Něco cynického leží za všemi věcmi

5. prosince 2014 v 16:04 | Misantrop

Děsil se něčeho, něco strašného, cynického zdálo se ležeti za všemi těmihle věcmi, nějaký cynický zákon života.


I balvan, odtržený od skály a řítící se svahem dolů, má větší rozum, než "myslící" člověk! Ano, již je zřetelné, jaký cynický behemot se tu valí světem!


Existuje jedna věc, která mě trápí, ač se snažím zahnat ji, seč se dá, cynickým "co je mi po nich!" Je to lítost. Vím, že lítost škodí, misantropy, jako jsem Já, dokonce uráží, ale když jde o zvířata nebo o děti (hlavně ty v pasťáku), tak se lítosti prostě neubráním a snad ani nechci. Zvířata a děti totiž nemají tolik síly, aby dokázaly čelit těm nelítostným. Proto se netajím, jindy cynický, s tím, že mi je jich upřímně líto.


Přizvou vás jakoby k účasti na moci, ale můj věčně osamělý a ojedinělý hlas stejně nic nezmůže; nezáleží na něm - a oni to vědí! Proto si mohou dovolit osnovat tuto mocenskou maškarádu, která je ve skutečnosti jen cynickým výsměchem podmaněným hlupákům.


Život je tak cynický, že se v něm může dařit jen hajzlovi.


Životní optimismus je cynický výsměch!


Nazývat Haška humanistou je přinejmenším směšné; na to byl k lidem příliš cynický a v podstatě i krutý - krutý jako někdo, kdo nemusel nikdy nikomu doopravdy ublížit.


Vtip kyniků býval obhroublý a kousavý; snad i odtud je pojmenování přívrženců školy (kynes = psi) a výraz "cynický výsměch".


Nejsympatičtější osobu tohoto dramatu jsem nenašel v historicky nejznámějším řeckém misantropovi Timonu Athénském, nýbrž v Shakespearem vymyšlené kongeniální postavě obhroublého cynického filosofa Apemanta, který, jakožto "protiklad lidskosti", zásobuje své okolí kousavými glosami a který "nenávidí i sama sebe".


Co mě ale nesmírně děsí je právě ta podlá cynická bezcitnost, která jako by ani nebyla z tohoto světa, ale spíš ze záhrobí; ta úděsná, hrůzu nahánějící vypočítavá cynická zrada, jíž se dopouští lidský vrah na svém důvěřivém zvířecím chovanci. Nedokážu prostě pochopit psychotickou mysl člověka, který si s bezohlednou krutostí promýšlí a plánuje do nejmenších podrobností všechny náklady a výdaje chovu nebohého zvířete a těší se už na zabíjačku, až si omastí hubu sádlem toho tvora, jenž k němu mezitím přilnul jako k svému druhu a příteli. Ten vrah to ví dlouho dopředu, připravuje se na svůj krvavý zločin, počítá dny, sleduje tučnění a bytnění a přírůstek na váze své nicnetušící oběti. Přitom také tento bezcitný zabiják si musí chtě nechtě vytvořit jakýs takýs blízký vztah ke své budoucí kořisti, byť by to byl jen vztah založený na pouhém zvyku, ba dokonce, opět zcela vypočítavě a cynicky, musí budovat důvěru a falešný pocit bezpečí onoho zvířete, které je určeno na porážku, aniž o tom ono něco ví. A nic to s tím podlým vrahem nedělá. Vůbec nic. Jen si možná řekne ono cynické: "Dosud jsem já živil tebe, a teď budeš ty živit mne!"


Křesťanství už je vůbec úplný výsměch všem snahám a všem trpícím o Velký Život. Proto těch několik antikristů, kteří nejsou masochisté, nehledá svou spásu v cynickém stínu kříže.


Kolikrát až žasnu, co všechno si různí pisálci dovolí napsat či říct, jaké do očí bijící nesmysly, hloupé cynické urážky inteligence, laciné senzace, že jim není hanba!


Olga zakrývala své zoufalství mlčením, zátěžové situace zdánlivě lehce překonávala, urážky spolkla často bez komentáře, hněv se u ní projevoval málokdy a zakrývala ho cynickým smíchem...


Teror, samý teror a běs! Tedy žádná tzv. "křesťanská láska k bližnímu svému"! Ne, nic takového! Tu nám cynicky otloukají o hlavu až teď, kdy jsou si jisti svým vítězstvím, a také aby nás nenapadlo udělat jim někdy to samé, co oni nám udělali; ale kdysi nám tu svoji "lásku" otloukaly křesťanské soldatesky o hlavu do slova a do písmene - přímo do "Písma"!


Doma ve spoře nasvíceném pokoji pokračuji v četbě Démónaktova života. Řekl jsem, že to nebyl žádný misantrop? Jistě nebyl, alespoň ne takový vyhrocený a uvědomělý jako Já, ale některé jeho uštěpačné řeči a poznámky by mohly být považované za misantropické; určitě však za velmi cynické. Posuďme sami, s jakou necitelnou krutostí reagoval na epigram jednoho nevalného básníka, jenž si jej sám napsal, aby mu jej dali na náhrobek:

Démónax se zasmál a řekl: "Adméte, ten tvůj epigram je tak krásný, že bych chtěl, aby už byl napsán."

nebo tato cynická zlomyslnost:

Když Héródés nadměrně truchlil pro předčasně zemřelého Polydeuka, přistoupil Démónax a řekl: "Přináším ti nějaký dopis od Polydeuka. Vyčítá ti, že ještě neodcházíš za ním."


Z ledů mají pravdu jen cynici. Skutečná pravda je cynická.


Kdyby se takto cynicky psalo o lidech, jako se píše o hmyzu, byl by hned oheň na střeše a zvedl by se humanistický odpor.


Ne, vůbec nejsem cynická, jen mám zkušenosti, jenže to je celkem totéž.
(Wilde: Zločin lorda Artura Savilla)


Osel Benjamin - nejstarší a nejmrzutější zvíře na statku. Málokdy mluvil, a když něco řekl, tak to byla nějaká cynická poznámka.


Bez jakékoli masky, již si obvykle nasazuje rdivá hanba či krutý zločin, myslivci ve státní televizi klidně šíří své lživé slovo, svou velkou osvětimskou lež; dokonce pořádají dětské zábavy, kde vštěpují sotva odrostlým fakanům své cynické názory, nechají je pohladit si dobrotivého divočáka i kmotru lištičku, ale co s tím nebohým prasetem a s tou chuděrou ryškou potom dál provedou, to už milým dětičkám raději neprozradí. Jakékoliv námitky proti tomu nebývají prostě uznávány za "relevantní", jak to cynicky vyjadřují ti, kdož vraždí, nemajíce v sobě nic skutečně jemného, nic vznešeného, nic duchovního, nic filosofického, nic vpravdě krásného.


Kniha se jmenuje Svět bez nás a pojednává o tom, jak by svět vypadal bez lidáků. Já to sice vím, že lépe až nejlépe, ale zajímá mě názor jiných mozků, které se touto epochální myšlenkou zabývají. A že to musejí být zvláštní mozky! Cynické, misantropické, zkrátka skvělé a nejlepší.


Nedaleko od jednoho posedu, přímo na ráně, aby se švidravé oko bouchalovo snadno trefilo, jsem nalezl návnadu, jež má zřejmě přilákat na dostřel - a na odstřel! - lišku či prasata. Nalíčená past totiž sestávala z jedné mrtvé slepice a z hromady kukuřičných zrn. Takovéto šokující nálezy cynicky osnovaných lstí mě vždycky pochopitelně rozlítí na nejvyšší míru a hned přemýšlím, jak vražedné plány bouchalů zhatit.


O této komedii se během její existence napsalo tolik nevlídných slov, že autorům přichází za těžko ještě něco připojit. Prý je to "Ošklivé, cynické a pesimistické drama, jemuž chybí pravda" (Christian Science Monitor). A právě tento optický klam je svědectvím, že autoři nepsali svou "ošklivou a cynickou" satiru nadarmo.
(Čapkové: Předmluva k: Ze života hmyzu)


Lež má sice krátké nohy, ale její nejmilejší dítě eufemismus má zato dlouhé trvání, takže pravda, to tvrdé, nelítostné, cynické, nelidské, protože lidem zhoubné vyjádření skutečnosti, prohrává v obou případech.


Kdo myslí, ten také cítí. A kdo cítí, ten také soucítí. A zde už musí být každá nutná krutost vykonávána s cynickou chladností rozumu.


Psaním cynických hesel
Dusí tvoji osobnost a svobodu
Vytrhni i s kořenem ten plevel
Řekni "já tě živit nebudu!"


Ten svět vypadá někdy tak utěšeně, že by člověk ani neřekl, jak je ničemný. Kdybych žádal na malíři, aby se obdivoval nějaké lhavé, zrádné, kruté ženě, a upíral mu potom všechnu obraznost, kdybych nechtěl pro její modré oči, hedvábný vlas a krásnou postavu zapomenout na zkaženost jejího srdce, nadal by mi cynických sensualistů a bůhví čeho ještě. Oč lépe si vede sám, když tak honosně vychvaluje půvab přírody.
(G. B. Shaw: Láska mezi umělci)


Divoch tu stál a přihlížel. "Ó ty nový a krásný světe, ó ty nový a krásný světe..." Hudba slov v jeho mysli nabývala jiného ladění. Ta slova se mu vysmívala v jeho bídě a sklíčenosti, ohavně se na něj šklebila a cynicky se mu vysmívala.


Lidské tzv. "duchovno"? Otevřete si teletext stanice Nova nebo Prima. Pokud tam chcete najít např. předpověď počasí, vybafne na vás nejdřív reklama typu: "Jsem zvědavá na tvoji kládu, frajere" a "Vraž ho do mě až po koule"! Takže žádné "věrné milování", žádný "hrdliččin zval ku lásce hlas", žádný "máj, lásky čas", žádné "ach, Romeo, proč jsi Romeo". Smetana, Mácha a Shakespeare by se asi podivili, kterým směrem se pohnulo lidské duchovno. Však co: vždyť oni to přece mysleli také tak! Jenom to neříkali tak tvrdě a cynicky.


Odstřelím úděsné myšlenky filozoficky obílených hrobů a cynicky se budu ve spravedlivém rozhořčení vysmívat!


K smíchu, co si ta pakáž lidská navymýšlí! K smíchu, povídám, všechny ty absurdní malé i velké lidské iluzorní představy o světě i o sobě samých, všichni ti bůžci a Bohové, věštci a mágové, mistři a guruové, jasnovidci a psychotronická média, duchové a andělíčci, stěhovavé nesmrtelné dušičky, záhrobí, zásvětí a život po životě, všecka ta víra a pověrčivost a praštěné náboženské rituály, všechny ty důvěrné pohledy kamsi do nebes, to neutuchající úsilí o zalidnění, vedoucí k dobytí a rozšíření veliké říše lidí na Zemi i ve vesmíru, a nakonec i všechny ty následné omyly, katastrofální krachy a ztracené naděje, jež z nich vyplývají, zkrátka všechen ten lidský spirituální krám, brak a šmejd, jemuž se zdravý zvířecí rozum cynicky směje!


Oni nakonec tento svět zničí. Je naprosto marné snažit se tomu vzdorovat, jakkoli takový defétismus neschvaluji. Pouze se tomuto marnému úsilí, ať o záchranu nebo o šetření Země, cynicky směji.


Radová: "Neslyšíš? Ptáčkové cvrlikají. Cukrují - ťu, ťu, ťu - a radují se ze života."
Rada (cynicky): "Ťu, ťu, ťu - jakýpak život? Přijde myslivec, bouchne a je po radosti."


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm