Čtení o záchodě (a na záchodě)

20. března 2015 v 14:36 | Misantrop

Nemám rád denní směny o všedních dnech; fabrika je totiž vždy plná lidí a to nemám rád. Záchod je věčně obsazený (nesnáším močení na pisoáru vedle někoho dalšího!), nebo je záchod nespláchnutý - no děs.
A zase mi jeden chlap vlezl na záchod, který se nedá zamykat, zrovna když jsem tam seděl a četl si. Strašná fabrika.
Vlezu na záchod - za minutu už se za dveřmi ptá uklízečka, zda tam někdo je.
Přál jsem si, aby právě teď ti Japonci přišli. Ti by se asi podivili, co je jinde ve světě možné! Měli by jim ukázat nejen ty horečné přípravy, jako kdyby měla přijet na inspekční cestu sama carevna Kateřina II.; měli by jim předvést také výpadky elektřiny a ty věčně nefunkční počítače (na což by zvlášť Japonci asi vyvalovali bulvy), ale měli je provést i těmi loužemi vody a oleje a těmi narvanými záchody.
V práci na noční nebylo co dělat, a tak jsem si hlavně četl. Kapitola Čtení v soukromí se mi líbila; přečetl jsem ji celou. Pojednávala o čtení v posteli, na záchodě... - samá též oblíbená místa.
V Životě svatého Řehoře z dvanáctého století je toaleta popsána jako "uzavřené místo, kde je možné číst tabulky bez vyrušování". Henry Miller s tím souhlasí: "Dobře jsem si početl jenom na záchodě," vyznal jednou. "V Odysseovi jsou pasáže, které je možné číst jenom na záchodě - když chce člověk v plnosti vychutnat vůni jejich obsahu." Ona místnůstka, "určená ke zvláštnějšímu a banálnějšímu účelu", byla ve skutečnosti pro Marcela Prousta místem, které používal "při všech svých činnostech vyžadujících neporušitelnou samotu: při četbě, snění, pláči a rozkoši".



Jednoročák Marek hlásil: "Jsem obžalovanej pro vzpouru! Nechtěl jsem pucovat záchod!"


ZÁCHOD
(epigram v secesním slohu)

Potřebu svou vykonav,
čiň, co káže dobrý mrav:
spláchni mísu proudem vod,
čistým ať jest zas záchod!


Mohl bych tvrdit, že to malé stádečko koz, jež tvoří holky na dílně, je také homosexuální, když chodí společně na záchod a na šatnu. Takto by v podstatě byla homosexuální celá ta jejich "slavná" civilizace, drží-li pohlaví důsledně oddělena - což je vlastně druh sexuálního apartheidu! Neboť máme jen šatny a záchody buď pánské nebo dámské a nikdy společné. A představte si, že bych měl vyzvat nějakého chlapa, ať jde se mnou na záchod, když se mně chce, jako to dělají holky! Přesto to z nich ještě nedělá lesby!


O prasatech, o těch ubohých zotročených tvorech, zavřených nadosmrti, leč krátce, do přeplněných špinavých kotců, říkají s pohrdáním, že si serou pod sebe, ale co dělají sami lidé? Prasatům nic jiného nezbývá - ostatně víc než o prasečí špinavosti svědčí jejich takzvaný chlívek spíše o vrozené špinavosti lidí, kteří je v špíně chovají -, ale lidi si nechávají pod sebe srát naprosto normálně a běžně, přičemž jako další důkaz lidské špinavosti těla i mysli nemohu neuvést například stav záchodků ve fabrice a vůbec veškerých veřejných "sociálních zařízení"; jak to pak asi musí vypadat u lidáků doma, to si nechci raději ani představovat.


Život lidský je smradlavý záchod, z něhož však tu a tam libá vůně vystupuje.
(Klíma: Soud Boží)


Zkažený vzduch - předsíň pekla. Buď někde smrdí olej a pára z lokomotivy, nebo bolševická spálená nafta, nebo vysokooktanovej kapitalistickej benzín, nebo je tam smrdutej kupéovej smrad, nebo smrdí záchody, nebo smrdí sociální případy na chodbě ouřadu, nebo smrdí tlačenice nebo tlačenka - všechno smrdí.


Připadá mi, že čtu po záchodech nápisy, když prolétnu sloupce katolického tisku.
(Hašek: Katolický tisk)


Žádní oslaváči či opěvači - nemají práva. Žádný optimismus, protože to je světonáhled mloka či pulce; možná že taky žádný pesimismus, on spadá rovněž do nejnižší z tříd. Jakmile vidíte produkt à la Nesmírný krásný život, ihned s ním do popelnice, jinak si zasviníte záchod.


Pravý džentlmen vždy omlouvá se společnosti, odcházeje na záchod, že jde pouze podat kamarádovi ruku.
(Misantrop: pozn. k: Hašek: Satisfakce)


Proč chce člověk stále a stále jen žít? Jednoduché: následkem selekčního zákona udržela se zde jen taková animalia, u nichž špinavé "životní instinkty" (přesněji řečeno myšlení, že musíme za každou cenu zůstávat v záchodu, dokud nebudeme z něho vyhozeni) byly nejsilnější, neomezeně vládnoucí (Židé mezi národy, kteří octli se v podobné situaci). Z animálů touto selekcí vyvržených, tj. čistších, stvořila se snad vyšší "republika" tančících na oblacích jako my na blátě... - Nietzsche neboli hymnus na reterát (zastarale záchod).


"Hostinský, co to tady máte za smrad? Nesplachuje vám záchod?"
"Ne, to vedle v salónku probíhá spiritistická seance. Vypouštějí duchy."


Kultura každého národa se pozná také podle stavu záchodků. Tam čisté, automatizované toalety, které čecháčci ani neumějí používat - a tady kolem dálničních odpočívadel špinavé, smradlavé hajzly. To v tom lepším případě. Většinou je kolem odpočívadel nasráno a chudák lesík čpí močovinou. Znáte to: pánové vlevo, dámy vpravo...


Marně si lámu hlavu nad tím, který typ člověka je otravnější: jestli věřící nebo záchodový buzerant.


Co je mi do nějakých věží Světového obchodního centra! Mám je ostatně zvěčněné v jednom z dílů Simpsonových, kde Homer při návštěvě New Yorku hledá zoufale záchod nejprve v první věži, kde bylo WC zavřené, aby si posléze ulevil ve druhé věži, zatímco mu policista nasazuje "botičku" na špatně zaparkované auto.


Řekli nám: "Recyklujte, šetřte přírodu, chraňte vodu." Nemělo by se prý málem ani nic splachovat do záchodu, aby to neucpalo roury, neznečistilo přírodu a nepovalilo svět! - Nebylo by v tom případě jednodušší, aby prostě lidstvo dobrovolně vyhynulo?


Ty nanicovaté X! Ty zbytečné písmeno! Když dovolíte, pane, rozšlapu toho neprosívaného lotra na maltu a omítnu jím stěny záchodu.
(Shakespeare: Král Lear)


Jednou, ještě když jsem byl malý a slabý kluk, jsem se zamkl na záchodě, kam jsem utekl před terorem (výchovou) krotitelů. Tam jsem, pln hrůzy a spravedlivého rozhořčení, přísahal krotitelům strašlivou pomstu, až dospěji a převýším je silou.


Rozumný člověk zcela chytře se strká vždy do popředí a volá sám sobě slávu, kdežto upejpavý člověk sedí na záchodě, zatímco jeho šťastnější druh, oceniv se náležitě, také se dovede uplatnit ve veřejném životě.


Chceš-li už o sobě číst
jistě se najde lidský chvíst
jenž v putykách se nalívá
a křídy, uhlu užívá
když hodlá svoje výpotky
psát na veřejné záchodky
aby ten, kdo má koliku
měl k lepšímu pár veršíků


Kéž by byli jen tyranové a nikoliv ještě jejich komorníci! A jak najednou člověk zmoudří, když ho císař učiní třeba jen dozorcem nad svým nočníkem! Jak najednou říkáme: "Moudře se mnou hovořil!" Jen bych si přál, aby ho zbavili hodnosti dozorce nad záchodem, aby se ti zdál zase hloupý!


Nic není tolik strašné jako ty
Kdo vydržet má tyhle klopoty?
Ty předčítáš mi vsedě vstoje
i vleže různé plody svoje
Ty předčítáš mi - za mnou chodě
dokonce čteš mi na záchodě!


Kláštery a opatství jsou oddělené od veřejného styku s lidmi tak jako záchody v domě.


Když rovnost, tak všude! Co např. společné šatny a záchody a sprchy atd.! Nevím, stejně taková veřejná místa nerad navštěvuji; je úplně jedno, jestli mě v mých intimních chvílích očumuje chlap nebo ženská.


Doufám, že neumřu příliš brzy. Ráda bych se aspoň týden v životě umývala a chodila na záchod podle vlastní vůle.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm