Ten, komu svítí luna

26. listopadu 2014 v 15:09 | Misantrop

CUI LUCET LUNA, QUAE STELLIS PRAEMICAT UNA, NON IAM CURABIT, SI LUMEN STELLA NEGABIT
Ten, komu svítí luna, jež hvězdám ubírá světlo, nebude starosti mít, když hvězda odmítne svítit
Srov.: Nedbám na měsíc, když mi slunce svítí. Podobné je: Když mi bůh dobrořečí, nedbám na zlořečení lidská. Tato rčení mají původ v panegyrických oslavách nových mecenášů.


Les je pln záře, luna v úplňku nyní je
Nevrátím se, odkud jsem přišel, proč bych se vracel zpět?
Já a strom skořicovníku tu na luně k sobě nerozlučně patříme


Vše je na pokraji života a smrti. Krvácí-li vagína pět dní a pak nikdo nezemře, neznamená to ještě, že si Luna, která podivuhodně řídí svými slapovými vlnami mnohé pozemské živly, nevybrala žádnou oběť. Vždyť nebylo počato dítě! A to je také částečná smrt!


Do dáli hledím, jen osamělá luna jasně rozlévá svou zář


Příliv i odliv s nimi našly hrob,
když zhasla luna, jejich milenka.
(Byron: Tma)


Luna je mrazivá, slyšet, jak všechno chvějivě proniká chlad
Tělo má pocit jak jeřáb, osaměle letící do oblak


A nad skálou Luna bledá
šedými oblaky plyne,
a co truchlorouška, šedá
kolem ní se mlha vine.


Luna za noci chvějivý má svit
Jak bych v srdci smutek ještě mohl mít?


Večer vytvořil srpeček nového dorůstajícího měsíce pěknou symetrickou konjunkci s planetou Venuší, zvanou básníky "Večernice".

Luna tančí s Večernicí
jak by poét zatroubil
v měch a v troubel pod vinicí
kdo že je tam zasnoubil?


Jasná luna září
Skrze okna mříž
Sám tu tak sedávám
Náhle stařec již


Luna se cudně halí do závoje z cárů mlh, jakoby z nejjemnějších pavučin upředených. Připomínám si krásná slova Oscara Wilda z jeho hry Salome: "Luna je chladná a cudná... Určitě je panna. Je krásná jako panna... Ano, je panna. Nikdy se neposkvrnila. Nikdy. Nikdy se neoddala lidem jako ostatní bohové."


Plná luna stoupá na Chan-šan
S kým a o čem přít se tady mám?
Sám usedám na kamenném loži
Plna luna stoupá na Chan-šan


Luna promítala na stěny mého stanu stínové přeludy okolních stromů a na nebi zářily hvězdy. Celý les je zase tak pohádkově nasvícen měsíčním světlem, že bez dechu zhasínám baterku a jsa naprosto uchvácen tou nádherou nechávám se vést jako náměsíčný tmou zářné noci po lesních pěšinkách dolů k městu.


Jak mohutné, skvělé dílo příroda tu vytvořila!
Od řeky sem dosud slabá luna zazářila


V letní noc, kdy luna svítí,
v chladu rozkoší se chvím!
Ó jak lze teď pocítiti,
co je duši blaženstvím!


Nejkrásnější denní dobou je jednoznačně soumrak, kdy slunce kloní se k západu a nezahání již oči k cudnému sklonu, a na východní straně vychází zatím dorůstající luna. Tyto navečerní chvíle miluji. Svou nyvou krásou úplně překrývají můj smutek nad dalším zašlým dnem v dějinách mého zvláštního druhu; smutek nad dnem, který se již nikdy více nevrátí zpět.


Noc osvětluje luna s hvězdami, obojí nedosažitelné, náležející bezhraničnu.


Joséphin Péladan:
Žena je prchavá jako noční bílá luna, proto je v ní nebezpečenství, lest a zrada.


LUNA SE LESKNE snad odrazem sluneční záře
a to světlo tím plněji obrací k oku
den ze dne, čím víc se vzdaluje sluneční dráhy,
až zasvitne naplno úplňkem na druhém konci
a sama vyšedši vzhůru je zapadat vidí;
potom za krokem krok jaksi schovává světlo,
a to tím více, oč blíže k plameni slunce
po zvěrokruhu se ubírá z opačné strany -
podle názoru těch, kdo učí, že měsíc
má podobu míče a krouží níže než slunce.


Noc je prostě nádherná, jelikož ulice jsou nyní krásně liduprázdné, lesknou se hebkým deštěm a vybízejí k poetickým procházkám za svitu Luny.


NOX ERAT ET CAELO FULGEBAT LUNA SERENO
Byla noc a na jasném nebi již skvěla se luna


Velký jasný půlměsíc, blížící se k úplňku, ozařuje les. Zase taková kouzelná noc! Domů se mi ještě nechce. Ta krásná noc láká k procházce za svitu Luny.


Běda, že nutno vždy slunce zabít, mají-li svítit luny.


Což sluníčko, což luny zář
se v moře nesklání?


Poblíže luny leží onen kraj,
kam kdysi umístili bláznů ráj.

(Ráj bláznů nebo ráj hlupáků byl kdysi název pro limbus. Do tohoto limbu umísťovali duše blbců a dětí-nekřtěňátek. Limbus znamená obrubu, lem, okraj a tento limbus se rozprostíral na lemu luny. - Pozn. Voltairova)


Kdo, řekněte, lidé, kdo ví,
kde v bambusu sedím sám
a na východ srpečku luny
bambusem pozírám?


Ticho a ticho, daleko je prach
Za horský domov mám chýši z trávy
Jedinou lampou kotouč luny v tmách


Génius nejvyšší prostoty naplněn čistotou
po svitu luny se vrací k Tau


Neb ta pustá letní noc, ozářená pouze luny svitem,
určena jest plachým tvorům, jež zachovává skryté.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm