Všechno surové mi hnusné je

7. února 2015 v 13:25 | Misantrop

Všechno surové mi hnusné je;
ty kuželky, to vyhrávání,
ach, k nesnesení je ten řev;
ti lidé řádí jako běsem štváni,
a to je prý radost, to je jim zpěv.


V našem životě den co den odehrávají se události, které člověka, alespoň trochu citově založeného, rozladí.
Není tomu dávno, kdy noviny přinesly zprávu, jak jedna hokynářka dala dvěma školákům starou kočku s přáním, aby ji utopili. Školáci však kočku neutopili, nýbrž na veřejné ulici chtěli ji umučit pozvolna. Nářek kočky přivábil zvědavce a strážníka, který kočku zabil šavlí.
Tak zní tato zpráva, která jistě působí na každého upřímného přítele zvířat bolným dojmem. Ještě schází jen to, aby byl v tom případě dav zvědavců, "který dlouho sledoval surovost obou školáků", strážníkovi natloukl proto, že jim rychlým zakročením zkazil vzácné divadlo.
"Zástup obecenstva dlouho sledoval tuto surovost." Jest to jistě dost smutné, že teprve strážník musil zakročit proti surovým školákům, že z toho četného obecenstva nevystoupil nikdo, aby zahnal dva dvanáctileté hochy.
Trapně působí zajisté přitom slovo "surový školák". O školních dítkách mělo by se totiž předpokládat, že něžnost, jemnost a citlivost provází je na každém kroku, že právě doba dětství jest dobou, ve které pro celý budoucí život má se dětem vštípit jen samé dobro, a celé okolí má působit na dětskou duši svým příkladem.
Jak mnohdy působí, toho jest důkazem výše zmíněný případ.
Co jest platno učiteli ve škole, že žákům vypravuje, jak i ten nejmenší tvor cítí bolest, jak je pravým přikázáním lidskosti, abychom nikoho netýrali, co jsou platna tato krásná slova, když vyskytne se taková hokynářka ve Vršovicích, která zavolá si ze školy vycházející děti a řekne: "Františku a Toníku, tady máte dva krejcary a utopte mně někde tuhle starou kočku!"
A František a Toníček jdou s předmětem své surové zábavy. Zapomněli úplně na slova učitele a snaží se svědomitě, aby mučená kočka naříkala co nejvíce.


Surovost života z ničeho tak drasticky nevyplývá, jako z konfrontace s ušlechtilou hudbou.


LUKANON
(teskná lachtaní hymna)

Své druhy jsem potkal zbité, ach, pramálo jich zbylo.
Střílet a kyji nás utloukat, toť lidské dílo,
a jako ovce nás na jatky honit surově.
My zpívat budeme dále o svém ostrově.


Jedním z důvodů pro státotvorný zločin byla vize o malé saint-exupéryovské ZEMI LIDÍ, jež bude prosta venkovního násilí a surovosti. Jak se přepočítal chorobný ledský mozeček!


Mauglí lidi nenáviděl. Hnusila se mu jejich řeč, surovost i zbabělost.
"Jsou to lenoši, hlupáci, surovci. Hrají si s ústy a slabší druhy nezabíjejí pro potravu, ale pro zábavu. Když se nasytí, vlastní plémě vrhají do Rudého květu. Sám jsem to viděl."


Protože zacházíme tak zle se zvířaty, protože křik žíznivého dobytka z železničních vagonů nikdo neslyší, protože je na jatkách tolik surovosti, protože v našich kuchyních tak mnoho zvířat umírá strašlivou smrtí z nešikovných rukou, protože zvířatům způsobují nevýslovné utrpení lidé bez citu, protože se zvířata stávají objekty surových dětských her, jsme my všichni vinni a musíme nést znamení této viny.
(Wiśniewska-Roszkowska: Vegetariánství)


Jako dítě, které je zděšeno surovostí, zaskakováno nepoznanou sprostotou a přinuceno navykat rozpoznání, že není možno žít normálně, dýchat, radovat se a smysluplně plánovat v řádu přirozeném, a že je třeba, a to ještě jen k tomu, aby přeobstálo, a tedy ještě vůbec nezačalo žít, nepřetržitě lhát, a především dělat stále něco jiného, než co by se patřilo, tak vše, co konáme, je jen zastíráním toho, co činěno býti má.


Fašismus není politický pojem, nebo jen a jen politický pojem. Je to nevědomý, vědění se vzpěčující, surový, temný, a především zoufale omezený vztah k životu, nabobtnalé super-ego, trestná výprava proti čemukoli, protože jsme především sami zoufale neschopni cokoli pozitivního vytvořit. Děsivý mindrák, vzpoura hoven.


Nějaké protesty nepomohou, pokud do lidské duše nevnikne opět ono jemné a prastaré cítění národů východních ze starých tisíciletí. A to vítězné heslo nad surovostí zazáří slovy Aristofana:
"Odstraňte bolest!"


Současný španělský král Juan Carlos I. (*1938) se nedávno v diskusích o býčích zápasech ve své zemi postavil jednoznačně na stranu stoupenců koridy - neblahý, avšak běžný příklad toho, jak se moderní vládcové (či ikony zašlé moci, jako v tomto případě) sami již nepodílejí na vytváření vyšší kultury svého lidu, nýbrž se místo toho již jen podbízejí té nejsprostší surové lůze.


Jaký klid, jaká noblesa a ohleduplnost "bláznů", a jak se má snoubit se surovostí, udavačskou mánií a nedopočitatelnou sprostotou "lidí normálních"?


Zhlédl jsem zase jedno hrůzostrašné video o "životních" podmínkách a zacházení s takzvanými "hospodářskými" zvířaty. Sice to pro mne nebyla žádná novinka, ale přesto jsem byl znovu naprosto šokován otřesnými záběry z jatek a z farem, kde nejsou zvířata jen zabíjena a držena v zajetí, ale také surově mučena a mrzačena. Opět jsem si tak připomněl, proč jsem se kdysi stal vegetariánem, proč jsem jím i nadále a proč tolik nenávidím lidi.


Rock, který ilustruje už jen rozpad a surové šílenství, je na konci. Co bude následovat, může být už jen házení ostrých nožů a granátů z jeviště do publika.


Vynikající černobílý český film z roku 1966 Konec srpna v hotelu Ozon, film, natočený podle povídky a scénáře Pavla Juráčka, o konci lidstva na Zemi po jaderné válce. Liduprázdnou krajinou putuje několik mladých žen, vedených starou vůdkyní. Hledají lidi, hlavně muže, aby s nimi založily novou civilizaci. Cestou ničí přírodu, krutě se chovají ke zvířatům, a vlastně i samy k sobě. Některé sekvence mě šokovaly svou naturalistickou syrovostí a bestiální surovostí, zvláště ta se zastřelením krávy a jejím následným kucháním. Hle, obrázek člověka v jeho pravé přirozenosti, nespoutané žádnými pokryteckými ohledy, žádnými kulturními ani zákonnými pouty! Film vyznění velmi misantropického, velmi pesimistického, neboť zobrazuje člověka v jeho pravé podobě a bez příkras.


Masem ukájí hlad jen zvěř, a ještě ne všechna!
Na příklad kůň a brav i skot, ti travou se živí;
ti však, jejichžto duch jest surový, divý a krutý,
tygřice z arménských hor a lvové vznětliví, vzteklí,
medvědi, jakož i vlci - ti z krvavých těší se hodů.


Morálka je instinktivní a surová. Psaný zákon jde těsně v jejích šlépějích a výborně se s ní snáší.
(France: Komická historie)


Všichni tvrdě spí a po rušiteli životního snu se divoce ohánějí rukama hrubýma a surovýma.


Kdo řekl, že ptáček v kleci zpívá nejlépe - a ještě lépe prý s vypíchnutýma očima? Jedině surové tupé hovado, jménem "člověk", který je hluchý k ozevům písní divočiny; nerozezná tu božskou nádheru, jež pěje ódy na volnost, neboť jeho zparchantělému uchu zní liběji nářek uvězněných a trýzněných než jásot svobodného a radostného tvorstva.


Už několik let se ve mně děje jakýsi zvláštní úkaz. Všecky životní události, které kdysi v mých očích zářily jako jitřenka, mi připadají vybledlé. Význam věcí se mi objevil v surové realitě; pravý důvod lásky mi dokonce znechutil i její něžnou poetičnost.


Kdyby se měly dokumenty ze života lidí natáčet stejně nepokrytým a surovým způsobem, jako se točí filmy ze života zvířat, nebylo by možné takovýto typ pořadu ani odvysílat, protože co by divák uzřel, bylo by jen pro otrlé oči pornografických sadomasochistů a cenzura by takovou hrůzu ostatně ani nepovolila.


Nebudeš baštou; a tolik života darů
ti bídně, ty bídný, den jediný surově vyrve.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm