LIŠKA v literatuře, příslovích a bajkách

24. února 2015 v 14:21 | Misantrop

QUAELIBET VULPES CAUDAM SUAM LAUDAT
Každá liška chválí svůj ocas
Původ rčení snad u ezopských bajek (např. Liška bez ocasu). Srov.: I liška svůj ocas chválí. Smysl: každý považuje to své za nejlepší.


DUB
Zuřící severák dokázal svou sílu za bouřlivé noci na vznešeném dubu. Teď tu ležel a mnoho nízkých keřů leželo pod ním rozdrceno. Liška, která měla své doupě nedaleko, uviděla zrána dub na nich ležet. "Jaký to strom!" zvolala. "Věru nikdy bych si nemyslila, že by byl tak veliký."
Teprve po smrti bývá opravdový velikán uznán za velikého (pokud má ovšem to štěstí nebo tu smůlu, že si jej i potom někdo chytrý jako liška - zpravidla jiný velikán - vůbec všimne). - Pozn. Mis.
(Lessing: Bajky)


VESTIGIA TERRENT
Stopy děsí
Horatius tu cituje latinskou verzi ezopské bajky o lišce a lvu, v níž liška váhá vejít do jeskyně nemocného lva, protože vidí, že všechny stopy jeho návštěvníků jsou obráceny dovnitř jeskyně a žádné nevedou ven. Traduje se, že stejně odpověděl císař Rudolf I. († r. 1291) na otázku, proč nechce jít do Říma k papeži, aby přijal pomazání.


Kdyby se římský lid mě náhodou tázal, proč nemám
názory stejné, když chodím s ním ve stejných sloupových síních,
v tom však že nejdu již s ním, co on má v lásce neb v záští:
to bych mu řekl, co kdysi lvu chorému pravila chytrá
liška: důvod je ten, že všechny ty stopy mě děsí:
vesměs míří jen k tobě, však žádná nevede zpátky.


VULPES NON ITERUM CAPITUR LAQUEO
Liška se znovu do oka nechytí
Srov.: Starou lišku těžko chytit (Komenský). Obecně o varující špatné zkušenosti.


Stačí, aby někde někdo zahlédl přerostlého toulavého vlčáka, a spustí se panika, že se vrátil nejmíň vlkodlak, aby sežral "naše děti". Ani to nemusí být vlk nebo jiná velká šelma; mnohdy jen stačí, aby utekla z koncentráku obyčejná mírná kravička, nebo se jen zatoulala, a lidé vyděšeně panikaří. Myslivcům vadí i neškodná liška nebo dravý pták, který nikdy na lidi neútočí.


VULPES PILUM MUTAT NON MORES
(Suetonius, Životopis Vespasianův 16)
Liška mění kožich, ne způsoby
Srov.: Liška srst změní, ale vášní nezmění.


V lese dokážu být neviditelný jako liška i pro člověka, který se nachází v mé těsné blízkosti, aniž by on o tom měl sebemenší zdání. Takový člověk si klidně vykračuje po lesní cestě a přitom nemá nejmenší tušení, že ho možná sledují dva žhnoucí rudé uhlíky mých nenávistných očí!


DOMI LEONES, FORIS VULPES
Doma lvi, venku lišky
O lidech projevujících doma sílu a venku lstivost a chytrost.


Dnes jsem viděl svoji první letošní lišku ryšku, kterak číhala na dva panáčkující zajíce. Musel jsem ji asi vyplašit, protože odběhla pryč, nestarajíc se o dosažitelnou kořist. Vidět lišku lovit ve dne znamená, že má mláďata. To je dobře, to jí přeju, lidem však ne. Pro ty mám jen nepřejícnost a nenávist.
*
Viděl jsem až tady svoji první letošní lišku. V jejím obvyklém každoročním revíru, kde ji vídám. Zrovna vyběhla z lesa na cestu, po níž jsem se pomalu ubíral. Nejdřív jsem si myslel, že vidím nějakého psa, nějakého kokršpaněla, protože se ta liška zastavila a hodnou chvíli na mne nevěřícně zírala, co že jí to kráčí za podivného tvora v ústrety. V ten moment ve mně jaksi nemohla rozeznat člověka, aniž bych Já v ní dovedl poznat na první pohled lišku. To jsou setkání z druhu nezapomenutelných.
*
Dnes je zvláštní ticho. Uvědomuji si, že je to tím, že není slyšet žádný lidský zvuk. Hned se cítím jistější a uvolněnější. Ten lišák, jejž pozoruji na druhé straně louky, to zřejmě cítí také tak. Loví hraboše a dvou zajíců, jež míjí, si nevšímá. Nejdřív jsem si myslel, že vidím kočku čekat u myší díry, ale pak ten tvor zvedl hlavu, napřímil se a popoběhl a Já byl mile překvapen. Dlouho už jsem nespatřil lišku! A takhle dlouho jako dnes jsem ji snad pozoroval poprvé. Lišák je to statný a zjevně se cítí také bezpečně v tom zvláštním nelidském tichu, když se odvážil na volné prostranství blízko lidských sídel, kde je na něj odevšad vidět. Teď něco ulovil. Kouše to a žvýká a polyká. Stále čenichá dál, ledva znatelně se přibližuje k lesu. V jednu chvíli se zdálo, že má namířeno ke mně. Blížil se a blížil, až už jsem začal hledat lepší úkryt za stromem. Ale nakonec se vydal jinudy. Teď si všiml zajíce nedaleko od něj. Na toho už zareagoval. Pokusil se ho překvapit nenadálým výpadem, ale zajíc byl připraven a vystartoval jako střela na pérku. Když zajíc viděl, že ho lišák nepronásleduje, zastavil se a vztyčil se na špičkách zadních běhů tak vysoko, jak jsem v životě žádného zajíce nezřel takhle panáčkovat. To bylo minidrama! Je to dost divné, že se lišák nepokusil toho zajíce dostihnout. Asi neměl hlad, nebo spíš vyhodnotil své možnosti a zajícův perfektní zdravotní stav jako marné úsilí. To bylo vzrušení!
*
Zpoza kotouče suché slámy vybíhá na druhou stranu zjevně také vyrušená - liška! Už zas? Je to tu tedy její oblíbený lovecký revír! Přímo ve frekventovaném rajónu bouchalů, jim takřka pod nosem! To je odvaha! Jedno modré myslivecké auto zrovna vidím nahoře v dálce zaparkované u lesa - ale to je hodně daleko. Srnec kouká nehnutě ještě dlouho za vzdalující se liškou.
*
Zastavil jsem se, abych dalekohledem prozkoumal šeřící se louku. A hele! Liška! To je dobrodružství! Letos mám na tu lišku štěstí. Pouhým okem bych ji vůbec neviděl v té vysoké trávě a mezi rezavými stonky šťovíku. Perfektní krytí! Vidím ji pěkně zřetelně, neboť je poměrně blízko. Teď něco ulovila a žvýká to. Pak znovu - a hop a skok! - pronásleduje cosi v trávě. To je představení! Krásné zvíře, ta liška! Tma je čím dál hustší a liška nyní utíká rychle k lesu na opačné straně. Paráda!
*
Pátrám dalekohledem dál po okolí... A tu hle! Liška! Liška vzadu naproti u lesa! A jak velká! Určitě je to starý lišák! Nádhera! Takhle velkého lišáka jsem ještě neviděl. Nebo je to tím dobrým světlem? Většinou totiž zpozoruji lišku spíše za šera než za plného denního světla. Nádherné zvíře. Teď ten starý lišák po něčem skočil. Myslím, že drží něco v zubech. "Dobrý lov, Akélo! Jsme jedné krve, ty i já!"... Vtom jako když ho něco kousne, cukne sebou a hbitě mizí v lese! Podivné. Někdo ho musel řádně vylekat! Kdo jiný než člověk. Žádného však nikde nevidím. Divné. Teprve až když jsem se již již otáčel zpět k odchodu do hloubi lesa, zpozoroval jsem v dálce za keři stát auto. Dva lidáci, v úrovni lišákových očí, cosi na okraji pole sbírají a nakládají na auto. Asi kamení z jedné velké hromady, jichž bývá u kamenitých polí mnoho. Opět člověk. Opět lidé. Úplně jsem je prve přehlédl! Zase mi tedy lidáci zkazili zážitek! Mrdež jedna rozmrdaná! Ale krásná liška! Nezapomenutelné pozorování.
*
A přímo přede mnou opět liška! Nevěřím svým vlastním očím! Podruhé za jediný den liška! Loví hraboše nedaleko mne, zatímco Já se schovávám ve tmě mezi stromy. Je tak blízko! Náhle se podívala přímo na mne... - a už mete pryč, jako když do ní střelí! Utíká přes celou louku pryč na opačnou stranu k protějšímu lesu, kde jsem ji pozoroval dopoledne. Cestou plaší zajíce, kteří najednou nevědí, co se děje. To nechápu. Jak mě mohla vidět? Stál jsem v přítmí lesa, ani jsem se nepohnul, nevydal jediný hlas, nezpůsobil žádný šramot. Asi proto se lišce daří vést tak tajný život, že má takové bystré smysly! To je prostě obdivuhodné. Chtěl bych mít něco z jejích schopností.
*
A ti škaredí lidáci chtějí ty krásné lišky úplně vyhladit! Za to mám mít rád lidi? Mor! Mor! To lidstvo by mělo být vyhlazeno!
*
Viděl jsem cosi hnědého v podrostu listnatého lesíka. Zastavil jsem se. Zase se tam něco hnědého mihlo! Asi veverka, pomyslil jsem si. Už nic nevidím, asi je pryč, takže jdu pomalu dál. Vtom to hnědé stvoření vidím zas a mnohem lépe. Ale není to žádná veverka, nýbrž - to mě podrž! - liška! Liška! To je shledání! Jde teď přímo přede mnou, pouhých pětadvacet kroků ode mne - schválně jsem si to potom změřil. To je neuvěřitelné! Vůbec mě přitom nevidí! Kouká totiž stále rovně před sebe a pravidelně se zastavuje, aby obhlédla terén. Stačilo by, kdyby jen trochu pootočila hlavou doleva a musela by mě vidět! Ale nestalo se. A tak jsem si ji mohl dobře prohlédnout. Není to však ta liška, již jsem před několika dny ještě vídával lovit hraboše na pláni, kde na ni vystřelil bouchal. Tamta byla víc rezavější, kdežto tahle je skoro hnědá, až našedle hnědá, jakoby zkřížená s vlkem. Nádherné zvíře. Ještě dlouho poté, co se mi ztratila z očí, stojím nevěřícně a ohromeně na místě a nemohu uvěřit svému štěstí. Ne, to není štěstí! To je umění! Umění pohybovat se v přírodě tak tiše, pomalu a nenápadně, že téměř splývám s okolím, což mi umožňuje zažívat takováto vzácná a neobvyklá blízká setkání a vzrušující pozorování, jež jsou lidem odepřena. To je prostě nádhera. Cítím se poctěn svým vlastním privilegiem. Jsem na sebe hrdý.


MULGERE HIRCUM
Dojit kozla
Rčení, které se užívá o nesmyslném počínání. Vergilius na tomtéž místě uvádí ještě další: iungere vulpes - zapřahat lišky.


Nikdy nenajdete lišku, která by snad svým vnitřním smýšlením mohla dostat nějaké humánní záchvaty oproti huse.


DORMIENTI VULPI CADIT INTRA OS NIHIL
Spící lišce do tlamy nic nespadne
Tj. o denní chléb je nutné usilovat.


Ví ďábel, že by mě těšilo, kdyby nad vůdci ohnivých protestních shromáždění náhle vybuchlo pár tříštivých granátů. Myslím, že když se liška dostala mezi houf slepic, že by nebylo kdákání slepic horší a úprk do bezpečí jednotlivých slepic rychlejší, než u tohoto skvostného protestního spolku.


SI LEONINA PELLIS NON SATIS EST, ASSUENDA VULPINA
Nestačí-li lví kožich, musíš si přišít liščí
Smysl: nestačí-li síla, je třeba použít lest. Srov.: Kde vlčura (= vlčí kožešina) nestačí, podšij liškou.


I řekl Lišák: "Moudrý hledí ke třem věcem, totiž aby se učil z minulosti, co užitečné je aneb škodné; za druhé, aby povážil, jak zkušenosti nabyté nyní použít; a za třetí, aby si z toho všeho dobrou budoucnost připravil, to jest, aby hrozícímu proudu vln nepříjemných odpad neškodný prokopal a proud vln milých v rybníku dobrém zachytil."
*
Lišák, povzdechnuv si: "Nyní teprve poznávám, co mi pravil jistý mudrc, že jest všechno marné na tomto světě, ale jen pro marnost a zlobu naši; že bychom si mohli zřídit jako ráj toto obydlí své, ale jeden druhému postaví se v cestu a seje křivdu na pole bližního; že na žádného nelze se spoléhat, a nejprotivnější že je svalovat na pánaboha, co jsme vlastní nerozumností a špatností dokázali. Ach! Zle je, zle s námi, protože nechceme být dobrými, když i samo panstvo, kteréž netlačí nouze a kteréž slušněji vychováno jest, též zešpatnělo!"
Toto vyřknuv, padl na přední nohy a hlavu schoval mezi ně, jako by nechtěl vidět tento svět ošemetný.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm