Jménem génia

6. února 2015 v 14:50 | Misantrop

Jménem génia, jenž oživuje mé tělo a mého misantropického ducha, génia, jenž vidí věci budoucí a dál, než kdy kterýkoliv člověk dohlédl svým krátkozrakým pohledem.


Génius - cožpak by před ním všechno neuteklo, kdyby se ukázal ve své božské nahotě, takový, jaký je? Ale první dotek se světem nutí génia, aby se zahalil. Ale víc než muži čest a ženě stud je géniovi sám génius: a je-li ve své nejvlastnější podstatě, která v sobě v nejvyšším stupni obsahuje čest i stud, sebeméně uražen, pak už není ničím, zhola ničím.


Je-li při práci génius, obsáhá niterný svět, totální Já.


Soudce z lidu může být velice obyčejný člověk; soudce, jenž rozhodne o výběru koberce, musí být génius.
(Poe: Filosofie nábytku)


Teprve na miliony pozlacených dvacátníků připadá jeden, jenž je bez klamu, celý z masivního zlata; a na takovém nemůže zlato oprýskat. Takový je v šedesátém roce stejným dítětem jako ve dvacátém. Teprve takový je génius.
(Klíma: Lidská tragikomedie)


Pouze génius v lidské podobě může být skutečně svobodný, kdežto masově se vždy vyskytuje jen všeobecná nesvoboda, tyranie většiny a více či méně skryté otrokářství, všemi si pochvalované a všemi vyžadované.


Příroda bouří, rodí-li se nebo umírá-li génius.


Skutečného génia pochopí zase jenom génius.


Tzv. génius v člověku bude se ještě ovšem tu a tam bránit, a to místy i vehementně, ale už jsou spuštěny stereotypy, jež, intencionálně zřetězeny, tyto reziduální, návratné snahy neodvratně zavalí.


Misantrop, i kdyby to náhodou nevěděl, hned rozezná rozdíl, napíše-li něco génius pera, nebo obyčejný pisálkovský nádeník.


Z Ježíše dělat hrdinu! - A jaké nedorozumění je už dokonce slovo "génius"! Celý náš pojem, náš kulturní pojem "ducha" nemá vůbec smyslu ve světě, v němž žije Ježíš.


Génius chce být volný.


Každý je génius se svou neopakovatelně originální a samostatnou bytostí.


O mně si asi všichni myslejí, že jsem buď idiot, nebo nějaký potrhlý génius.


Skončiv životní pouť i Epikúr zesnul,
génius, největší z lidí, jenž zastínil všecky,
jak výsostné slunce když vyjde a uhasí hvězdy.


Vy ale dumáte, co moudrého to řek',
a on ten génius - je padlý na mozek.
(Molière: Učené ženy)


Génius vládne pravým Tao, tou cestou cest,
třímaje ve své ruce lotosový květ.


Jak je to krásné, když směle dovedu říci: "Vašnosti, já jsem génius," kde by nemístně skromný muž řekl: "Vašnosti, já jsem hovado."


Kde hlásí se božské, přestává lidská, zvířecí plodnost; analogon: génius.


Salomé říká, že když jsem byl malý, byl jsem hodný a rozumný po ní a teď prý jsem zlý a bezcitný po tátovi. Jenže génius se nepodobá na nikoho.


Nemůže se z tajného úradku Prozřetelnosti génius spojit s krutostí? Nebo nemůže někdo, protože je krutý, mít tvůrčího ducha? Důkaz najdete v mých slovech a záleží jen na vás, je-li vám libo naslouchat...


Píle je nejlepší pomocník jen pro průměrného ducha. Génius všechno zvládá levou zadní.


Neochvějný génius vévody de Saint-Simon. Psal pravdivě, říkají proto, že byl zlý.


Když se na světě objeví opravdový génius, pozná se podle toho znamení, že se všichni hlupci proti němu spolčí.
(Swift: Myšlenky o rozmanitých věcech)


Nikoli, básníku, dnes není génius v módě!


Od věčnosti stojí s Géniem máť příroda v spolku.


Umělec se má opírat o vlastního genia, má poznávat sám sebe podle svého vlastního, klidného, jasného vědomí, a co se týče jeho vztahu ke kritikům, je takovýhle: kritikové klopotně vymezují hranice a stanoví je přesně tak široké, jak široký je jejich mozek, tedy velice těsné; genius do nich vstoupí, shledá, že jsou uboze úzké, zboří je a hodí je těm kritikastrům na hlavu, až spustí žalostný pokřik.


Podívej se na mého pana kolegu tam na lavici, který je rovněž genius; jemu začíná už čas být dlouhý, co si teprv počne na věčnosti?


DEUS IN NOBIS
Bůh v nás
Tj. génius, řecky δαιμονιον.


Skutečně je smyslem Přírody stvořit Génia, jako jsem Já?


J. Péladan:
Pohlaví zabíjí génia.


Z palce obra poznáme.
(I z nepatrného jeho projevu ihned uhodneme génia.)


Jsme vyšší tvorové, a kdybychom opravdu poznali všechnu moc lidského génia a žili jen pro vyšší cíle, mohli bychom se připodobnit bohům. Ale to nebude nikdy - lidstvo se zvrhne a po géniu nezůstane ani stopy.
(Čechov: Dům s mansardou)


Rozletům génia pokulhávající pravidla stačit nemohou.


Není snad každý geniální čin na tomto světě viditelným protestem génia proti netečnosti masy?


Pomníky se totiž stavějí jiným. Mozarta, největšího hudebního génia všech dob, pohodili jako psa zašitého v pytli do společné jámy pro chudinu, ale kdejaké přebytečné pako, které v podnapilosti narazí na motorce do stromu, má v každé druhé zatáčce okázalý improvizovaný pomníček se svíčičkami a květinovými věnečky.


Pohled člověka, v němž žije a působí génius, se vyznačuje živostí a pevností, nese charakter rozjímavosti, kontemplace, jak můžeme vidět na obrazech toho mála geniálních hlav, které příroda zrodila mezi nespočetnými miliony jiných.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm