Už nesneseme pomyšlení na jatka

15. listopadu 2014 v 16:03 | Misantrop

Kolik zvířat hyne denně ve světě, je těžko říci. Ve Velké Británii, podle údajů vegetariánů, na 180.000 zvířat denně. V jiných zámožných zemích je tomu stejně (V ČR to bylo jen v roce 2007 více než 4,5 miliónů. Tento údaj nezahrnuje ryby a drůbež. V USA bylo v roce 2008 zavražděno na jatkách celkem 35,5 miliónu skotu, 116,5 miliónu prasat, přes 18 miliard slepic a kuřat, 271 miliónů krocanů. Tomu už se nedá říkat ani hekatomby, ani holocaust... - pozn. Mis.). Všude pracují tyto velké továrny smrti.


Teď už nesneseme pomyšlení na jatka. A mezi lidmi, kteří jsou dnes vzdělaní a zhruba na stejné úrovni tělesné jemnosti, je prakticky nemožné najít někoho, kdo by rozčtvrtil mrtvého vola nebo prase. Nikdy jsme nezdůrazňovali hygienický aspekt jedení masa. Rozhodl tento další aspekt. Stále si pamatuji, jak jsem se jako chlapec radoval , když uzavřeli poslední jatka.
(Herbert George Wells)


Nejsmutnější jsou koně, které vedou na jatky. Oni už si ani kolemjdoucích lidí nevšímají, jenom na jejich bulvě poznáte, že o vás zavadili pohledem, a dál tepou kopyty do tamtamu dlažby, klop, klop, klop. Já už mám v životě takovou smůlu, že když jdu z práce, potkám občas koně, kterého vedou na jatky. Asi jsem někdy musel být také koněm, protože mě v té chvíli zavalí takový zvířecí smutek nad lidmi, že o kolemjdoucí zavadím jenom smutnou bulvou oka a jdu dál, klop, klop, klop.


Objeví-li se někde člověk, je rázem po idyle a po míru. Všechno živé prchá v hrůze z jeho dosahu. Hned se totiž začne s nenasytným vybíjením, které nemá konce. Hned se stavějí zvířecí koncentráky a jatky, kam slunce nechodí a kde sražená krev proudí kanálky. Hned vyrůstají zvrácené továrny na smrt, proti nimž byly nacistické vyhlazovací tábory pouhou mateřskou školkou.


Ti, kdož tvrdí, že zvířata tolik nepociťují bolest, nikdy nebyli na jatkách. Richard Wagner po pobytu na jatkách napsal: "Je hnusné, o jakou bezednou propast podlosti se opírá naše slasti oddaná jsoucnost."
Zvířata na jatkách celým svým chováním ukazují, že rozumějí této hrozné chvíli, vědí, že čekají na smrt. Ve smrtelném strachu padají na kolena, třesou se na celém těle, zalitá smrtelným potem strachu, od kterého tmavne jejich srst. Jedna bučí přerývaně, lkavě, jiná pláčí tak hrozně, že se na podlaze vytváří malé strouhy z jejich slz. Pro lidi, jejichž soucit ještě neotupěl, je otřesné dívat se na zoufalství v očích zvířat, na jejich pokornou prosbu o milost, zachování. Ostatně peklo těchto zvířat začíná již ve chvíli, kdy jsou určena pro jatka, hladem a dopravou, krutou vládou lidí bez všech citů, považujících zvířata za pouhé zboží.


LUKANON
(teskná lachtaní hymna)

Své druhy jsem potkal zbité, ach, pramálo jich zbylo.
Střílet a kyji nás utloukat, toť lidské dílo,
a jako ovce nás na jatky honit surově.
My zpívat budeme dále o svém ostrově.


Metropol,
břich státu, vezmeš-li to kol:
uliček, štítů klikatina,
na trhu ztuchlá zelenina,
stravovna, jatky, masné krámy
a na pečínce neřád samý


Smutné bučení dobytka vstupujícího na jatky vyjadřuje dojem, který má z hrozné podívané, jež se mu naskýtá.


Připravte synům jatky pro nepravost otců!


SVĚT: "Ovčáci přece taky hladí malá jehňátka, aby se nebála, když je vezou na jatka."
DÍTĚ: "Můj ty světe! Copak mě taky povezou na jatka?"
SVĚT: "Na jatka přímo ne, ale jak vidím, narodilo ses jako chlapeček, a proto jednoho dne, až vyrosteš do plné síly, odvedou tě na vojnu."


Pro tento účel mohou být vyhrazena jatka v nejvhodnějších čtvrtích, a řezníků se - tím si můžeme být jisti - určitě nebude nedostávat, ačkoli spíše doporučuji, aby se děti kupovaly živé a aby se z nich postupně odřezávalo nožem, když jsou horké, jak to děláme při pečení selat.


Nemohu se stále srovnat s myšlenkou na to, že někdo dokáže doma v bíle obíleném teplém chlévě vypiplávat domácí zvíře, hýčkat je, chránit je, hladit je a podstrojovat mu - a pak mu jednoho dne podříznout krk a sežrat je nebo prodat jinam na jatka.


Chcete-li vědět, z čeho je na světě zlo a válka,
jen poslouchejte,
jak o půlnoci křičí jatka.
(staročínské verše)


Právě jsi dojedl oběd; jakkoliv daleko jsou jatka, jsi spoluviník.
(Ralph Waldo Emerson)


Výstřel! Dnešní noc bude pro někoho až příliš krátká. Bratříčkové vy tam lepí a bezbranní! Zavřete svá vrátka. Spaste svoje duše, tohle budou jatka.


Byl někdo z vás jako dojná kráva zavřený v koncentračních kravínech, jako prase hnán na jatka, či jako maličká bílá myška používán pro vivisekci? Ne? Já to prožil!


Z okna šatny jsem viděl transport krav na jatka. Úplně jsem se zhrozil! Náhle jsem si opět uvědomil, že "to" stále existuje; že je smrt a vraždění nevinných; a že bůh Indra kdysi osvobodil krávy nadarmo. Stály tam, na zastřešené korbě nákladního vozu, namačkány na sebe jako lidský dobytek v tramvaji, a jely na smrt. Proč zrovna ony, nejušlechtilejší bytosti na světě! Proč ne třeba lidé, ta pakáž škodlivá? Určitě již musely tušit, kam je vezou a co je tam čeká. Bylo mi v té chvíli, jako kdybych tam stál s nimi. Byl to jen moment, ale sáhla na mne smrt. Přál bych ten úděsný pocit zažít každému lidákovi, který si pochutnává na "stejku".


Týrali zvířata, lidi zotročili,
důstojnost trestali, ostudu však ctili,
špatné krmili, dobré však na jatka hnali,
vlastní ctí pak hluboce pohrdali


Řezník a jatka jsou už sami metaforou pro vraha a pro vraždění.


Celosvětová jatka mají svými filiálkami obšancovaný každičký kout přírody, nikde nezůstává žádné divoké zvíře mimo zorný úhel nějaké té strážní věže, odkud mamlas myslivecký číhá a vraždí ze zálohy.


Kde jsou jatka, tam budou také bojiště.


Lidi šli v celé Evropě na jatka jako dobytek, kam je vedli vedle řezníků císařů, králů a jiných potentátů a vojevůdců kněží všech vyznání, žehnajíce jim a dávajíce jim falešně přísahat, že na zemi, ve vzduchu, na moři a tak dále...


Architekt (předvádějící svůj návrh): "Dobré ráno, pánové. Toto je dvanáctipodlažní blok, kombinující klasické neogeorgiánské rysy s výhodami moderní architektury. Nájemníci vejdou do vstupní haly, chodbou je pohodlně unáší pásový přepravník kolem fresek s výjevy ze Středomoří, až k rotujícím nožům. Posledních šest metrů je zvukově utlumeno. Krev je odváděna těmito kanálky a rozdrcené maso vysrknou tyto..."
1. zadavatel: "Promiňte..., říkal jste 'nože'?"
Architekt: "Rotující nože, ano."
2. zadavatel: "Vy navrhujete nájemníky - zabíjet?"
Architekt: "Vybočuje to nějak z vašich záměrů?"
1. zadavatel: "Ano, my jsme chtěli normální bytovky."
Architekt: "A tak! Nesprávně jsem odhadl váš vztah k nájemníkům. Víte, já hlavně navrhuji jatka. Ano, škoda. Rozumějte, je to skvost: bez krve po stěnách a flaksy nelítají okny ven, nebude to obtěžovat chodce... - celý můj život směřoval tady k tomu."
2. zadavatel: "Jistě, skvělá práce. My ale opravdu chtěli bytovky."
Architekt: "Nerozmyslíte si to? Pomyslete na turistický ruch."
1. zadavatel: "Ne, my jsme chtěli bytovky - ne jatka."
Architekt: "Ovšem, ano, jistě. Co jsem mohl čekat od takových amúzických šmejdů, než šosácky tupohlavé ignorantství. Sedíte na svých hnusných opruzených zadcích, mačkáte si beďáry a kašlete na tvůrčí muka. Jste výkaly! Prašiví, pokrytečtí šplhouni, s těmi svými eklhaftními barevnými televizory, golfovými holemi a slizkými zednářskými rukotřesy! Já mezi vás nepatřím, co? Vy kazišuci! Stejně bych k vám do lóže nevlezl, ani kdybyste přede mnou klekli na ta svá odporná podebraná páchnoucí kolena!"
2. zadavatel: "Mrzí nás, že to vidíte takto, ale my chtěli bytovky, ne jatka, i když se nám moc líbí."


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm