Já se jmenuji lev

16. prosince 2014 v 14:39 | Misantrop

EGO NOMINOR LEO
Já se jmenuji lev
Rčení, které vystihuje právo silnějšího, je odvozeno z verše: Ego primam tollo, nominor quoniam leo - První si beru podíl, neboť se jmenuji lev. Srov.: Lví podíl.


SPOR ZVÍŘAT O PŘEDNOST
Člověk se stal soudcem. - "Ještě slovo," zavolal na něho majestátní lev, "než vyneseš rozsudek! Podle jakého pravidla, člověče, chceš určit naši cenu?"
"Podle jakého pravidla? Bezpochyby," odpověděl člověk, "podle stupně, v jakém jste mi více nebo méně užiteční." -
"Znamenitě!" odpověděl uražený lev. "Jak hluboko bych pak musil stát pod oslem! Ty nemůžeš být naším soudcem, člověče! Opusť shromáždění!"
Lev pokračoval: "Spor o přednost, když si to dobře uvážím, je ničemný spor! Pokládejte mě za nejvznešenějšího nebo za nejnepatrnějšího; mně je to jedno. Stačí, že se znám!" - A tak odešel ze shromáždění.
(Lessing: Bajky)


Máš v sobě malou dušičku
že píšu na tě básničku
leč v hloubi dušičky jsi rád
že jsi muž
o němž je co psát

Zbytečná je tvá panika
lev vrhá se jen na býka
a neprohání motýly
ty ješitníku zpozdilý


Když se lev nažere, nemusejí mít stáda strach a mohou se klidně pást opodál. Nadlouho zavládne mír nad touto žírnou krajinou. Ale objeví-li se někde člověk, je rázem po idyle a po míru.


Kynikovi se líbilo mít dlouhý vous a dlouhé vlasy; a líbilo se to nejenom jemu, ale i všem těm dávným lidem. Byli lepší než jsme my. Každý z nich by se nechal ostříhat asi tak stejně jako lev.


Cože! Já, Misantrop, a platit daně? Nevídáno! To by dřív lev začal žrát trávu! Já, Misantrop, a lev máme společnou tu vlastnost, že radši zajít, než žrát trávu!


Zpíjíte a přežíráte se až do nemoci a smrti, toho však zvířata nečiní! Ztloustne-li lev nebo vlk, postí se, až je zase hubený, čilý a zdravý. Kdo tedy jedná moudřeji?


Lev žije sám, a tak jsem také sám.


I král zvířat, lev, tak jako všechno živé na této planetě, podléhá nějakým nutným regulačním mechanismům. Jen lidé by se z nich chtěli vyvléci.


Já jsem ten, který se plaví po nebi,
já jsem lev, já jsem Re,
já jsem divoký býk!


A jsou-li lidé prý jen zrnka písku v poušti,
pak přesně to jste vy. Všechno a nic. Roj plev.
Jste míň než verše mé, však číhá ve vás lev.


Lev poprvé zavřený do klece! genius odsouzený k úředničině! Jak se velikost v příbytku takovém musí zkrotit, znetvořit - ó, co všechno stane se z ní...
(Klíma: Soud Boží)


Zatímco lev zabíjí své oběti, jen aby se nasytil, člověk přivedl na svět lidskou krutost, skrze niž se mstí všemu živému za to, že byl tak dlouho od přírody bit.


Přišel lev jara s rozkvetlými lotosy v hřívě, drtě slona ženské plachosti, a vyzdobil zahrady rozkvetlými mangovníky, jako by to byly zbraně boha lásky s řadami včel místo tětivy a květy místo šípů.


Stůjte v cestě jako lev - buďte nebezpeční i jako poražení!


Práce jest jen pro obyčejné, vyššího neschopné lidi. Pracující lev, osel? Ne, nýbrž mezek a vůl.


Pod ním se rozkládalo svaté město, z něhož bylo vidět jen dlouhý pruh mlhy, jako když usne lev na tiché zemi.


Slušně smělost zmužilá se chválí,
kde co příliš, sám i lev se vzdálí.


Rozevírají na mne tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist.


Koloušek v horách,
stranou všech cest, zbytečně polekán
hlasy vánku i lesa,
hledá zděšenou matku laň.
Což jsem gaetulský lev anebo tygr zloch,
což bych tebe já chtěl stíhat a zardousit?


Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu.


Višnu - Jako polo-člověk, polo-zvíře (lev) zabil strašného démona, který nemohl být usmrcen ani člověkem, ani zvířetem.


Uvaž, jak užíváme pojmu svoboda u zvířat! Lidé chovají v klecích krotké lvy a krmí je, někteří je s sebou i vodí. Ale kdopak nazve takového lva svobodným? Nežije-li tím více otrocky, čím změkčileji žije? A který lev chtěl by být jedním z těchto lvů?


Benito Mussolini:
Je lépe žít jeden den jako lev, než sto dní jako ovce.


LEO A LEPORIBUS INSULTATUR MORTUUS
Když lev je mrtev, začne zajíc dorážet


Více tepla však chová vznětlivé srdce
a hněvivá mysl, jež zlostí zahoří lehko;
sem patří především lev, to zuřivé zvíře,
kterému řevem div nepuká hruď, když se ozve,
a vařící vztek se mu v prsou nemůže směstnat.


Horatius Cocles sám obrátil směrem k nepřátelům zraky hrozivě planoucí hněvem a nenávistí. Jako by v něm odvaha ještě vzrostla, potýkal se s nepřáteli jako rozzuřený lev. Kdo mu přišel do rány, zaplatil to životem. Nakonec vyhledal očima etruské náčelníky a zahřímal na ně:
"Jste otroci zpupných králů! Sami nedovedete ocenit svobodu, a proto jste přišli, abyste tento nejcennější statek uloupili jiným."


SOUVISEJÍCÍ CITÁTY:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm