Smutek se vkrádá do srdcí

3. března 2015 v 13:48 | Misantrop

Smutek nad pomíjivostí života
Proč jsem tak smuten a věčně pln žalu a stesku?
Pomíjivý jak "jitřní houba" je lidský úděl, budí vzdech
Když na to pomyslím, v mžiku mne přepadne smutek
Tak těžký smutek, že věru je těžko se ho zbýt
Co si jen počít? Co proti tomu učinit mám?
Pominout tělo, vrátit se do hor, vzdálen tam světu žít


Prvním hudebníkem by mi byl ten, kdo by znal jen smutek nejhlubšího štěstí, a jinak už žádný smutek: takový hudebník dosud nežil.


V přítomnu smrti je kus:
veliký živote, na dně tvém
proč smutek je, smutek a hnus?


Mezi smutek a sebe musíme vložit nové události, i zlomit si ruku postačí.


Nezastínil tvou radost z života nikdy smutek z následků?


Co znamená všechen ten smutek a nepokoj? Co nakonec značí? Jen to, že mysl jedince dokonalého si hledá další překážky, i když už není co překonávat!


Filosofický smutek vyslovil se nejednou s pochmurnou velebností. Je to hluboká a krásná bolest, kterou ti, kdož ji okusili, nevyměnili by za plané radosti a liché naděje davu.


Opravdový smutek, přerůstající až v depresivní stavy, provázené nočními děsy, se mne zmocnil tehdy, když mi bylo oznámeno, že jednoho dne budu muset zemřít. Nedovedl jsem se vyrovnat s tím, že jednoho dne tady prostě nebudu. Měl jsem z toho děsnou hrůzu. Tu jsem překonal až později v pubertě. Jak? Samostatnou filosofickou reflexí a neuvěřitelným rebelantstvím, punkem, chcete-li.


Absolutní vlastnost vylučuje možnost existence jiné, protilehlé vlastnosti. Kdyby byl někdo absolutně veselý, nemohl by být nikdy, v žádném případě smutný. V životě jsou však chvíle, kdy je smutek přirozeným projevem vědomí nebo cítění. Člověk, který by nebyl smutný, je nutně nenormální, je blázen. Ano, proto člověk s jakoukoliv absolutní vlastností je vlastně zvláštním způsobem nemocný, protože mu chybí protilehlá vlastnost.


Vědoucímu člověku by bylo líp, kdyby se raději zajímal o motocykly, o žrádlo či o děvky. Protože jinak jej z toho bludného okruží jímá trudný smutek, jejž nic nezažene nadobro. Zdá se mi, že jen blbec se může na tomto zkaženém polidštěném světě ještě z něčeho bezvýhradně radovat.


Vždycky se najdou lidé, kteří mluví, když není co říci, a pláčí, když není nad čím plakat. Ve starověku to nazývali zločinem proti Přírodě. Náš mistr Lao-c' přišel, když nadešel jeho čas, a odešel, když mu bylo odejít. Tam, kde se přichází i odchází v pravý čas, tam není místa pro smutek ani pro radost. Ve starověku tomu říkali božské uvolnění pout.


Nejkrásnější denní dobou je jednoznačně soumrak, kdy slunce vpravo kloní se k západu a nezahání již oči k cudnému sklonu, a vlevo na východní straně vychází zatím dorůstající luna. Tyto navečerní chvíle miluji. Svou nyvou krásou úplně překrývají můj smutek nad dalším zašlým dnem v dějinách mého zvláštního druhu; smutek nad dnem, který se již nikdy více nevrátí zpět.


Po prohrách a krizích jsem se nakonec zastavil u jakéhosi usmíření s utrpením, protože jsem současně poznal, jak bolest a smutek spalují duševní špínu, jak zjemňují instinkty a city a jak dávají duši, která se vymanila ze zmučeného těla, mnohem vyšší schopnosti.


Motto Giordana Bruna: In tristia hilaris, in hilaritate tristis (V smutku veselí, ve veselí smutek).


ÍÓ
Já bolesti své ni smrtí nemohu skončit,
škodí mi bohem být: že smrti mi zavřena brána,
smutek můj, můj žal se prodlouží na celou věčnost!


Tityos náš je tady a klovou ho supi,
když podlehne lásce a hlodá v něm smutek a úzkost
nebo mu srdce rve jiná vášeň a starost.


Veliký Duchu, má hanba je hluboká jako oceán,
a můj smutek je k nesnesení.
Modlím se za osvícení.


Na tom strmém kopci jsem viděl obíhat šedesát západů slunce. Vize věčné svobody byla navždy má. Teď nadchází smutek návratu do měst, tam je všechna ta našlapanost barů a groteskních spektáklů, všechno v prázdnu a vzhůru nohama.


V tiché nehybné zamyšlenosti se neskrývá smutek, ale plný život.
(Arcybašev: Sanin)


Vaše slavnosti proměním ve smutek, všechny vaše písně v žalozpěvy.


Rytíři a vládci si někdy své vlasy ostříhali nebo vytrhali proto, aby dali najevo lítost a smutek.


Na prsou měj pravdy štít;
tak vyjdeš jako vítěz z tuhých půtek -
a kněz římský bude nosit smutek!


Jelen řekl: "Člověk má všechno, co potřebuje. Teď jeho smutek ustane." Ale sova odpověděla: "Ne. Já jsem uviděla propast v Člověku, hlubokou jako hlad, který on nikdy nenasytí. Proto je smutný a proto stále něco chce."


POST COITUM OMNE ANIMAL TRISTE
(B. Spinoza, Pojednání o nápravě rozumu 3,4,1)
Každý tvor je po pohlavním styku smutný
Týká se známého psychologického jevu, který je častější u mužů než u žen a který se nazývá "postkoitální smutek". Příčina tohoto jevu není dosud oficiálně uspokojivě vysvětlena. Spinoza o něm ve zmíněném pojednání hovoří takto: "Dokud se mysl zaobírá smyslným požitkem, jako nejvyšším dobrem, nemyslí na nic jiného. Ale když smyslná rozkoš pomine, dostaví se největší smutek. A třebaže si tento smutek nepodmaní naši mysl naprosto, zanechává ji přesto zmatenou a otupělou." - Zdá se však, že nejpravděpodobnějším vysvětlením postkoitálního smutku bude nejspíše silný pocit zklamání z toho, že člověk věnoval tolik energie něčemu tak pomíjejícímu a marnému. Co jej před souloží tolik vzrušovalo, to je mu bezprostředně po ukojení pohlavního pudu už jen buď směšné, odporné nebo nesrozumitelné a dostavuje se tudíž pocit nenaplnění v podobě nevýslovného smutku.


Deukalión a Pyrrha se dívají, dívají a radují se, ale za radostí se vkrádá do jejich srdcí smutek. Jak je všechno pusté! Jak nekonečné, hluboké ticho leží nad zemí zbavenou života! Ach, nebylo by radostné žít v té pustině.


Jímá mě smutek a nálada melancholická. Jako by se mi usadil černý havran na levém rameni. Vtírá se do duše ono Poeovo never more, "už nikdy více", tak ten havran kráká.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm