Každý by chtěl mít svou rezervaci

14. prosince 2014 v 13:48 | Misantrop

Každý by chtěl mít svou vlastní "rezervaci" s právem autonomie.


Vylidněnou zónu kolem Černobylu zaplnila divoká zvěř. Zakázaná oblast vytýčená v třicetikilometrovém rádiusu kolem černobylské jaderné elektrárny, kde 26. dubna 1986 vybuchl jaderný reaktor, je nyní přírodní rezervací. Hemží se to v ní vlky, losy, zubry, divočáky a medvědy. V lesní oblasti na hranicích Ukrajiny a Běloruska, kontaminované po výbuchu před třiadvaceti lety, člověk zvířata neruší. Je to tedy jako v té knize Svět bez nás, která právě vyšla v češtině. James Lovelock, autor teorie Gáia, zastává názor, že přírodu lze zachránit již jen masivním zavedením jaderných elektráren. U takového ekologa jsem se nejdřív zhrozil nad tím šíleným nápadem, ale teď si začínám myslet, že to asi myslel jinak: Až to vybuchne všude, zaplní svět zvířata, která přírodu neničí.


Právě japonské šintoistické náboženství, které zbožštilo veškerou přírodu, stálo u zrodu prvních přírodních rezervací na světě (například ostrov Okinošima), a to tisíc let dříve, než to někoho napadlo u nás v křesťanské Evropě či v Americe. Jen se těm rezervacím neříkalo "rezervace" nebo "národní park", což je úplně slovní paskvil evokující spíše rezervaci pro národ, pro lidi, než pro divokou přírodu, ale říkalo se jim prostě "svatyně". V anglofonních zemích se také podle tohoto následováníhodného vzoru začalo říkat některým přírodním rezervacím "svatyně" (Sanctuary)... V takové svatyni bylo hříchem utrhnout jedinou rostlinku! A tak to bylo správné. Předkřesťanská Evropa ovšem také měla své přírodní rezervace: byly jimi pohanské posvátné háje a okrsky, zasvěcené přírodním božstvům. To všechno zhatilo to prokleté židokřesťanské šílenství na dlouhá staletí! Později sice Angličané zaváděli na východoafrických pláních i jinde na svých koloniálních územích takzvané "národní parky" (native reserve), ale ty původně nesloužily na ochranu přírody a zvěře před lidmi, nýbrž naopak - jako lovecké zálohy. Až němečtí šlechtici, pod vlivem romantismu, začali proměňovat části svých panství na opravdové nedotknutelné přírodní svatyně, jak to vyčetli ze slavných pragermánských dějin.


Další knihu, kterou jsem rozečetl, je ta druhá vyřazená z městské knihovny - Do Afriky za zvěří. Kniha, s bohatou fotografickou výbavou, vyšla v roce 1971. Hned mě upoutalo, že nairobská rezervace se nachází asi dvacet minut cesty od hlavního města Keni. Tehdy, v šedesátých letech! Napadlo mně, kolik to dělá asi dnes. Určitě mnohem víc a to se ještě říká kdoví jestli! Kdoví jestli ta rezervace funguje pořád...


Vaši nabídku koupit naši zem uvážíme, den a noc nemohou žít společně - uvážíme vaši nabídku jít do rezervace. Budeme žít stranou a v míru. Není důležité, kde strávíme zbytek našich dní. Vaši nabídku uvážíme. Jestliže přisvědčíme, pak jenom proto, abychom si zajistili rezervaci, kterou jste nám slíbili. Tam snad můžeme strávit naše krátké dny po svém způsobu.


Vinou ledstva by mohl mít leckdo dojem, že zvířata jsou ty polidštěné kreatury, jež panáčkujíce prosí o potravu, vyrábějí pro človjeka potraviny, dělají za něho práci, slouží jako věci k různému upotřebení, povyražení a tak dále, vystavují se v zoologických kriminálech pro nevinné, či se plouží ve značně zdecimovaných počtech po hanebných rezervacích s vysílačkou na obojku. Tato "zvířata" jsou takzvaně "hodná". Já mluvím o zvířeti "zlém".


Je sobota, příroda se hemží víkenďáky. To se ví, že bych je nejradši viděl někde jinde - třeba v nějaké rezervaci. Postavili si města, tak si tam mají zůstat!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm