Samomluvy - dým z požárů ducha

15. prosince 2014 v 13:54 | Misantrop
aneb
Dialog člověka se svou duší


Samomluvy, sláva! Victor Hugo: samomluvy jsou dým z požárů ducha. Nepřetržitě je vedu. Jejich obsahem jsou kletby a koprolálie. Nevadí. Kdybych je nevedl, dávno by můj kotel praskl. Já bych místo Victora řekl: samomluvy? Ventil přetopeného kotle. Neotevře-li se záklopka, dojde k explozi a bude patnáct mrtvejch.


Upřeli by mi i svaté právo pořádně si od plic ulevit! Upřeli by mi nejraději i mé slavné ubručené monology, jež vedu sám se sebou. A s kým si mám taky popovídat, když ne sám se sebou? S Nimi? Děkuji, nechci. Říkají: "To je blázen, žbrblá si něco pro sebe." No a co! Zvířata to dělají také! Lidi nakonec rovněž, jen se k tomu nepřiznají, protože to má špatnou, "nenormální" reputaci. Soukromé monology, pronášené nahlas, jsou zkrátka v lidské společnosti s.r.o. "neetické". Jsou schvalovány jen dialogy, jen rozhovory, jen společné "konstruktivní" diskuse! No jistě. Neboť mluvit sám k sobě znamená také přemýšlet o sobě; přemýšlet o sobě jako o svébytném individuu, pro něž není nic samo o sobě "nenormální"; znamená to mít vlastní myšlenky, jež jsou nepřenosné z člověka na člověka a jež vydělují jedince z davu. Takovou anarchii nemohou připustit. Proto se koukají na každého samomluvce skrz prsty a ptají se: "Co jsme ti udělali, že s námi nemluvíš? A co si to vlastně brumláš pod fousy? Není to něco proti Nám?" Nevím, jak jsou na tom jiní, ale u mne se strefili do černého. Neboť moje samotářské promluvy jsou vždy namířeny proti Nim! A Oni to vědí. Chci, aby to věděli!


Stále častěji na sobě pozoruji příznaky, jež jsou charakteristické pro popudlivou, nesnášenlivou mentalitu senilních dědků; kdejaká pitomost, nad níž bych dříve shovívavě pokrčil rameny, mě v poslední době dokáže podráždit do té míry, že navzdory rozumu se pouštím do nesmyslných samomluv a polemických sentencí namířených proti lidem nebo institucím, jejichž jednání, výroky, postoje nebo činy mě v předchozím okamžiku rozčilily.


Dlouhé husté černé vlasy mi povlávají ve větru jako dřív, kráčím nalehko oděný krokem uvolněným, s náladou do zpěvu, s radostí ze života a z krásného dne, oddávaje se mým oblíbeným samomluvám, žádný lidák nablízku, avšak všichni úžasní tvorové přírody kolem mne.


Často ve svých samomluvách ohromuji sám sebe, ale není nikoho, kromě mne, kdo by z těchto mých aperçu mohl mít potěchu, i kdyby mě slyšeli. Mým hádankovitým promluvám by stejně nerozuměli.


A když si myslíte, že vás nemůže nikdo vidět, pak teprve jste možná přirození. Pak teprve dojde na všechny ty věci a úkony, jež tak neradi tolerujete u jiných. Už když vás vidím, jak se obezřele a podezřele začínáte rozhlížet kolem, jestli je tzv. "čistej vzduch", tuším, co teď asi nastane. Prdění a škrábání se na "neslušných" místech, dloubání se v nose, šťourání se prsty v prdeli a následné přičichávání k nim, samomluva, samohana, krádež, zločin, kazišuctví a kazisvětství - a kdovíco ještě hroznějšího, co si netroufnete ani sami před sebou provádět!

god_lightning-300x268.jpg

Související:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm