Chůze - nejoduševnělejší činnost

16. února 2015 v 14:56 | Misantrop

Chůze - nejoduševnělejší činnost, jaká existuje: dnes však nikdo neudělá krok bez auta. Ujedou oklikou dva kilometry navíc, spálí litr čím dál dražšího benzínu (na to mají peněz dost!) a otráví tím zbytečně ovzduší, jen aby nemuseli těch pár stovek metrů po svých! To je strachu, aby náhodou nezačali při té malé pěší procházce myslet!


Chůze, o níž mluvím já, se v ničem nepodobá takzvanému pohybovému cvičení provozovanému s pravidelností nemocného, jenž si ve stanovenou hodinu bere léky, ale sama o sobě je hlavním denním počinem a dobrodružstvím. Navíc musíte, podobně jako velbloud, který je prý jediným zvířetem, jež za chůze přežvykuje, umět za chůze přemýšlet.
(Thoreau: Chůze)


NYNÍ TI POVÍM, proč můžeme konat i kroky,
kdykoli chceme, čím to, že vládneme údy,
a čím se postrkuje to veliké břímě
našeho těla; dej pozor na každé slovo.

Pravím, že nejdřív se naskytnou našemu duchu
a ducha se dotknou už popsané obrázky chůze.
Nato se ozve vůle; vždyť nemůže nikdo
započít nic, když mysl nevidí napřed,
co chce; a co vidí, je obrázek žádané věci.

Když tedy duch se pohne tak, že si přeje
chodit a kráčet, dá popud pojednou duši,
vpletené v údy a články celého těla;
a není to těžké, vždyť obé je důvěrně spjato.

Ta zase pobídne tělo a takto se začne
znenáhla sunout a hýbat celá ta masa.
Navíc se přitom i rozpíná tělesná hmota
a vzduch, jak musí, jsa věčně v pohybu, proudem
do rozevřených štěrbin se lije a hrne,
pronikaje až k nejmenším částečkám těla.
Tedy tyto dvě věci to působí obě,
že tělo jak plavidlo vanem a vesly se sune.

Tady se netřeba divit, proč dovedou točit
tak maličká tělíska takovým velikým tělem
a obracet celou tu naši přetěžkou hmotu;
i vítr, tak jemný a z teninké podstaty, žene
a mohutným úsilím pohání veliký koráb;
jím vládne jediná ruka i za rychlé plavby,
a kamkoli libo, ho jediné kormidlo stočí;
s pomocí kladek a hřídelů lehounko zvedne
a přeloží přemnohá přetěžká břemena jeřáb.


Naše výpravy jsou pouze výlety a večer nás zavedou zase zpátky ke starému dobrému krbu, od něhož jsme vyrazili. Polovina takové procházky je jen chůzí zpět ve vlastních stopách. I na tu nejkratší cestu bychom se zřejmě měli vydat v duchu nehynoucího dobrodružství s tím, že se nikdy nevrátíme - odhodláni poslat zpět do svých opuštěných království jakožto ostatky jen svá nabalzamovaná srdce. Pokud jste připraveni opustit matku a otce, bratra i sestru, ženu i děti i přátele a nikdy se s nimi už neshledat a jste svobodnými lidmi, pak jste připraveni na pěší toulky.
(Thoreau: Chůze)


Samotná triviální chůze po chodníku je problém! Lidé si zpupně vykračují, neuhnou z cesty ani o píď, narážejí do tebe, odstrkují tě a tlačí se na tebe jako v milostném zápalu.


Naše chůze je jen neustále zadržovaným pádem.


Nyní, vinou hustého automobilového provozu, se stává triviální chůze po městě málem kaskadérským výkonem.


Ideologie je věda nejen nudná, ale přímo drzá. Něco jako člověk, který by nás zastavil na ulici a navrhl nám, že nás bude vyučovat chůzi. "Copak nechodím už dvacet let," odpověděli bychom mu, "a nechodil jsem velmi dobře?" To ovšem nic nemění na skutečnosti, že tři čtvrtiny lidí chodí špatně a tak, že se brzy unaví. Lidé, kteří by odmítli s největším rozhořčením drzou nabídku, jsou ti, kteří chodí nejlépe a kteří vynalezli pro svou vlastní potřebu jakýsi nedokonalý způsob dobré chůze.


Chci se věnovat nějakým pozitivním věcem, ty negativní mě tak jako tak dostihnou samy, těm naproti nemusím chodit a taková chůze by mi byla již odporná, jako byla ostatně vždy.


Byl prý jednou krkavec a ten viděl koroptev hrdě si vyšlapovat. Ta chůze zalíbila se mu tak, že se ji chtěl také naučit. Snažil se všemožně, ale nedovedl to. Když viděl, že jeho snažení je marné, chtěl chodit zase jako dřív, ale již to nešlo: roztahoval nohy tuze daleko od sebe a zvykl si na nejohyzdnější chůzi mezi všemi ptáky.


Beethoven je přírodním živlem, řekou, která se řítí vodopády. Strhuje ducha, nadnáší tělo. Je to hudba, která pochoduje, která běží na zteč. Jak tu rozpoznáváme toho, jenž komponoval v chůzi, na čerstvém vzduchu, "spazierend dichtete" (básnil, procházeje se, na procházkách), jak sám říkával! Ani zdání oné hudby za zabedněnými okny, která čerpá z kalamáře. Ani zdání hudby do sebe zabrané, která se zhlíží v sobě, zmalátnělá ve svém snu! Beethovenova hudba dýchá a jde a nutí jít a dýchat.
(Rolland: Díkůvzdání Beethovenovi)


Nevzrušen kráčej pozemským svým dnem;
přízrak-li straší, dál jdi v kroku svém;
v té chůzi muž měj strast i slastný dík -
on, neukojen ani okamžik!


"Nazývali mě i Spící pannou, protože jsem měla takovou zvláštní chůzi, jako kdybych při tom spala..."
*
Svědecké útržky
(JUDr. Václav F.)
"Chůzi měla neobvyklou, pohybovala se trochu jako socha."


Filosofa je škoda pro praktické věci. Je v nich nemožný. Je jako ten albatros:

Le poète est semblable au prince des nuées.
Exilé sur le sol au milieu des huées,
ses ailes de géant l'empêchent de marcher.

Básník je podoben knížeti mračen.
Vydaný posměchu na zemi svržen,
ochromen křídly olbřímími, jež v chůzi mu brání.

(Citace z vynikající básně Albatros ze sbírky Květy zla od Charlese Baudelaira. - Pozn. Mis.)

Ano, tak je to! Právě tak se to má s filosofy. Křídla jim brání v chůzi.


Vrať kulhavému zdravou chůzi a způsobíš mu nejhorší škodu: neboť sotva může utíkat, unesou ho jeho nohy a jeho neřesti spolu.


Až do slunce východu pamatuj na to,
nemočit podle cesty a ani na cestu v chůzi


Takové člověčisko vytkne ti na mostě, aniž mu překážíš v chůzi, že nejdeš po patřičné straně.


Jeden se belhal o berlích, že jsem měl sto chutí mu ty berle podkopnout a shodit jej do vody, další se zase šinul k autu s rukama nahoře a nohama střídavě vykopával v koleni do vzduchu jako nějaký dementní zápasník kick-boxu nebo jako zaměstnanec úřadu pro švihlou chůzi z jednoho dílu britské satirické skupiny Monty Python's Flying Circus. To jsou zjevy! Výkvět lidstva. Tohle že má být ten "vládce planety", ten "nejúspěšnější živočišný druh"? Příroda se musela zbláznit, že něco tak ohyzdného trpí.
Pokračuji dál v chůzi, jež je jako vždy z půli zahloubaná, z půli vidoucí a žasnoucí.


Pak jsem potkal ještě další dva lidáky. Byli to nějací zkriplení degéni ultramoderního světa, neuvyklí zjevně chůzi, protože šli jaksi celí nakřivo.


Hle, jak bosý kráčí, tančí a nohama bosýma jančí;
jak chodí bos po zemi mateří, v stopách kančích;

bez bot těžkých kráčí bose, lehkonohý jak ta zvěř;
i bez kopýtek chodidla mu chůzí ztvrdla jako spěž;

plosky bosé ztvrdly mu a znenáhla srdce jeho též,
bosý kráčí po zemi, laje na lidskou, laje na verbež.


Vyjít ven znamená brodit se rozbředlým sněhem, všude narážet na lidi, uskakovat před auty, stepovat mezi psími lejny, ulici nepřecházet důstojnou chůzí zamyšleného filosofa, alébrž přebíhat přes ni jako uprchlý vězeň koncentračního tábora přes minové pole. Vyjít si jen tak na malou odpolední procházku je zhola nemožné. Alespoň pro toho, kdo nerad splývá s rakovinovým davem, štítí se ho jako malomocného a chce být sám ve svém zahloubání. Všude davy lidí, nával, tlačenice a strkanice.


V současné době není v těchto končinách většina půdy soukromým majetkem; krajinu zde nikdo nevlastní a chodec se těší poměrné volnosti. Možná ale přijde den, kdy bude rozdělena na soukromé parky, které budou přinášet omezené a výlučné potěšení jen několika málo lidem, a kdy dojde k zesílení plotů a vynalézání pastí na lidi a jiných zařízení, jež nás přinutí se omezit na veřejné cesty a chůze po povrchu boží země bude chápána jako neoprávněné vniknutí na pozemek nějakého ctihodného majitele. Využívejme tedy možností, které máme, než nastanou zlé časy.
(Thoreau: Chůze)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm