhu svého kulturního vývoje nabyl člověk dominantního postavení nad sobě blízkými tvory ze zvířecí říše. Nespokojil se však s touto nadvládou a začal vytvářet mezi svou a zvířecí přirozeností propast. Upřel zvířatům schopnost myšlení a sobě přisoudil nesmrtelnou duši a božský původ, které ho opravňovaly k přetrhání spojení mezi ním a zvířecí říší.
(Sigmund Freud)


"Ale vždyť upadneme do hrozivé propasti skepticismu!"
Podle Bouvarda je hrozivá jen pro slabé hlavy.


Život má velikost, když se pohybuješ na hraně; vlevo smrtelná propast, vpravo bezedná bažina živoření.


Jako by se před mou duší byla rozhrnula opona: dějiště nekonečného života se přede mnou změnilo v propast věčně otevřeného hrobu... Není okamžiku, kdy bys nebyl ničitelem a nemusil jím být.


V Tartaru černou propast se neztrácí nikdo;
je potřebí látky, z níž vyrostou plemena příští


Sova odpověděla: "Uviděla jsem propast v Člověku, hlubokou jako hlad, který on nikdy nenasytí. Proto je smutný a proto stále něco chce. On půjde a stále bude brát a brát, až do dne, kdy Svět řekne: 'Já už nejsem a nemám, co bych dal.'"


Mezi katedrou a lavicemi je propast. Studenti vidí v mnohých profesorech spíše nepřátele než vychovatele.


Posel bohů Hermés vyřizoval Prométheovi Diův úmysl: jestliže setrvá ve svém vzdoru, bude bleskem uvržen v propast, zřítí se na něho všechny ty skály a on bude v tomto strašném hrobě pochován tisíce let; a potom bude opět vynesen k novému mučení. I rozhněval se Zeus a splnil svou hrozbu; rozrazil bleskem skálu a Prométhea svrhl do hluboké propasti.


Hle, přede mnou je útes, pod ním propast:
stačí skok a v posledním dějství
konečně řeknu: komedie končí.

tragedie-cloveka.jpg

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm