Žijeme na cizí účet

12. prosince 2014 v 14:01 | Misantrop

"Kdybychom měli srovnávat různé formy života, zjistíme, že lidský život je zdaleka nejnákladnější."
Žijeme totiž nejen na vlastní účet, ale také na účet přírody a na účet dalších generací.
(Georges Bataille / Ladislav Šerý)


Úloha politiků je mi jasná: pobavit se na jeho účet, nakopat do zadku - a zabít.


Každý (a hlavně každá) má mezi nohama jen levnou výrobnu na další pracovní sílu, na další účetní položku.


Národ může být svoboden jenom na účet svobody jednotky, ježto ne ona je ve svobodě té hlavní věcí, nýbrž národ. Čím svobodnějším je národ, tím větším otrokem jest jednotlivec.


Tulák nebo zločinec živený na účet státní kasy, se stával farmakonem, kterého Řekové za zvuku fléten rituálně sešlehali větvemi a nakonec vyhnali.


"A pijte na náš účet!" zvolal veselý... "Pijte, co můžete, všechno zaplatíme!"
"Nerad přijímám dary! Vypadám snad tak chudě, že za mne chcete platit?"


Nejsem nepřítel všech komedií, frašek a satir. Rád se taky pobavím a zasměji na cizí účet. Myslím, že se tak u mne projevuje ona pudová zášť k nenáviděným lidem.


Když jsem končil v p@kárně, taky mě varovali, že jinou práci ve městě nenajdu a kdesi cosi... Nechápu, co je komu po tom. Nemohou to prostě přijmout jako fakt a hledět si svého? To jsou zkrátka lidáci - lidská mafie. Když jsme odhlašovali pevnou telefonní linku, taky to tam nemohli jakoby "pochopit" a dělali nám s tím nejméně půl roku různé naschvály než nám konečně zrušili účet a odpojili telefon. Opravdu - dát se někdy nějak do spolku s lidáky, to je jak upsat svou duši ďáblu.


Vybírám po každé výplatě skoro všechny peníze - kromě nutného minimálního zůstatku. Donutili mě založit si bankovní konto, a tak jim tam alespoň naschvál nenechám nic, s čím by mohli disponovat. Byl jsem k tomu dotlačen mocnou bankovnickou mafií, abych si pořídil účet; to znamená, že moje peníze potřebují. A tak to budu natruc sabotovat jak se dá mými posledními, byť chabými prostředky. Navíc jim nevěřím. Mám rád své prašulky hezky doma v hotových, aby mi je nemohl někdo pozastavit, ukrást, znehodnotit. A honem rychle je utratit, než pozbudou ceny.


Drahotu světová statistika nevede, ale podle mého soukromého počítání je život každým rokem minimálně o korunu dražší. Možná se to nezdá mnoho - jen o korunu ročně -, ale když počítáte pouze skutečné náklady na život, bez takových dobových zbytečností jako je účet za elektřinu, účet za televizi, internet, vodovod, ústřední topení, účet za odvoz hory odpadků, účty za pojištění, daně, poplatky za nemovitost a tak dále, a když neberete v úvahu jen běh jednoho lidského života, nýbrž celá staletí, ba tisíciletí, milióny let a generací! - pak je srovnání skutečně hrůzné, přepočítáme-li si, jak levně (a jednoduše!) se asi kdysi žilo našim dávným pravěkým předkům před sto tisíci lety, nebo i před tisíci lety, neřkuli snad, jak se měli a jak žili první opolidé, kteří tak fatálně opustili blažený stav zvířecí, aby se do něj již nikdy nevrátili.


Viděli jsme mnohokrát, jak ve všech částech světa zaslepení fanatikové si navzájem podřezávali hrdla, upalovali na hranicích, páchali bez výčitek svědomí a jako svou povinnost nejtěžší zločiny a prolévali lidskou krev. Proč? Aby prosazovali, udržovali nebo hlásali drzé výmysly několika blouznivců nebo vzbuzovali důvěru k darebáctví, které provádí několik podvodníků na účet bytosti, která existuje jen v jejich obrazotvornosti a jež se projevila pouze pohromami, rozbroji a šílenostmi, které způsobila na světě.


Zkoumali otázku sebevraždy.
Není to zbabělost, třebaže se tak říká, a jak nádherně zpupné je zesměšnit, třeba na vlastní účet, čeho si lidé nejvíce váží.


Tvrdí právě, že existence Boží se rozumí sama sebou. - Tak! Poté, co starý svět na účet svého svědomí dělal divy v dokazování, a nový svět na náklady svého rozvažování postavil do pole ontologický, kosmologický a fyzicko-teologický důkaz - podle pánů se to rozumí samo sebou. A z tohoto sama sebou rozuměného Boha vysvětlují potom svět: to je jejich filosofie.


Podle buddhistické filosofie bych byl nejspíš takzvaný pratjéka-buddha, to jest osamělý jednotlivec, který se sám, vlastními silami probudil ze sna života a stačí mu to - o ostatní dosud spící a trpící se nestará. Pochopitelně! Přece když se uprostřed noci probudím, nevzbudím přece kvůli tomu celý dům, celé město, celý svět! Nezvednu přece kvůli tomu telefon a nebudu volat k protinožcům na účet volaného na opačný konec zeměkoule, aby vstávali, protože Já jsem se probudil!


Kapitálový účet se vyrovnává smrtí. - A kdy se tento dluh kontrahoval? - Při plození.


Já věřím jen tomu, že lidstvo zanikne; že zahynout musí, až mu příroda předloží konečný účet za takto nekryté směnky před hledí jeho donkichotské přilbice z papíru a snů.


Tedy my jsme se patrně dopustili mnoha hříchů, nadělali jsme na svůj účet mnoho hloupých a bezcenných věcí, takže bychom měli být nuceni postoupit právo na život těmto odpadkům života, těmto chodícím aritmetickým výpočtům, kteří hledí na svět jako na zdechlinu. Máme tedy asi na svědomí tolik hanebností a ničemností, že kolem našeho smrtelného lože a nevychladlých ještě našich těl divoké skřeky jásajících diplomatů se již směle rozléhati mohou (promiňte mi latinskou stavbu věty), z nichž každý má na duši nějaký drobounký kousíček nečisté práce, nějaký miniaturní smrdutý záměr, kterým se má na účet bližního jeho vetché tělo nasytit.


Všecka přirozenost si žádá jisté vyrovnání, vystavení účtu, srovnání pozic, lidskou krev, která by smyla tu obrovskou křivdu a nespravedlnost, páchanou na zvířatech, jakož i hanbu a ponížení z té nejzvrácenější zvrhlosti, která vyvyšuje i toho nejsprostšího člověka nad zvíře!


Stát Šelma nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména.
(... aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen číslicí ... - tj. ten, kdo nemá číslo svého bankovního účtu. - Pozn. Mis.)


Každé "dobro", jež přinese příští "pokrok", stane se nikoli lehce dostupným, chtěným a svobodně zvolitelným, nýbrž povinným! Dobrým příkladem budiž takové obyčejné pojištění: Začalo jako vymoženost majetných lidí - a skončilo jako povinná a soudně vymahatelná položka na účtu!


Stará slečna Drahocká koupila mi jednou tři košile na vyrovnání účtu nedobytného inzerátu té firmy v našem časopise, strhla mi za ně plnou cenu z mé gáže a rozhlašovala všude, jaké dobrodiní mi prokázala, ačkoliv jsem ty tři košile nepotřeboval, a tvrdila, že ví, že se jí jednou za to ukáži nevděčným.
(Hašek: Svět zvířat)


Pomáhat ostatním zvířatům je dobré a ušlechtilé. Pomáhat lidem je trestuhodný zločin. Zvířata se mi odvděčí svou krásou a přirozeností, lidé mi splatí účtem, který budu platit zase jenom Já.


UŽ JSME U MOŘE DVANÁCTEJ ROK.
JEN ABY NÁM TO JEDNOU NĚKDO NENAÚČTOVAL!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm