Jen tak - pro legraci

11. února 2015 v 13:30 | Misantrop

Dnes přišel náš exekutor, že mám jít do úřadu, že už víc jak tři neděle tam nechodím. Pro legraci jsem tam tedy šel. Největší legrace byla, když mi přisunuli papír, abych se podepsal. Mysleli si, že napíšu až docela dole v rohu: sekční šéf ten a ten. To zrovna! A tak jsem na nejnápadnějším místě, tam kde se podepisuje ředitel podniku, načmáral: "Ferdinand VIII." To uctivé ticho, jaké v tu chvíli zavládlo - to byste koukali! Ale já jsem jen mávl rukou a řekl jsem: "Nepřeji si žádné projevy ponížené úcty," a odešel jsem pryč.
(Gogol: Bláznovy zápisky)
V matčině rodné vesnici budou brzy pořádat velké setkání rodáků. Řekl jsem matce - zpola vážně, zpola z legrace, ale se smrtelně vážným výrazem ve tváři -, aby si pořádně umyla ruce, až se vrátí ze setkání rodáků její rodné vesnice. Nechci, aby do bytu zatáhla od té pakáže nějakou nákazu.
Pravý vzdělanec nesměje se nad oteklou hubou člověka, kterého bolí zuby, nedělá si legraci z pohřbu či železniční katastrofy.
(Hašek: Rady pro život)
Učiteli náboženství se zpravidla stávají ti polepšení legrační pánové, kteří před školami dříve na děti laškovně rozepínali své kabáty.
Lidstvo potřebuje zápasu, aby v srdci člověka to nevypadalo jako na Sahaře. Rovina, pláň, žádná legrace, písek a velbloudi. Proto lidstvo si vymyslilo obecní volby.
(Hašek: Obecní volby)
Vždycky, když klesá popularita armády, začnou se vypravovat veselé historky z vojny. Verbež si pak říká: "Ha, haha! Na té vojně se ale užije legrace! Já se divím, že tam někdo nechce jít!"
Tím okamžikem, kdy dali dělníkům hlasovací právo, poznali, že i dělníci si dají všechno líbit. Pak dali hlasovací právo ženám a shledali, že jsou ještě horší než muži; protože muži vždycky hlasují zas jen pro muže - třeba pro špatné muže, ale přece jen pro muže - ale ženy jsou dokonce s to volit i ženy. Od té doby se z politiky stala legrace.
(G. B. Shaw: Na úskalí)
Mnozí si myslí, že je to legrace; že to nemůžeme myslet vážně s tím dobrovolným vyhynutím lidstva; ale vzdor vážnosti situace i vážnosti našeho hnutí, prostor pro humor by tu byl. Popravdě řečeno, bez humoru by byly podmínky na Zemi neúnosně skličující. A sranda musí bejt, i kdyby na chleba nebylo.
Dal inzerát do všech novin: "Onen pán, který byl ve čtvrtek dne 15. září omylem polit, se slušně žádá, aby za účelem bližšího seznámení se dostavil do čísla 27 v Karmelitské ulici. František Čaboun, knížecí knihovník ve výslužbě."
Nepřišel nikdo, jen dostal anonymní dopis s těmito řádky: "Teď teprv vidím, jaký jste uličník, když si ještě děláte legraci!"
Kos se bouřky neděsí,
když hrom a blesk burácí;
na vrch stromu sedne si -
a má z toho legraci.
Členové komise rozcházeli se znamenitě ve svých úsudcích o Švejkovi. Polovina z nich tvrdila, že je Švejk "ein blöder Kerl", kdežto druhá, že je lotr, který si chce z vojny dělat legraci.
Imitovali jsme slavnou komickou dvojici Laurel & Hardy, čímž jsme bavili celou třídu. Při sborovém zpěvu jsme my dva schválně zpívali falešně, čímž jsme strhávali i ostatní, z čehož jsme měli legraci.
V našem archandělském prostředí bychom měli právo dělat si z morálky legraci, ale tady na Zemi se to nesluší.
Lidé jsou už tak neomalení, že berou své uštěkané čokly i na operu! Vážně! Nedělám si legraci!
"Ale já vám povím ještě něco lepšího!" vskočil mu do řeči uctivý. "Já jsem měl psa, hodnýho, věrnýho - jen co je pravda... Nejdříve jsem jej svázal, až mu kosti praskaly. Dříve jsem mu dal ovšem náhubek. Pak jsem jej pálil červeným železem do čumáku, do břicha - všude! Jakživ jsem takovou legraci nezažil! Co ta bestie vyváděla - jak řvala, kroutila se, skákala po hřbetě! A víte, zdálo se mně, že též prosila! Smíchy jsem byl popukán, věřte mně to!"
Nedlouho po setmění přicházejí hlavní hvězdy večera - divoká prasata. Někdy jen jedno, to je buď první průzkumník, nebo poslední opozdilec, jindy třeba až osm devět naráz. Jsou ostražití; jak se někde ve tmě lesa něco šustne, nebo se jen pro nic za nic vyděsí jeden z nich, všichni střelhbitě utečou pod ochranu stínu stromů, aby se zase po chvilce vrátili k načaté hostině. Všichni pašíci u té vítané ofěry legračně mlaskají, pochrochtávají a strkají se - zkrátka rozpustile "blbnou". Je to sranda a zároveň i radost, závidím jim tento svobodný způsob života.
"Dělník je knězem, jako jím byl zakladatel socialismu, Pán nás všech, Ježíš Kristus! Přišla chvíle, aby bylo nastoleno království Boží! Lidé prožili věk nenávisti, začne jim věk lásky! Křesťanství je svorníkem klenby a základem nové stavby..."
"Děláte si z nás legraci?" zvolal agent s lihovinami. "Kdo to sem pustil takového kněžoura!"
Poradce: "Dělají si z tebe legraci?"
Kyle: "No, někdy."
Poradce: "A z toho ti přeskočilo."
Kyle: "Asi jo."
Poradce: "Takže bys chtěl ZABÍJET, Kyle?!"
S lidáky je vlastně docela sranda. Je totiž legrační číst ty směšné nelogičnosti a infantilní naivnosti; směšné číst o jejich bujné fantazii a tak sprostých ideálech, a přitom sledovat v jakém moři sebeklamu se utápějí, slabí a omylní a hříšní ve své nejvlastnější podstatě.
Rodinná zábava? Houby. Chtějí sprosťárny; chtějí vidět souboje s motorovou pilou, panny probodnuté pletací jehlicí rukou teplého kandidáta na prezidenta, fanatiky, co mordují kuřátka, ozbrojené bandy kritiků vraždící zmutované kozy. Kam se poděla filmová legrace? - Dobrou noc.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm