To jsou lidi, to jsou mravy!

13. února 2015 v 14:36 | Misantrop

Dobré mravy zde nedocházejí chvály ani odměny.


To jsou lidi, to jsou mravy! Kdybych byl neměl to štěstí a nepropíchl bratra slečny Kunhuty, byli by mě bez milosti snědli.


Když někdo neumí číst anebo drží péro v ruce neobratně, budí to domněnku, že si nemohl osvojit dobré mravy a základy vzdělání pro svoji tupost a darebáctví.


Víš, jaká o nich jde po světě zvěst:
zášť, pýcha, zištnost, to jsou jejich mravy.


Staré černobílé filmy jsou všechny ještě jaksi idylické a čiší z nich jistá naivita, bezproblémovost, optimismus a touha se bavit a milovat. Šarmantní pánové ve fracích líbají krásným dámám v přepychových róbách ruce, všichni pijí šampaňské nebo koňak, tančí, zpívají, tvář jim neustále ozařuje široký, zubatý, rozesmátý škleb a všichni kouří až se z nich hulí. Pánové jsou k dámám dvorní a milí, všichni jsou zamilovaní, všichni jsou až dojemně a na dnešní dobu až neuvěřitelně úslužní a zdvořilí. Ze všeho jsou cítit ještě staré dobré mravy, jež se zhlédly v nápodobě vzorů nejlepších dvorských způsobů šlechty. O pár desetiletí později, hlavně po válce a ještě více po komunistickém převratu, už všemu začne vládnout lidovost, sprostota, vulgarita a celková obhroublost.


Tytéž chyby, které si vynutí společenské zřízení, jsou i příčinou jeho nevyhnutelného zneužití: jeho zákony, většinou slabší než vášně, drží lidi na uzdě, ale nemění je - s výjimkou jediné Sparty, kde zákon bděl především nad výchovou dětí a kde Lykúrgos zavedl takové mravy, že téměř nepotřeboval přidávat k nim zákony.


Mračny ke mně pronikl veliký křik nad lidskou zkažeností, takže v radě bohů bylo usneseno, že bych mohl právem a spravedlivě vyhubiti celý povrch zemský vodou jako v dobách Lykáónových. Chodím teď světem, abych sám poznal skutky a mravy lidské; a třebaže vše nalézám horší, než jsem tušil, přece nemíním vyhubiti všechny lidi zároveň a bez rozdílu, ale chci potrestati jen ty, kteří trestu zasluhují, a ostatní pak podrobím své vůli.


mravy jako hladový pes.
(Nezná hanbu.)


Jaké primitivní mravy, jací lidé! Jaké nesmyslné noci, jaké všední a obyčejné dny! Nezřízená hra v karty, obžerství, opilství a věčné rozhovory o témž! Zbytečná práce a pořád stejné povídačky zabírají většinu času, nejlepší síly, a ze všeho vychází nakonec jakýsi kusý, přízemní život, taková nějaká marnost, z níž není úniku, zrovna jako by byl člověk v blázinci nebo v trestanecké rotě.
(Čechov: Dáma s psíčkem)


Osoby, jíž se mám smát, si musím do určité míry vážit. Velmi si vážím nadání pana Picarda, ale ve většině jeho veseloher mají postavy, které nás mají pobavit, tak nízké mravy, že by mě nikdy ani nenapadlo přirovnávat se k nim. Jakmile pronesli pár vět, naprosto jimi pohrdám. Nikdo mi již o nich nemůže vykládat nic směšného.


I v přemnoha dalších věcech se nezbytně liší
povahy lidské a s nimi i rozličné mravy.


Zkoumej mravy svých současníků: jak těžko lze snést i nejpříjemnějšího z nich, nemluvě ani o tom, že leckdo těžko snáší i sebe sama!


Takový prý byl Sokrates: za jeho vzhled a zevnějšek nebyli byste dali ani kousek cibule; tak šeredné bylo jeho tělo a směšné jeho vystupování, nos špičatý, pohled býčí, obličej blázna; mravy prostoduché, oblek selský, bez peněz, málo oblíbený u žen, neschopný ke všem státním úřadům, stále se smál, s každým si stejně připíjel, vždy výsměšný, vždy tajil svou božskou moudrost.


Mne nic tak nezlobí jak tyto formality.
Být po mém, byly by jich naše mravy zbyty.
(Molière: Škola pro ženy)


Ti, kteří jsou nazýváni barbary, obývají nyní mnohem líbeznější místa a i svými mravy jsou ušlechtilejší.


Tolik míru, klidu, spokojnosti dává obraz krávy,
že až k nápodobě svádí a k osvojení kraví mravy.


Vztah nadřízeného k podřízenému vylučuje dobré mravy.


My si opravdu představujeme, že máme na lidi právo, právo na jejich život, protože ho chceme řídit podle svého života, nárok na jejich myšlenky, protože vyžadujeme, aby byly stejné jako naše, nárok na jejich názory, protože nesneseme, aby měl někdo názory jiné, nárok na jejich pověst, protože požadujeme, aby se řídil našimi zásadami, na jejich mravy, protože nás pohoršuje, když se neřídí naší morálkou.


"Jsou," pravil jeden slavný muž, "prostředky, jak zabránit zločinům; to jsou tresty. Jsou také prostředky, jak změnit mravy; to jsou dobré příklady." (Montesquieu)


Avšak ten "velký a mocný" židokřesťanský bůh je posléze už jen jakýmsi zástupným symbolem pro vrtohlavé, zpovykané stádo odporných semitských podlidí a pro jejich hrubé, násilnické, morbidní a praštěné mravy - čímž zůstal dodnes: bohem zástupů, bohem lůzy, bohem otroků a psovských povah, bohem malomocných, bohem špitálů a lazaretů, bohem mrzáků a žebráků, bohem všech špatných lidí, bohem antropocentrickým a humanistickým, a tím pádem nakonec i bohem navýsost nemravným. Skutečná mravnost se zde tudíž také nevyskytuje žádná. Bible je velice nemravná kniha.
(Misantrop: Předmluva k Bibli)


Obdivuji mravy z doby Ludvíka XIV.: bez přestání a ve třech dnech se přecházelo ze salónů na bitevní pole. Manželky, matky, milenky žily v neustálých úzkostech. V jediném věrném obraze, který nám z té doby zůstal zachován, v jazyce, blízkost nebezpečí uchovala energii a upřímnost, jaké bychom se dnes nemohli odvážit (v literatuře vládl požadavek vznešenosti).


Zjemnělé společenské mravy, vznešený dům a jeho prostředí, "přijímání" návštěv, to všecko mi zhola nic neříká. Byl jsem krátce navštívit krále, on mě však nechal čekat v hale a choval se jako člověk, který není schopen být hostitelem. Jistý chlapík v mém sousedství přebýval v dutém stromě. Jeho způsoby byly vpravdě královské. Byl bych udělal lépe, kdybych byl navštívil jeho.


Vlk samotář zamlada dvakrát padl do vlčí jámy, jednou dostal výprask, div duši nevypustil, znal tedy mravy a způsoby lidí.
*
Mravy a zvyky vesničanů Mauglí dost znal. Dokud jedí, povídají a pokuřují, do ničeho se nepustí. Nebezpeční začnou být, až se nasytí.


Zhnusily se mi velice mravy bývalých společníků mých, a nesnesitelné je mi chlubné jejich krákorání, jež mají za moudrost.


Na příkladech ztracené holčičky, která se neztratila, na vraždícím básníku, který byl odsouzen k smrti, ale svobodný opouští soudní budovu a ještě rozdává autogramy obdivovatelkám, nebo na příkladu večírku, kde všichni hosté sedí na záchodových mísách a kvůli jídlu a pití odcházejí nenápadně do separátní místnůstky - na těchto příkladech Buñuel ukazuje, že mravy a zákony jsou relativní a často úplně zvrácené a absurdní, a že se jimi společnost řídí jen setrvačnou silou zvyku, pod jehož vlivem si nevšímá věcí jinak zcela očividných.
(Misantrop: Komentář k filmu Přízrak svobody)


BONOS CORRUMPUNT MORES CONGRESSUS MALI
(Tertullianus, Manželce 1,8)
Špatné styky kazí dobré mravy
Bezprostředním pramenem Tertullianovým mohla být Bible, Nový zákon, 1. Korintským 15,33. Myšlenka odvozená z prastaré lidové zkušenosti je doložena už u řeckého básníka Theognida (6. stol. př. n. l.), Eurípida, Xenofonta (4. stol. př. n. l.) a v nové attické komedii. Srov.: Špatná společnost kazí dobré mravy. → Corrumpunt mores...


Zeus hned věděl, co arkadský král zamýšlí. Vždyť jako bůh znal i nejtajnější lidské myšlenky. A třebaže byl bůh a slyšel toho již tolik o lidské špatnosti, zachvěl se hrůzou před Lykáónovou opovážlivostí. Lykáón se chtěl dopustit opravdu hrozného činu. Chystal se, že Dia pěkně pohostí a nabídne mu nocleh, ale až usne a bude v nejhlubším spánku, pak že ho zavraždí. Tak zvlčilé mravy měl ten král.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm