Což nebes tůň tě neláká...?

3. prosince 2014 v 15:37 | Misantrop

Což nebes tůň tě neláká
svým zvlhlým blankytem?
Neláká vlastní tvář tě tvá
v tu věčnou rosu sem?


Naslouchejte, nebesa, budu mluvit.


Hudba nepochází jen z nadpozemských výšin, ale vzlíná také ze země, jako její nejlíbeznější rostlina. A i kdyby: nebesa jsou přece též součástí Země!


Co je člověk? Je snad bez poskvrny? Což může být spravedlivý, kdo se zrodil z ženy? Hle, on ani na své svaté nedá a nebesa nejsou v jeho očích bez poskvrny. Nebesa zjeví jeho nepravost a země povstane proti němu. To je úděl člověka, jemu přiřčené dědictví.


Dílo poznání se vypíná do výše, ztékajíc nebesa, chystajíc soumrak bohům.


Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi.


Nebesa by se nezhroutila nad tím "zvráceným záluskem", kdyby kupříkladu taková cikánská pečeně byla "vyrobena" ze skutečné cikánky, tatarský biftek ze skutečného Tatara, anglická slanina ze skutečné Angličanky nebo čína ze skutečné Číňanky.


Jak jsi spadl z nebe! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! A v srdci sis říkal: "Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad hvězdy."


Proč náboženství, když nebesa jsou pustá?


Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.


Nebesa a Země povstaly současně se mnou a všechny věci jsou se mnou dohromady jedním.


Trubte na polnici, křičte na poplach, ať se třesou všichni obyvatelé země, neboť po horách se rozprostírá lid četný. Před ním se roztřese země, zachvějí nebesa, slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář. Kdo mu odolá?


Nebesa, jež byla považována za neporušitelná, neznají nic věčného kromě uplývání věcí.


Kdyby vystoupili na nebesa, strhnu je odtud.


Tam někde mimo svět lidí jiná jsou nebesa a jiná zem.


Nebesa tu a tam se ráda smějí
věcem, jež dole na zemi se dějí.


Nebesa, země - jen kratičký pobyt v zájezdním dvoře.


Nejenže na nebi není klid, ale v noci je i více osvětleno pozemskými světly, neboli - jak říkají zoufalí astronomové - nebe je "světelně znečištěné". Dříve muselo být noční nebe až magicky přitažlivé, plné hvězd, jež se musely jevit zřetelněji, ve větším počtu a blíže k Zemi. Není divu, že nebesa a hvězdy na nich měla pro naše předky takový obrovský význam. Tehdy si snad mohli lidé po právu nalhávat, že jsou blízko nebi, ale dnes? O takovou vesmírnou krásu jsme ochuzeni a přemnozí z nás si tu čistou klenbu nebesky neposkvrněné nádhery ani nedokáží představit a tak jim ani nechybí a dnešní příšerný stav považují za zcela normální a přirozený. Jenže on není.


Vzývám nebesa, aby se ty stíhačky zřítily do zdejších luk, vyhnuvše se kravám, jež tehdy v lednu dvaadevadesátého ani neuznaly za užitečné zvednout své moudré hlavy od pastvy, aby se potěšily pádem člověka z výšin jeho militaristické zpupnosti.


Každý si přeje být nevinen, stůj co stůj, i kdyby se kvůli tomu muselo obžalovat celé lidstvo a nebesa.


Svoboda, toť jeden z nejvzácnějších darů, které lidem uštědřila nebesa.


Jeho stoupání bylo jako železná pěst prorážející nebesa.


Chodit v kruhu a kutálet se při tom je vhodnou formou a dokonalým pohybem, majícím cosi božského; jím prý se takto otáčejí nebesa a všechny věčné věci.


Každý bláznivec chce dobývat nebesa.


AD SUPEROS
K bohům, k nebešťanům, na nebesa
Opak → Ad inferos.


Také je možno, že celá nebesa stojí
na jednom místě, ač jasné stálice běží.


COELI ENARRANT GLORIAM DEI
Nebesa hlásají slávu boží
"...obloha hovoří o díle jeho rukou." Mylná theologická domněnka, že veškeré vesmírné dění je projevem a důkazem existence boha, jakožto hybatele veškerenstva. Helvétius (O člověku II,2) k tomu sarkasticky dodává, že "takový theolog však není než fysikem nebo astronomem."


Jednomu se říká neuctivě "prostituce" a druhé je vynášeno až do nebes a říká se tomu "práce".


Jsouc červem, neznáš nebes dráhy,
znáš zisk jen, - ceníš jen dle váhy.


On, jehož nitro je nebesy tak přeskvěle obdarováno, on, člověk chovající v hrudi poklad stále sám ze sebe se množící, musí se svými poklady žít i vnějším světem nerušen v tichém blaženství, které se boháč marně snaží kolem sebe vytvořit nahromaděnými statky.


Jediné, co můžeme udělat, je zkoumat zákony Přírody, abychom se nestavěli proti nim; říká se tomu vzdorovat nebesům.


K potírání materialismu "ohněm i mečem" vedly dva druhy důvodů: předně jednoduchost materialistických koncepcí, která jejich odpůrcům připadala jako filosofie nedůstojný primitivismus, za druhé mytická představa, že přítomnost bezbožných lidí (a materialisté byli vskutku v 99% bezbožní) ohrozí lidskou společnost trestem z nebes.


Ráno se přihnala tak prudká bouře, že všichni místní čokli hnali domů jako o život a všechny jejich čůzy jako zmoklé slepice za nimi. Bavím se tím groteskním výjevem jako truchlivý bůh na nebesích. Čtu nedostižného Poea, dopřávám si siesty nebo zasněně vzhlížím oknem stanu do korun ševelících stromů a skrz ně do nebes.


Kdybych měl kořen nebo cibuličku v zemi, díval bych se na nebe - do nebes! Do smrti bych se díval rovnou do nebe! Ale že jsem člověk, musím se dívat na lidi.


Však tam, kde jasně v nebes jasno zříš,
jen sobě věře sobě náležíš.


Je možno nazírat TAO nebes, aniž vyhlédneme ze svého okna.


Věz, že toto je prapříčina všeho životabolu
Žádný osud, žádná karma
Z nebes odvrať svou hlavu a pohleď nyní dolů
Je to jen tvá krev a sperma!


Ne z mračen, ale z mrvy přichází požehnání.
(Možno také chápat v protináboženském smyslu: Ne z nebes, nýbrž z darů země přichází požehnání.)


Je píce Nebes. A tato nebeská píce je krmě nebeská. A jestliže dostává pokrm od nebes, nepotřebuje lidi.


Navzdory svému pádu z výšin nebes nikdy si nezoufá, vždy spoléhá sám na sebe, a věčně nenávidí, bojuje v naději, že zvítězí.
(Grabbe: Don Juan a Faust)


Děste se nad tím, nebesa, ustrňte nesmírnou hrůzou.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm