Podvodník mýtí podvodníka

8. března 2015 v 14:31 | Misantrop
Giovanni Domenico Tiepolo: Šarlatán


Začnu u bylinkáře-psychotronika. Je-li podvodník, je jasno. Není-li, pak je pouhým prostředníkem.


Samostatné jedince, samostatně uvažující, sami sebe diagnostikující a léčící podle svých vlastních individuálních potřeb a pocitů, svými vlastními hojivými prostředky, neboť sebe zná každý nejlépe jen on sám a nikdo jiný, tedy ani žádný lékař, žádný kněz, žádný politik, takové samostatné jedince nepotřebuje žádný, jakkoli filantropicky se tvářící a přetvařující podvodník a tmář na světě. Samostatnost v něčem, nezávislost na nich - z toho měli vždycky všichni podfukáři, nepoctivci a kšeftaři největší hrůzu.


I ryby tam umírají. Mississippi jako Matka-Bohyně-Ops-Lůno-Dobrodějka je tudíž motivem zcela falešným, s nímž, jak se domnívám, přišel poprvé onen úděsný podvodník Mark Twain.


Na pódiu zpívá podvodník
Prostituující se obchodník


Kristus, ten ukřižovaný lžiprorok Nazaretský, "král židovský" - ten byl slabý, zkažený a dekadentní podvodník, prototyp špatného člověka, zástupce podlidí, malých na tomto světě.


Filosof s přesvědčeními je krátce podvodník - jinak však mohl by být o něčem přesvědčen stejným právem jako o čemkoli jiném.
(Klíma: Svět jako vědomí a nic)


Takzvané "posvátné" texty jsou beztak všechny jen bezcennými podvrhy podvodníků a chorými bláboly náboženských cvoků.


Doktoři jsou jako advokáti, rozdíl je pouze v tom, že advokáti člověka jenom okradou, kdežto doktoři člověka okradou a navrch ještě zabijí... Šarlatáni. Vyděrači. Možná, že někde bůhvíkde se najdou výjimky, prosím... ale já za svůj život zaplatil doktorům aspoň dvě stě tisíc a nepotkal jsem ani jednoho, aby to nebyl patentovaný podvodník. Opakuji: Možná že existují výjimky, ačkoliv stejně...
(Čechov: Ivanov)


Politik nebo jakýkoliv obyčejný člověk, jako přinejmenším zločinci proti přírodě, mají ovšem sami před sebou čisté svědomí a ani náhodou je nikdy nenapadne, že by mohli svým každodenním obyčejným životem dělat něco špatného, natož aby se cosi špatného vtisklo do výrazu jejich hloupých tváří. Nacisté si také nemysleli, že dělají něco špatného, ne-li přímo zločinného, vždyť vsugerovat se dá to či ono. Totéž si dnes myslí též každý obyčejný politik, každý řadový byrokrat, policista, voják, řezník, myslivec, rybář, motorista, dělník, matka od dětí a tak dále a tak dále. Nikdo z nich se proto nebude na fotografiích tvářit ani ďábelsky, ani provinile jako právě dopadený vrah, zloděj, podvodník, defraudant či jiný sprostý kriminálník, neboť všichni věří, že mají čisté svědomí.


ŠABELSKIJ: Já v životě nevěřil doktorům ani advokátům ani ženám. Nesmysl, nesmysl je to, šarlatánství a fígle!
LEBEDĚV: Ty jsi divný patron!... Tváříš se jako bůhvíjaký misantrop a ještě se tím chlubíš. Napohled jsi docela normální, ale jak promluvíš, tak by člověk řekl, že máš úplně pokažené trávení...
ŠABELSKIJ: To se mám podle tebe s každým podvodníkem a všivákem objímat, nebo co?
(Čechov: Ivanov)


Klamná představa je nebezpečný podvodník, a právě tehdy, když se domníváš, že se obíráš věcmi obzvláště důležitými, býváš obzvláště podváděn.


George Psalmanazar (asi 1679-1763) - mezinárodní podvodník, pravděpodobně původem Francouz, byl v Británii mnoho let považován za prvního obyvatele ostrova Formosy (dnešního Tchaj-wanu), který zavítal do Evropy. Ačkoliv se vydával za domorodého Formosana, jméno Psalmanazar, pod nímž byl znám, zní spíše jako babylónské, nebo s jistou obměnou též dokonce jako české ("Psal mi nazdar")! Byl znám svými bizarními způsoby: například žral syrové maso nebo spal ve vzpřímené poloze na židli. Aby upevnil rostoucí zájem o svou osobu, vydal roku 1704 knihu smyšlenek nazvanou Dějinný a zeměpisný popis Formosy, ostrova podléhajícího Císaři Japonska, v níž mimo jiné uvádí, že formosští muži mají právo za trest sežrat své nevěrné ženy, a podobné výmysly (jimž tehdy naletěl i takový osvícený duch, jako byl filosof Helvétius, jenž mnohé z nich pak uvedl ve svém díle); zkonstruoval dokonce i fiktivní abecedu a jazyk domorodých obyvatel Formosy. Později se věnoval psaní teologických esejí (Jaké "překvapení"!). Své pravé jméno neprozradil ani ve svých posmrtně vydaných Vzpomínkách pana ** **, všeobecně známého pod jménem George Psalmanazar, pověstného domorodce z Formosy. - Nesporně zajímavá postavička (viz obrázek níže).


Grygar se svým spolkem Sisyfos na jedné straně bojuje proti tzv. "pavědám", jako je třeba astrologie, ale sám není a nehodlá být o mnoho poctivější než jiní mystici a eskamotéři s fakty. Podvodník mýtí podvodníka. Nic víc. Nevěřím nikomu a ničemu lidskému, zvlášť ne, pokud je za tím humbukem nějaká jejich nutnost, nemoc, resentiment, znouzectnost, přání-otcem-myšlenkismus, nějaké to podle-sebe-soudím-tebe, nějaké jejich žluklé máslo na hlavě, kostlivec ve skříni, nějaké to jejich "protože to by jinak nešlo, to by byla anarchie".


Uvědomil jsem si, že začínám získávat ten správný barrandovský poměr k lidem: Všichni jsou nadutci, nic neumějí a jestliže chci mezi nimi vyjít, musím být ještě větší podvodník než oni!
Nuže, je tady někde místo pro nějaké, třeba i sebeskromnější umění? Pro poctivost? Dobrý scenárista musí být především obratný, otrlý, chytrý a vypočítavý podvodník. Běda čisté naivní dušičce, která by se do toho pekelného mlýna dostala! Tam se umění nedělá, tam se dělá řemeslo. Má zlaté dno.
Proto asi mají mnozí lidé k filmu takový odpor. A proto jej považují za oblast podvodníků a poloumělců. Mají pravdu. Ctižádostivec, který má to štěstí, že se uchytne u filmu, skoro vždycky udělá kariéru, i když je to omezenec, nevzdělanec a hochštapler.


Člověk! S takovým výlupkem božím nemám žádné slitování. Že musí nějak zaplatit účty a uživit rodinu, to neberu. Za to se má takový lump stydět, a ne tím omlouvat svá nečestná jednání nebo se tím dokonce chlubit! Teprve až by se nemusel stát bezcharakterním darebákem, vrahem a podvodníkem a vyvrhelem přírody, teprve pak by snad mohl začít uvažovat o pokračování života.


Dosud jsem neviděl ctnostného člověka. Potkávám blbce, podvodníky, kurvy a blázny.


Pan Antonín Horák ztělesňuje přesně ten typ lidí, kvůli nimž odmítám mluvit s lidmi a mít s nimi cokoliv společného. Je to totiž chorobný, zakomplexovaný, hloupý falešník, podvodník a lhář, jemuž se nedá věřit ani obyčejné pozdravení a nadít se lze od něho jen zklamání a podrazů.


Církev svatořečila in maiorem dei honorem jen blázny nebo veliké podvodníky.
"Nevíte-liž, že svatí svět souditi budou? I poněvadž od vás souzen má býti svět: kterakž nehodni jste, těch nejmenších věcí rozsuzovati?" (Pavel, 1. ep. Korintským 6, 2.) - Pohříchu to nejsou jen slova někoho, kdo patří do blázince... Tento strašlivý podvodník pokračuje doslova: "Zdaliž nevíte, že anděly souditi budeme? Co pak tyto časné věci?"


Jsem takový podvodník. Dokonce i moje uši jsou vycvičeny, slyší pouze to, co chtějí slyšet. Moje oči jsou natrénované, vidí pouze to, co chtějí vidět. Je to z jednoho prostého důvodu: Chci žít tak, jak se mi zlíbí.


"Ach, kéž by ten krásný mladý muž byl opravdu sám Zeus, jak o sobě říká! Já se však bojím. Už nejeden muž se vydával za boha, aby si získal důvěru nezkušené dívky, a nakonec se ukázalo, že to je lhář a podvodník."

Zeus a Semelé
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm