Kanibalismus již tu straší

5. března 2015 v 14:59 | Misantrop

Jestli kdy někdo každý den neustále zachraňuje lidstvo - tu věčně krvežíznivou kanibalskou chasu - před "hříchem" upadnutí do zločinu proti lidskosti, pak to není Ježíš ani Milarepa, nýbrž jsou to zvířata - nevinné oběti na oltáři lidské zvrácenosti. Nebýt možnosti denně ukájet své vražedné sadistické sklony na nebohých zvířatech, vrhli by se lidáci sami proti sobě - známe přece z archeologických nálezů, že minulost lidského plemene prošla bohatou a dlouhou lidožravou fází. A je otázka pro seriózní vědecký výzkum, není-li snad dávný překotný vývoj mozku pračlověka, jdoucí až do současných patologických rozměrů, právě důsledkem onoho lidožroutství a masožravosti vůbec. Víme přece, jak priony z mozku vlastního druhu ovlivňují vznik nemoci šílených tvorů, krav, lidí... A nejedná se jen o minulost. Člověk se totiž v zásadě nemění. Říkám proto, že jen silná hrozba zákonné odplaty, společenská tabu, kulturní stravovací návyky a zlozvyky a mučení nevinných zvířat zabraňují plnému propuknutí všelidského kanibalismu. Toto je současnost; přičemž různá zvrhlá individua s narušenou psychikou a porušeným sebeovládáním, osoby bez mozku i bez sebezáchovného instinktu, se dopouštějí kanibalismu i dnes, právě teď. Otázkou je, zda termín "kanibalismus" nelze vztáhnout i na každé obyčejné masožroutství, věříme-li - jako kupříkladu Já -, že zvířata jsou naši bratři a sestry. To už by bylo pro "někoho" zřejmě příliš. Někteří lidé se domnívají, že vzhledem k rostoucímu přelidnění a ubývání přírodních zdrojů nás v brzké budoucnosti čeká nějaká nová forma celosvětového kanibalismu. Tomu bych věřil, jak znám lidi.


Euthanasijská církev stojí na čtyřech základních principech, čili "pilířích", a tyto jsou sebevražda, potrat, kanibalismus a sodomie. Teď se možná ptáš, proč tyto věci podporujeme. Co mají společného? Ano, ovšemže je při nich také sranda, nicméně správná odpověď je ta, že všechny pomáhají snížit lidskou populaci.


INTER FINITIMOS VETUS AC ANTIQUA SIMULTAS
Mezi sousedy (vládne) stará, ba prastará zášť
U Iuvenala o sousedních městech, jejichž malicherný spor přerostl v lítý boj a posléze dokonce v kanibalismus.


Ve starších dobách konzumovali Indové maso v mnohem větší míře než dnes, ba jedli dokonce i hovězí a telecí, což nyní pravověrní hinduisté považují za hanebnost rovnou kanibalismu.


Obřad svatého přijímání Kristova těla a krve - nostalgická připomínka někdejšího kanibalismu.


Taková je síla lidského sebeklamu, že zabití zvířete nenazývají vraždou a masožravost nejmenují kanibalismem.


Lidi uznávají jen svůj vlastní rod, a někteří dokonce jen svou vlastní rasu nebo národ. Protože jsou si podobní, anebo protože si rozumějí, když spolu mluví, považují se za příbuzné - všechny ostatní živočichy zavrhují. Příslušníky jiných živočišných druhů vykořisťují, zotročují, honí po lesích a zabíjejí jako vojáci cizí vojsko, kanibalové cizí kmen a rasisté jinou rasu. Nic nepomáhá, když se to lidem vytýká; takový pokus se dá srovnat s úmyslem misionářů odnaučit kanibaly žrát lidské maso. Spíš se ti misionáři stali sami obětí kanibalských hodů. Teprve násilí kolonizátorů mohlo částečně omezit kanibalismus...


Až budeme tak pokročilí, že budeme moci jíst něco jiného než živé věci, pak si budeme moci dovolit mít soucit i s rajčaty, fazolemi a jablky; ale přece už pocit zhnusení nad záběry z jatek a z kožešinových farem nás sdostatek poučuje, v čem je rozdíl mezi životem celého zvířete a "životem" pouhé nahraditelné části rostliny. Zatím jsme se ještě nezbavili ohavného a zaostalého kanibalismu čili masožroutství.


Stane se občas, že šrotovací šnek zachytí a urve kus ruky nepozorného pracovníka. Nic nevadí! Nač zbytečně rušit celou várku pro kousek lidského masa! Když lidi nepokládají žraní vepřového za kanibalismus, můžou sežrat i ten kousek rozemleté ruky!


Bezpráví se in concreto nejplněji, nejvlastněji a nejhmatatelněji vyjadřuje v kanibalismu.


S nástupem zemědělství se stalo zabíjení zvířat zbytečnou, krutou, sprostou vraždou. Vraždou, která je horší než kanibalismus.


Stejný stupeň špatnosti se může u jednoho národa vyjádřit v hrubých rysech, v zabíjení a kanibalismu, u druhého naopak v dvorských intrikách, utlačování a pletichách všeho druhu in miniature: podstata zůstává stejná.


Morální pojem a morální problém zvaný "kanibalismus", jakož i mravní dilema z toho vyplývající, by se mělo vztahovat i na náš vztah ke zvířatům. A jestliže by shodou okolností bylo mala fide shledáno, že není prakticky možné a záhodné zahrnout i zvířata mezi své bližní, neměly by být jakoby "nalezeny" a "objeveny" též ty samé důvody pro opuštění našeho příliš citlivého přístupu k člověku - a vposled i k jeho masu? Nebesa by se nezhroutila nad tím "zvráceným záluskem", kdyby kupříkladu taková cikánská pečeně byla "vyrobena" ze skutečné cikánky, tatarský biftek ze skutečného Tatara, anglická slanina ze skutečné Angličanky nebo čína ze skutečné Číňanky. Jsme v tomto směru zbytečně upejpaví. Víme, že v Číně popravují drogové dealery. Jejich mrtvá těla, plná chutné svaloviny, vnitřností a různých "tradičně léčivých" žláz jdou přitom neužitečně vniveč. Já osobně bych takový nezdravý člověčí hnus nežral, ale jsem si jist, že by se našlo mnoho bohatých zhýralců, kteří by nelitovali jakkoli vysokých finančních prostředků na takovou exotickou krmi s příměsí zakázaného. Určitě lepší než kvůli této snobské prostopášnosti vybíjet gorily, tygry, medvědy, velryby a jiná vzácná zvířata. Takových "volně se pasoucích lidských dobytků" je všude dostatek; a když ne, stačí si dát inzerát a zájemců, kteří se nechají samou láskou sežrat, je také přehršel.
Kanibalismus se v přírodě vyskytuje stejně často jako jakýkoli jiný druh přijímání živin. Nic neobvyklého. Ale člověk je předmětem takového falešného modlářství a jsou mu připisovány takové nadpřirozené vlastnosti, které ani v náznacích nemá, že pláčeme nad každým zmařeným lidským životem, nad každým vyškrábnutým potratem a nad každou neoplozenou kmenovou buňkou, byť by to všechno bylo sebebezvýznamnější, sebeškodlivější a sebepitomější. Polovičním kanibalismem by se dalo nazvat již třeba takové kojení mláďat nebo požívání placenty či vaječné skořápky, jak je zcela běžné u samic. Kojící samice rypouše sloního (to jsou ti tlustí mořští ploutvonožci) ztrácí dvě kila hmotnosti na každý kilogram přírůstku svého mláděte. Za tři týdny kojení je již tak zesláblá, že musí mládě opustit, jinak by zahynula. Samice jednoho druhu pavouka jde ještě dál: nabídne stovkám maličkých pavoučátek rovnou své vlastní tělo za potravu. A otec této rodinky se stal možná první vydatnou potravou oné těhotné pavoučice. Příroda se neošklíbá nad žádným soustem, i kdyby tím krvavým soustem měl být vlastní příbuzný nebo vlastní sourozenec. Ani nevábná lidská mrtvola neujde bystrým zrakům mrchožroutů, což člověk nerad vidí a považuje to až za jakousi nehoráznost a nemístnou opovážlivost, za což taková zvířata zahrnuje nespravedlivým opovržením a nejzazší nenávistí; asi zapomíná, že on sám je takový a ještě horší; že on sám si své kulinářské zážitky zpestřuje a umocňuje těmi nejohavnějšími druhy koření: totiž bezmeznými krutostmi k jakémukoli živočichovi. Bez této nelítostné soli v očích veškerenstva by mu snad nechutnala žádná krmě, ačkoli, slovy Plútarchovými, "mají tolik jiné potravy k obživě, leč sami se zbytečně potřísňují krví nevinných".


Nepodařený spasitel lidstva Ježíš Nazaretský, král židácký, se odsuzuje k trestu smrti ukřižováním za zvrhlý čin kanibalismu, jehož se dopustil při "poslední večeři". Za oběť jeho zvráceným choutkám tenkrát padl nicnetušící beránek, jenž byl záměrně vykrmován, aby byl posléze sprostě zaříznut. O Kristově nezřízené lidskosti hovoří dále skutečnost, že onen začal při této kanibalské žranici a pitce nehorázně vtipkovat, řka: "Toto jest mé tělo a toto jest má krev".


Velikonoční ostrov byl pokryt palmami, stromy a keři, než tam kolem roku 400 našeho letopočtu přistáli Polynézané. Kolem roku 1500 už byl celý les vymýcen a obyvatelstvo, vzrostlé nad únosnou mez, se uchýlilo k válčení, tyranii, otrokářství a ke kanibalismu.
Pokračuje také debata týkající se kanibalismu. Jedna novodobá rapanuiská urážka zní v překladu jako "Mezi zuby mi uvízlo maso tvé babičky."


Jednou mě ta lidská spřež dožene k nějakému strašnému činu - třeba k lidožroutství. Vlastně by to nebylo nic tak neobvyklého: nebyl by to kanibalismus, protože nejsem člověk, ale Misantrop - odlišné species od druhu Homo Sapiens Technicus Stupidus Retardia. Jenže na antropofágii mám moc vyběravý jemný jazýček. Každý přírodní tvor totiž potvrdí, že to "dlouhé prase", jak výstižně říkají člověku kanibalové z ostrova Fidži, zkrátka smrdí.


Lidožroutství jsou jen zbytky
dávno zašlé kultury!
Osvěty vrcholem vždycky
dravci jsou a - nestvůry!
Tak je i s kulturou naší! -
Kanibalism již tu straší! -
Jeho vidíš - kontury!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm