VOJÁK v literatuře, filosofii a příslovích

2. prosince 2014 v 16:21 | Misantrop

Voják nesmí sám myslet. Za něho myslí jeho představení. Jakmile začne voják myslet, už to není voják, ale nějakej prachvšivej civilista.


Že vojsko terorizuje civilní obyvatelstvo, nutno přičíst strachu vojáků. Je to vlastně takový kolotoč násilí, jejž pohání vzájemný strach. Často je útočící voják ve svém postavení nedobrovolně, ale pud sebezáchovy ho nutí k použití teroru.


Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden voják bez disciplíny. Z toho jsem vždycky měl největší strach.


Salomé šla prosit úřady o důchod. Vzala si na to můj rodný list (který jsem ještě nestačil spálit), aby jí mohlo být přičteno k dobru, že dala státu vojáka a dělníka.


Každej voják má jevit největší duševní votrlost, poněvadž vojáci jsou jenom dobytek, kerej stát krmí, dá jim nažrat, napít kafe, tabák do fajfky a za to musí tahat jako volové.


Smělý voják, který si navykl nevážit si života a odvažovat se každého nebezpečí, je věru hloupé zvíře, které se nechá jako ovce vést na porážku.


Celý výcvik vojáka směřuje k tomu, aby se z něho stal slaboch. Má nejlehčí život: nemá svobody ani odpovědnosti.
(G. B. Shaw: Druhý ostrov Johna Bulla)


Panstvo mění své přesvědčení jako voják v poli košili ve chvíli, kdy stará je zavšivená!


Nacisté si také nemysleli, že dělají něco špatného, ne-li přímo zločinného, vždyť vsugerovat se dá to či ono. Totéž si dnes myslí též každý obyčejný politik, každý řadový byrokrat, policista, voják, řezník, myslivec, rybář, motorista, dělník, matka od dětí a tak dále a tak dále.


Pravý myslivec má stát neochvějně na stráži lesa jako elitní voják a bránit zvěř před pytláky, a ne sám být pytlákem a pouze si jezdit do přírody jako na střelnici.


DURO MORS MILITE GAUDET
Z tvrdého vojáka se smrt těší


Proč každý voják chlubí se tím, kolik nepřátel pobil? Proč je za to chválen? Proč dostává za to medaile? Zde to vězí: takový hloupý voják je za to chválen proto, že činí tak jen na cizí rozkaz, jen z psí poslušnosti, nevěda sám proč a nač: otrocké jednání a otrocká duše dojdou vždy u lidí pochvaly. Ale protože my to, co takový otrocký "vojenský hrdina" dělá z milostivého dovolení a na rozkaz, děláme z vlastní vůle a z vlastní iniciativy, proto spílá nám svět lotrů, ničemnic, zvrhlých tvorů, - jen proto, že nejdeme se ať už takové nebo makové vrchnosti zeptat, smíme-li vraždit: neboť samovolné, volné, samostatné jednání je lidem odjakživa hrůzou... My jsme volní, samostatní vojáci, vrahové, neboť voják a vrah je přeci jedno a totéž.
(Klíma: Soud Boží)


CORONA MURALIS
Hradební věnec
Nejčastěji ze zlata, s ozdobami podobnými cimbuří. Toto římské vojenské vyznamenání bylo udělováno vojákovi, který při dobývání nepřátelského města jako první zlezl hradby.

CORONA NAVALIS
Námořní věnec
Římské vojenské vyznamenání udělované tomu vojákovi, který v námořní bitvě jako první pronikl na nepřátelskou loď. Věnec byl ze zlata, s ozdobami připomínajícími příď lodi.


Všichni lidé jsou pod týmž dozorem, připoutáni jsou i ti, kteří připoutali, a nepředpokládám, že bys považoval řetěz na levé ruce za lehčí. (Vysvětlivka: Voják, který něco provedl, byl připoután řetězem k svému strážci: vězeň měl řetěz na pravé ruce, strážce na levé.)


PRANSUS AC PARATUS
Najedený a připravený
Tj. voják k boji.


Thersítés byl "nejošklivější voják Trójské války" a poněvadž svým neustálým brbláním narušoval morálku řeckého vojska, proslul též jako typický zbabělec; nakonec byl zabit Achilleem. Jako literární postavu jej najdeme např. v Čapkově Knize apokryfů, v Shakespearově tragédii Troilos a Kressida, u Nietzscheho ("Sókratés je pomsta za Thersíta.") aj.


IMPIUS INFANDO MILES CORRUMPITUR AURO
Bezectný voják se snadno dá koupit za mrzké zlato


Otevřel jsem si nyní jeden zapomenutý poklad, jejž jsem nalezl ve svém divotvorném kufříku - Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka. Sama ústřední postava dobrý voják Švejk je nelehká k posouzení. Psycholog, který by musel udělat jeho psychologický profil, by se z toho asi zbláznil a z učebnic nevyčetl. Švejk je totiž tak blbý, až je prohnaný, ale i při své notorické blbosti je pořád chytřejší a moudřejší než všichni dohromady. V životě se nikdo takový nevyskytuje; Švejk je výjimečný doklad Haškovy literární geniality.


Dobrý voják Švejk ví, že rozkaz je čímsi posvátným, že je to něco podobného, jako když misionáři pouštěli do černochů elektrický proud a říkali jim, že to je pánbůh. Od té doby černoši věřili v pánaboha stejně jako Švejk v sílu rozkazů.


MATER TIMIDI FLERE NON SOLET
(Cornelius Nepos, Životy slavných mužů, Thrasybulos 2,3)
Matka bázlivého (opatrného) obyčejně nemusí plakat
Protože statečný voják zahyne v boji snáze než zbabělý.


Voják bývá v mládí nevědomý a zhýralý. Ve stáří bývá často hloupý a fanatický. Proč? Když mine věk prostopášnosti, musí se pro svou nevědomost stát pověrčivý.


MALUS MILES, QUI IMPERATOREM SUUM GEMENS SEQUITUR
(Seneca Mladší, Listy Luciliovi 114,2)
Špatný voják, který svého velitele následuje s nářkem


V noci jsem v práci pilně četl Stendhalovy statě o umění. Hned v první kapitole Racine a Shakespeare mě pobavila historka ze srpna 1822, kdy jistý voják, přítomný na představení Othella v Baltimoru, střelil po herci, představujícím Othella, který právě škrtil Desdemonu, protože podlehl iluzi, že je to skutečné. Voják vykřikl: "Nikdo nesmí říci, že v mé přítomnosti prokletý černoch zabil bělošku!" a výstřelem z pušky roztříštil herci ruku.


MILES GLORIOSUS
Chlubný voják, tlučhuba
Název slavné Plautovy komedie s hlavní postavou vychloubačného, chvástavého vojáka se stal okřídleným pojmenováním pro všechny hlučné a plané chlubily.


Je-li člověk zabit, co na tom, je-li sněden vojákem, nebo krkavcem a psem?


DESPERATIO AUT MILITEM FACIT AUT MONACHUM
Beznaděj dělá (z člověka) buď vojáka, nebo mnicha


Vojákem jsem, přes sedm odvodů, nebyl, ačkoli jsem byl jeden z nejzdravějších lidí v Austrii a má jediná tělesná vada byla ta, že jsem při 175 cm vážil jen 62-65 kg.


NAVITA DE VENTIS, DE TAURIS NARRAT ARATOR,
ENUMERAT MILES VULNERA, PASTOR OVES
(Propertius, Elegie 2,1,43n.)
O větrech vypráví plavec a o býčcích za pluhem oráč,
pastýř, ten počítá ovce, voják zas, kolik má ran
Dvojverší uvádí v rýmovaném překladu již Bartoloměj Havlík z Varvažova (1552-1610) ve své sbírce přísloví:
Plavec o větřích vypráví, voják rány své namítá,
voráč tažné voly chválí, pastýř ovečky počítá.


Shrňme si to: Vysloužilý voják se svědomitě musí vydat do samého pekla, peklo se hroutí, hrozí mu invaze nebeských vojsk, obrací se vzhůru nohama, loupežník a poustevník musejí začít potupně pracovat - a to všechno jenom proto, že Káča a princezna chtěly své ženichy.
(Misantrop: Komentář k filmu Hrátky s čertem)

"A prachsakra! Vona chce ženicha!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm