Rádio, to je krásný vynález

12. února 2015 v 13:23 | Misantrop
Příspěvek ke Světovému dni rozhlasu (13. února)


Je ticho; dnes jsem sám doma. Žádná televize, žádné rádio, žádná přítomnost někoho, kdo by rušil moje myšlenky.


Zapněte si jejich rozhlas: samé debilní kecy, jásavé výkřiky moderátora jsou jako rány kladivem do hlavy! Každých deset minut nějaká otravná, notoricky známá, miliónkrát až do zblbnutí opakovaná reklama. Hudba příšerná, samý odpad, furt dokola totéž na jedno brdo a bez vlastního výběru, to bych nemohl poslouchat.


Rozhlas. Věci se začaly dělat pro masy. A poněvadž se začaly dělat pro masy, zjednodušily se. Rozhlas, časopisy, knihy, všechno se vyrovnalo na stejnou limonádovou úroveň. Všechno se sesychá na překvapivý obrat, na senzační závěr. Seškrtali klasiky na patnáctiminutový rozhlasový program. A pak jde všechno k čertu! Roztočte lidskou mysl, rozpumpujte ji rukama rozhlasových podnikatelů tak rychle, aby ta odstředivka odmrštila všechny nepotřebné myšlenky, které jen ukrádají čas!


Otevřu-li tiskoviny, rozhlas, televizi - nic než produkty Rakoviny.


V celých Políčkách neteče voda z kohoutků. Prý nějaká havárie. Na internetu nejsou samozřejmě informace žádné - jako v každé jiné zaostalé zemi. Prý se dvakrát pokoušeli něco oznámit rozhlasem - tím venkovním, veřejným, jímž včera zkoušeli sirény - ale také se to moc nepovedlo. Hlavně že otravovali se sirénami! To bylo opravdu veledůležité! Vyzkoušeli sirény, ale na zkoušku rozhlasu zapomněli... To je scéna jako vystřižená z nějaké kocourkovské komedie.


Rozhlasoví spíkři! Strašné! Nemůžu poslouchat rádio, aniž bych reálně netrpěl tím, co slyším.


1. března 1968 ... pátek
Novinami, rozhlasem a televizí se valí lavina slov a vět, které se nikdy dříve nesměly ani šeptat. Mám strach, že to špatně dopadne. Ráno se probudím, na rozích budou stát Lidové milice a v Rudém právu bude seznam zatčených frakcionářů, kteří chtěli ohrozit naše spojenectví se Sovětským svazem.


sobota, 1. listopadu 43
18:45
Dozvídám se právě, že zemřel Miloslav Mareček, nejslavnější český hladovkář. Bylo mu teprve čtyřiapadesát. Našli ho doma sedícího v křesle, lampičku rozsvícenu, zapnuté rádio. Asi ho "klepla pepka" nad nějakou rozhlasovou "Jobovou zvěstí".


V práci povídá ta nová kontrolorka Olina:
"Copak to čtete?"
"Friedrich Nietzsche", odvětil jsem stručně, ukazuje jí obal. "Čtu to už podruhé po dvanácti letech."
"A to vás baví číst znovu, když víte, o čem to je?"
Prý "o čem to je"! Vrať se k rádiu. Tam hrají stupidní songy, které byly vyžilé už před dvaceti lety a štvou mě dneska stejně jako tenkrát, když je musím kvůli tobě poslouchat! Podle toho se pozná ordinérní člověk bez vlastního názoru: že mu nevadí nechat se bavit nezábavným, otravným vysíláním bez vlastního výběru, v podstatě propagandou; že mu nevadí ta odporná rádoby "muzika", která nahluchle, leč ryčně, chrčí bez ustání pořád dokola z reproduktorů jako z tlampače volebního náhončího, přerušovaná stejně pořád dokola omletou a otravnou reklamou, či "akčními" zprávami a "horkými" novinkami "ze světa i z domova" - no hnus, hnus, hnus! Prosím, nerušit!
Mnoho dalších takových obhroublých nádenic, jež mají daleko do něžného pohlaví i do žen, poslouchá při práci rádio (to také není zakázané, na rozdíl od knih), i s těmi všemi pitomými plky a nesmyslnými cancy, zpravodajstvím o nepodstatných a bezvýznamných "světových" událostech, s bombastickými klamavými reklamami na "báječný nový svět" a otravnými, již dvacet let a více vyčpělými odrhovačkami, které mi šly na nervy už tenkrát, prezentovanými jako "hudba". Nikdy jsem lépe nechvalořečil rachotu strojů, protože díky nim nejsou ta jejich rádia aspoň slyšet - tedy, někdy právě že lidužel slyšet jsou.
V sobotu ráno po noční se vždy vypínají stroje. Když jsem kdysi před osmnácti měsíci přišel poprvé na dílnu, zdálo se mi, že si ty stroje předou docela tiše, ale teď když utichnou, slyším teprve, že vlastně vydávají pekelný rachot. V náhle nastalém tichu by se tam nyní dala poslouchat barokní hudba... - kdyby se ovšem tím pádem nedostalo sluchu jakémusi zapomenutému rádiu, jež nikdo neposlouchá, jež nikdo nevnímá a jež nikdo nikdy nevypíná.
Dnes chci už jen jedno: zalézt jako myška tiše do svého kabinetu, zamknout za sebou, vysvléci se do naha a poslechnout si hudbu (jinou, než která celý den vyřvávala ve fabrice z rádia jako z vysílání pro sluchově postižené!).


Nemám tu rádio ani magnetofon, ale zato mi zpívají ptáci, šumí déšť, šelestí listí ve větru - a to je ta nejlíbeznější hudba.


Účastnit se masové zábavy je dobrovolné: žádný zákon nám nepřikazuje sledovat televizi, poslouchat rádio nebo číst časopisy. Ale masová zábava je prostředek úniku a redukce stresu, na kterém se většina z nás stala závislými.


Musíte mít nasazené sluneční brýle a rádio naladěné na Black Sabbath!


Kdykoliv otevře rádio, vytéká z této bedny s lampami a relátky splaš hoven, kadí se tu slova bez jakéhokoliv smyslu, prochcaná koudel změtených nicot, místo hudby švitorka, místo sdělení řev lvounů z cyklistických závodů, místo zvěstí slogany na olagum, aviril do prdele a zvláštní pastu Masturbiviril, místo zpráv potleskávání tučňáků na úděsném mysu Deceptión.


Posloucháte-li rádio, neslyšíte žádnou vášeň, žádný běs. Nevěřím, že ti lidé jsou tak zdvořilí, slušní. Dumám, jestli taky tak slušně šoustaj.


Zapínám rádio
Vysoký hlásek a něžná melodie se ospale linou z reproduktorů
Píseň, jejíž růžový obsah už dopředu znám, by dokázala jednoho umrtvit
Hudba jako umíráček je cítit hnilobou
Po minutě už toho mám dost
Cítím, jak mi hnije mozek
Nebudu už dál poslouchat to hovno!
Jsem plný energie, a tak mě nemůžou zmagořit


18. 3. 1996 1:07 Grenada, Španělsko: Cesta zpátky do hotelu byla naprosté utrpení, protože bylo zapnuté rádio a skoro celou dobu strávenou v té dodávce hrála jedna mizerná písnička ze Stingova nového alba. Něco o tom, jak vás má vést vaše duše. Nechápu, že mu psaní takovejch kravin prochází a lidi mu to žerou. Jo, já zapomněl, že většina lidí je průměrná, že neposlouchají cédéčka, která si koupí, nevnímají chuť toho, co jedí, a je jim jedno, jaký jedovatý sračky si cpou do těla.


Jakmile do lidského života vstoupí technologie - ať je to oheň, kolo, automobil, rádio, televize nebo internet - změní ho způsobem, jakému nedokážeme nikdy plně rozumět.


Mám staré hudby nepoměrně málo, ve srovnání s ostatními mými oblíbenými žánry. Vlastně jí mám jen pár. Je to tím, že až do nedávna bylo dost a dost této fenomenální hudby v rádiu, najmě na stanici Vltava, a neměl jsem tudíž takovou potřebu kupovat ji na discích. V poslední době však i na té Vltavě došli k názoru, vyplývajícímu zřejmě ze zkušenosti, že čím horší program, tím víc posluchačů jej bude vyhledávat. Jenže to jsou samí blbci!


Hlavně se mi líbí možnost poslouchat internetová rádia. Moje nejoblíbenější se stalo již barokní rádio. Na co ještě shánět mnohdy drahá a těžko sehnatelná cédéčka? Tady je všechno za jedny peníze a hned. To je věc! To jsem potřeboval! Perfektní.
*
Ano, kupuji kompaktní disky dál, i když mám vynález zvaný internetové rádio. To, jako každé rádio, má tu nevýhodu, že máte jen omezenou možnost výběru. A pustit si sebelepší internetové rádio na dobrou noc je nemožné, protože mě potom ruší skladby, které se mi nelíbí.


Obávám se, že sběrači dneska jednou rukou škubají bavlnu, zatímco druhá tiskne k hlavě tranzistorové rádio, které jim chrlí do ušních bubínků reklamy na zaručený napřimovač vlasů a módní kadeřnické salóny nebo nabídky ojetých aut a laciného vína.


Babička: "Rádio! Tak jsem tomu přece neušla."
Karel: "Tato kouzelná bednička spojí vás s celým světem. Račte zkusit."
Babička: "Už tam něco hučí... Nádraží! To bude nádraží!... A to má být celý svět? Vždyť je to blázinec!"
Karel: "Vždyť také svět nic jiného není."
Vašek: "Přestaňte! Copak je to parní válec?"
Babička: "Vašku, prosím vás, zastavte to, nebo vyletíme do povětří!"


Soustřeďte na to, abyste se ve volném čase stali opravdovými lidmi. Plně a opravdově lidmi. Ne čtenáři novin, ani džezovými nebo rádiovými fanoušky. Velkopodnikatelé masám opatřují standardizovaně produkované zábavy, a nejradši by z vás i ve vašem volném čase udělali zrovna takové mechanické idioty jako v pracovní době. Ale nedovolte jim to.


Julian Tuwim:
Rádio, to je krásný vynález. Stačí jediný pohyb ruky - a není nic slyšet.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm