Stihnu vás kletbou!

21. listopadu 2014 v 14:43 | Misantrop

Stihnu vás kletbou. A již jsem je proklel.



Tuto kletbu vám, moji nepřátelé! Vždyť jste zkrátili, co věčného ve mně!


Hospodin na tebe pošle prokletí, zděšení a zmar ve všem, k čemu přiložíš ruku a co budeš dělat, dokud nebudeš zahlazen.


Za jedno století lidáci vyvraždili odhadem tři až pět miliard holubů stěhovavých. Poslední holub stěhovavý, samice Martha, přežívající v zoologické zahradě v Cincinnati, zemřela 1. září 1914. Kéž za to stihne lidstvo kletba, která mu oplatí stejným způsobem!


Proklet buď muž, který doufá v člověka.


Jako by na penězích lpěla kletba: každý spisovatel se zkazí, jakmile začne psát pro zisk.


Proklet buď den, v němž jsem se narodil. Den, v kterém mě má matka porodila, ať není požehnán. Proklet buď muž, jenž zvěstoval mému otci: "Narodilo se ti dítě, chlapec," a udělal mu velkou radost.


"Lidskost", se vším, co k tomu kletému výrazu patří, nám byla pouze vnucena - výchovou, rodinou, školou, společností, kulturním prostředím; ale není naší přirozeností.


Nedělá věru čest náboženskému nadání silných ras severní Evropy - o vkusu ani nemluvě, že neodvrhly křesťanského boha. Byly by se musily vypořádat s tak chorobným a senilním výplodem dekadence. Ale ulpěla na nich kletba za to, že se s ním nevypořádaly: převzaly chorobu, stáří, odpor do všech svých instinktů.


Jejich ženy jsou pošetilé, jejich děti zlé, jejich rod prokletý.
Bylo to od počátku plémě prokleté.


Dospěl jsem k poznání naprosté, základní dvojakosti člověka. Je to kletba lidstva, že dva tak nesourodé pruty jsou svázány do jedné otepi - že ti protinožci musí spolu ustavičně zápasit ve zmučeném lůně vědomí.


Když jste se narodili, přišli jste na svět k prokletí, a až zemřete, prokletí bude vaším podílem.


Zovu křesťanství jedinou velikou kletbou, jedinou velikou nejvnitřnější zkažeností, jediným velikým instinktem pomsty, jemuž není prostředku dosti jedovatého, tajného, podzemního, dosti malého, - zovu je jedinou nesmrtelnou poskvrnou lidstva...


Jděte ode mne, prokletí!


Vzhlíželi k nebi s divým neklidem,
k příkrovu světa, který kdysi býval.
Pak s kletbou na prach země shlédli zas.
(Byron: Tma)


Uvěřil v Ježíše někdo z předních mužů? Jen chátra - kletba na ně!


Svolával jsem na sebe takovou kletbu od Boha i od ní, té elysejské světice - kletbu, která mě měla stihnout, kdybych slib zradil -, že se ani neodvažuji hrůzy tohoto trestu vylíčit.


Srdce mají vycvičené v hrabivosti; jsou to synové prokletí.


Kain:
Proklet buď,
kdo život vynašel, jenž vede k smrti!
Lucifer:
Klneš otci svému?
Kain:
Což neklel on mně, dávaje mi vznik?
Lucifer:
Máš pravdu:
to kletba vzájemná jest mezi vámi.
(Byron: Kain)


Oženil jsem se - kletba, kterou jsem na sebe svolal, mě nezastrašila, její ukrutnost mě nestihla.


16. března 43
Kleté číslo 16, které dědičně stíhá náš rod, se znovu projevilo. Šestnáctého mám vždycky smůlu. Dnešní šichta v očistci byla tak odporná, že jsem proklínal den, kdy jsem tam nastoupil.


Bůh na kříži je kletba životu, znamení, abychom se od něho uchránili.


Lidstvo - jaká je to kletba -
o moudrost dlouho nedbá.


Existují viníci? Ne, jinak by existovali mstitelé, jinak by se byl hrdina lidstvo bránil prokletí být čeledínem svých prostředků a mučedníkem svého nezbytí.


Budeš proklet, odvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře.
Kvůli tobě nechť je země prokleta.


Vám kletba, kdo jste mi strhli dům!
Už se nevzepne k nebesům!
Zelený byl jsem. A co jsem dnes!
Já býval les! Já býval les!


Ať voda prokletí vnikne do tvých útrob, aby ti břicho nadulo a tvůj klín potratil.


Pándu - otec pěti synů, slavných hrdinů Mahábháraty. Na lovu zastřelil pářící se párek antilop a byl za to ršim, který na sebe vzal podobu antilopy, proklet, že zemře také při souloži. Kletba se později vyplnila.


Příroda není dar nám od bohů daný
ani dost málo; tak veliká lpí na ní kletba.


Kletba erotického století! Armagedon! Zatknout autory pornografických knih! Pryč se zrůdnou obrazotvorností mládeže! Kanape přetrhli! Moje přednostenský a rakouský kanape přetrhli ... vejpůl! Ten chlap hnusná vidí na nebi jen samý prasárny!


Lidem jen zášť a kletby!
(Shakespeare: Timon Athénský)


Člověk se rodí na tento svět v lidské podobě jako následek kletby bohů nebo světců, nebo jako následek špatných činů v minulém životě.


Nic, co je veliké, nevstupuje do světa lidí bez nějaké kletby.


Tellheime! Nesmějte se tak! Nikdy jsem neslyšela hroznější kletbu než váš smích.
(Lessing: Minna von Barnhelm)


Svaté učení je právě vaší kletbou, moji milí.


Proboha! Snad nechceš pro výsostná a posvátná umělecká díla reklamovat onu banální popularitu, která je kletbou všeho ušlechtilého a nádherného?


Ó Země veliká, nač zrodila jsi člověka?! Proč jsi jej nezničila, by nebyl kdy se zjevil s kletbou svého rodu mizerného?!


Zda lidské hlasy to, co zaslech jsem?
Jak zuří to hned všecko v nitru mém!
Stvoření s touhou bohům vyrovnat se,
a s kletbou vždy jen sobě podobat se.


Ne, žádná oběť vás mé kletby nezbaví,
ta půjde všude za vámi.

Tu mne tedy máš, má královno, Noci má kouzelná! Budem' spolu čarovat a snad si vykouzlíme nový nelidský svět. Snad moc našich čar aspoň na chvíli zbaví svět kletby, již na něj seslali lidé. Já tomu věřím.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm