Přesně tak, jak mě to napadlo

25. února 2015 v 15:45 | Misantrop

Písmem zachytím alespoň ty kontemplace, které ještě mohou napadnout, a pokaždé, když si je budu číst, přinesou mi znovu požitek. Tyto listy budou vlastně jen nedokonalým deníkem mých snění. Budou se týkat především mne, protože samotář, který přemýšlí, se nutně často zabývá sám sebou. Své místo tam najdou také všechny cizí myšlenky, které na procházce napadnou. Řeknu, co jsem si myslel, přesně tak, jak to napadlo, a s tak malou souvislostí, jakou obvykle mívají myšlenky včerejška s myšlenkami zítřka.


Nemluvně a divoch z doby kamenné možná nepřežívají jen v některých lidech, napadlo , nýbrž v nás všech, jenže v někom víc, v někom méně, to je ten podstatný rozdíl.


I napadlo , že světu chybí více misantropismu, jakkoli je na potěšitelném vzestupu přímo úměrném rostoucí lidské populaci. Napadlo přitom také, že světu chybí nějaký vhodný misantropický svátek. Lidé mají 14. února svátek zamilovaných, ale misantropové žádný jemu protikladný a protivážný svátek nenávistných dosud nemají. Proč ne? Možná je načase, abych světu takový svátek nenávistných konečně přinesl.
A tak jsem stvořil Svátek svatého Misantropa - svátek všech nenávidějících, svátek, který budiž slaven a připomínán hned následující den po lidském svátku zamilovaných - tedy vždy 15. února! Neboť nejlépe nenávidí ten, kdo nenávidí naposledy.


"Nu," řekl jsem, "když jsem darmošlap, dobrá, půjdu do světa a udělám tam štěstí." - A vlastně mi to bylo docela milé, neboť mne samého krátce předtím napadlo, že bych se měl vydat na cesty, když jsem slyšel strnádka, který na podzim a v zimě za naším oknem vždy zkormouceně zpíval.


A napadá , že ani jedna ojedinělá vražda člověka není tak úplně zanedbatelným činem, jakkoliv se takový čin zdá být možná titěrně malým, marným a bezvýznamným oproti třebas válečnému krveprolévání nebo morové pandemii. Ani vražda jediného člověka není tak úplně bezvýznamná, neboť zabitím jednoho člověka - nejlépe ještě nedospělého, dokud nestačil nikoho dalšího zplodit - zabijete s ním zároveň i všechny budoucí milióny lidí, to jest všechny jeho potenciální potomky, kteří se tak díky jediné vraždě člověka už nikdy v budoucnosti nezrodí!


Nejsnadnější a nejúspěšnější povolání na světě je povolání filmového režiséra.
Při té příležitosti napadá, že to je jeden z důkazů, jak mladý a neumělecký je film. Kolik práce a uměleckých kvalit je skryto za obyčejnou literární cenou, kolik úporného studia, dřiny a talentu spolyká dobrý obraz nebo hudební skladba! A filmy, i ty odměňované nebo hlavně ty, jsou většinou udělány levou rukou, vznikají náhodně a někdy i proti vůli režiséra.


Náhodou jsem objevil deník Salomé z roku 1988. To bylo počteníčko! Takhle jsem se nepobavil ani při četbě Haška nebo Molièrových komedií! Napadlo mě, že kdyby se to vydalo, byla by to nejlepší sarkastická fraška všech dob! Podle obsahu by se to mohlo jmenovat Zápisky zoufalcovy aneb pobožná hysterka.


Nedávno napadlo, že bych mohl sbírat nesmysly z novin, z televize, z vyhlášek a z ulic, ale to bych potřeboval kancelář s padesáti sekretářkami, nesmyslů je stejně tolik jako smutku, všichni už si na ně zvykli, takže zničehonic jsou všichni lidé podobni bláznům, zatímco blázni se mají dobře.


Nemohu s jistotou tvrdit, že jsem kdy ze své mýtiny zaslechl kokrhat kohouta, a napadlo , že by už jen kvůli tomu zpěvu stálo za to chovat si takového kokrháče jako zpěvného ptáka. Tóny, které vyluzuje tento kdysi divoký indický bažant, jsou nepochybně ze všech ptačích zpěvů ty nejzajímavější, a kdybychom tyto ptáky dokázali vysadit do volné přírody, aniž bychom je zdomestikovali, jejich kikirikání by se brzy nejvíc proslavilo v našich lesích, a daleko by předčilo husí kejhání i soví houkání. Procházet se takhle za zimního rána lesem, který oplývá těmito ptáky, tedy jejich rodným lesem, a slyšet divoké kohoutky kokrhat na stromech tak jasně a zvučně, že se země na míle kolem otřásá a slabší hlasy ostatních ptáků zanikají - jen si to představte!


Napadá , že na nás jednoho dne bude vyhlášen hon. Až definitivně nebude co jíst a domy budou zasypávat lidi, až bude prodána za valuty poslední starožitnost a turistické oblasti pronajaty americkým milionářům, shromáždí se pracující lid a pod vedením svých funkcionářů zahájí štvanici na intelektuály, která neustane, dokud nebude udupán, pověšen nebo utopen poslední člověk v brýlích a čisté košili.


Náhle napadá: ráj je místo, kde se lze konečně donekonečna smát lidské blbosti, a donekonečna se na ni nezúčastněně moci dívat, dívat z výsostí pobavenosti. Ostatně, nejsem si jist.


Napadlo , že celý život vlastně píšu jeden jediný příběh. Melancholický muž kráčí napříč světem a v důsledku své zdvořilé inteligence není schopen účastnit se lidských vztahů. Ze společenského hlediska je to nepotřebný člověk. Kališ s Brynychem tvrdí, že píšu o sobě.


Napadá mi tato otázka: Dovedli bychom sestoupit na úroveň danou okolnostmi, dovedli bychom se pustit do hrubé práce, k níž jsme vždy měli instinktivní odpor a která přece tvoří základ každého velkého životního díla? Z nás by se nikdy nestali dobří dělníci, nikdy bychom nemohli vyniknout. Ano, právě pro nás bylo nutné žít stranou světa, nemít vůbec styk se životem, abychom trochu rozkvetli a dostalo se nám významu. V opačném případě bychom jen zvětšili zástup nešťastných a bezmocných, jenž je beztak již tak ohromný, že nepotřebuje nových příspěvků.
Pamatuji se, jak jsem se poprvé střetl se životem. Jak to bývá, bylo místem děje totéž byrokratické pole působnosti, které tak pohostinsky poskytuje přístřeší všem, kteří je nemají a jsou mravně zmrzačeni. Pamatuji si, jak se představení se shovívavou pobaveností dívali na mou čipernost a povzbudivě se usmívali nad mou horlivostí. Najednou však napadla myšlenka: Cožpak něco znamenám v těchto srdcích? - A Bože můj, jak se mi tehdy zprotivili!


Napadá , že smrt je jediným východiskem ze špinavé neřesti, obzvláště z té nejšpinavější, jíž je souhrn všech životů; je pravda, že náš širý vesmír kapku po kapce popřává mému přání sluchu.
(Bataille: Matka)


Když přemýšlím o nějakém lidském povolání, jež bych mohl radostně a nadšeně vykonávat, povolání, o němž bych směl říci, jako ostatní lidé, že je mým koníčkem, napadá jen jediné: esesák, strážný ve vyhlazovacím koncentráku. To jediné by mě snad bavilo, kdyby se domohla moci nějaká nadlidská rasa misantropů, v tom bych se vyžíval, to by mě neomrzelo, a za peníze a jen na poloviční úvazek bych to zvládnul.


Neznám nic lepšího než procitnout s úsvitem a vstát do ranních mlh a do ranního ticha. Svět vypadá jako by se právě zrodil. A tu vždycky napadá taková optimistická a svůdná myšlenka: Co kdyby lidstvo přes noc - vymřelo!


Víte, napadá , kdykoliv lidé mluví o tom, jak se vyšvihli na vrchol všeho tvorstva, vždycky řeknou, že to bylo díky jejich inteligenci, skrze niž si podmanili některá zvířata. Ale pravda je taková, že všechna zvířata si nepodmanili, a ta, která jim patří, ta zotročili násilím, nikoliv rozumem.


A napadá jeden paradox: Snad bych se i Já mohl oženit. Ale jen se ženou, která se za žádnou cenu nemíní vdávat.


V rámci lidského druhu napadá jediný příklad skutečně symbiotického vztahu, jinak tam platí totéž co mezi lidmi a zvířaty: To když spolu kamarádí hezká a tlustá holka. Hezká má vedle té tlusté a škaredé tu výhodu, že její krása tak lépe vynikne, zatímco ta tlustá má naději, že si i jí všimne nějaký zhrzený nápadník.


První policista: "Ručník končí! Ručník končí!"
Bytná: "Mám tady ještě jeden, ale je trochu uslintaný od pana Camela, nevadí vám to?"
Vrchní policista: "Někdy napadá, že vražda není tak úplně nemorální."


O naší mládeži bych vám rád něco řekl: Není zas tak úplně poctivá, zas tak úplně zdravá, ale samozřejmě že to má od nás. Tak napadá, jestli místo ní bychom neměli zkoumat nás...


Od hřbitova sem vítr zanáší pochmurné tóny pohřebního pochodu a mne napadá: - Nějací sobci truchlí nad odchodem blízkého zemřelého a vyjadřují svoje sobectví smutnou písničkou, smutečními šaty a obličeji, a někteří taky pláčem. Ti jsou ještě horší. Člověk, který říká, že je smutný kvůli tomu, že jeho známý už nemůže prožívat život, je pokrytec a lhář, protože ve skutečnosti utrpěla jeho sobecká potřeba vídat se s ním. Ti, kdo brečí, jako kdyby nečekali jeho smrt, jsou taky sobci, i když to o sobě neříkají a zájmeno "já" při vyslovování u nich zní skromně potichu; jsou to tíž pokrytečci, ale ještě o to horší, že nemají smysl pro realitu a když teď brečí, znamená to, že žili po celý čas zřejmě v domnění, že ten, jejž dnes pohřbívají, je nesmrtelný. Když Anaxagorovi kdosi oznámil, že mu zemřel syn, odpověděl docela klidně: "Věděl jsem, že jsem zplodil smrtelného."


Shrnutí? Z Ameriky nikdy nic kloudného nevzejde. Tradice amerického selfmademanství je tam příliš silná, a proto se největší oblibě těší nejrůznější obskurní příručky o tom, kterak se stát tím či oním nebo naopak tím či oním nebýt: "Jak vydělat milión", "Jak se coby chudý přistěhovalec s jediným dolarem v kapse stát boháčem", "Jak udržet funkční manželství", "Jak vyhrát v kasinu", "Jak napálit důvěřivé hlupáky a zbohatnout" - to poslední by ostatně mohlo být podtitulem pro Diamondovu knihu Třetí šimpanz. Nebo ještě lepší podtitul napadá pro tuto jeho příručku: "Jak se stát tím, čím jsme coby lidstvo nikdy nebyli, nejsme a čím ani nikdy nebudeme, nestat se obětí našeho vlastního ničení světa a přežít to všechno".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm