Svět zaházený plastem

6. března 2015 v 14:08 | Misantrop

Každé jaro, když roztaje v lese sněhová přikrývka, je hnedle krásně vidět ten bordel, který tam po sobě ta hnusná lidská pakáž zanechává. Těch PET lahví a ostatního plastového odpadu co tam pokaždé přibude, to je hrozné! Z těch odpadků jednou jistě vznikne celá geologická vrstva, a příští archeologové budou moci označit tuto nepovedenou dobu nejen za dobu úpadkovou, ale i odpadkovou!


Mé sny klidné mnoho nejsou, neboť se mi před očima stále míhají jen ty tisíce výrobků z plastu, které za celou noc prošly mýma rukama. Stále je vidím.


Po minulém vpádu dřeváků do mého lesa zbyly po nich hluboké blátivé rýhy, pár pařezů a nezbytné prázdné plastikové flašky. Nadávám na celé lidstvo. To zas byl vynález zkázy, tyhle plastové lahve na jedno použití! Něco takového po tisíce let nezničitelného, přirozenými procesy neodbouratelného a nerozložitelného hromadně vyrábět, stáčet do toho ještě k tomu tu nejobyčejnější, nejdostupnější základní přírodní tekutinu, jíž je všude dost, avšak vydávat ji a prodávat jako něco lepšího a zvláštnějšího, než je dejme tomu obyčejná voda z vodovodu, vhodit pak ten výrobek nezodpovědně mezi lidstvo a pošetile doufat, že lidé, ta pakáž přemnožená, škodlivá a mizerná, budou ty flašky hnusné poctivě a disciplinovaně odhazovat do připravených kontejnerů - inu, něčeho takového se může dopustit jenom blbec!


Chodíval jsem na procházky k malebnému lesnímu rybníčku. Bylo tam krásně. Jeden den se kochám tou půvabnou scenérií a druhý den šok: Nějakej hajzl vhodil do mého překrásného rybníčka tři odporné modré plastikové pytle naplněné ne snad nějakým umělým průmyslovým odpadem, to právě vůbec ne. V pytlích je napěchováno jen obyčejné klestí, kosti (možná lidské!), dřevo a větvičky bůhví odkud! To je pro mne prostě nepochopitelné. To nikdy nepochopím, tohleto. Člověk doma na zahradě shrabe suché větévky, rozřeže mrtvolu na kusy, narve je do tří igelitových sáčků, naloží je do kufru auta, sedne za volant, odveze ten podivný náklad do lesa a i s tisíce let se rozkládajícím obalem je bezstarostně naháže na to nejhezčí místo v širém okolí!


Rousseau měl by se dožít dneška: Přelidněná, lidmi zničená, zamořená, vyplundrovaná, ropnými skvrnami poskvrněná, plastovými flaškami zaházená planeta, zbavená většiny lesů, se zvířaty buď vybitými, anebo zotročenými, s lidmi zotročenými, by mu snad pomohla procitnout ze Snu a otevřít oči.


Odnesl jsem dvě pohozené plastikové flašky do města do kontejneru, protože denně kolem nich procházím a už jsem se na ně nemohl dívat. Kdybych je neuklidil Já, hyzdily by přírodu ještě dalších tisíc let. Jedna flaška byla neotevřená a dosud plná natlakovaného sifonu, etiketu však už zřejmě dávno smyl déšť i čas. Nechápu, že ji nějaký dobytek dopravil až sem a tady ji beze všeho pohodil. Takovou pakáž bych střílel na místě.


Dům snů je již ve velmi špatném stavu, ale očividně jej stále někdo navštěvuje, o čemž výmluvně svědčí čerstvé zámky a petlice, vyjetá kolej v trávě od auta a hlavně zase nezbytná postmoderní "vymoženost": halda plastikových flašek v díře vzadu za domem.


Pozoroval jsem hemžení té škodlivé havěti. Jeden malý parchantík právě chlemtal vodu z plastové flašky. Říkal jsem si:
"Tu flašku určitě ještě dneska někde najdu se povalovat."
A taky že ano! Ani jsem ji nemusel hledat. Narazil jsem na ni hnedle jak jsem později vycházel z mého úkrytu! Jako kdyby ji tam schválně pohodili mně k vzteku! Bordel jako v tanku. O různých papírcích od bonbónů ani nemluvě. Je to prostě pakáž mizerná. Nechápu proč něco takového musí žít na této planetě.


Svět se stal ještě větším smetištěm, než dosud. Elektrikáři vjeli s těžkou technikou do lesa, udělali v něm mýtinu, aby se dostali k podložení vysokonapěťových sloupů betonovými kvádry, a na místě po sobě zanechali ne snad jen pár odpadků, jako vždycky všude tam, kam pronikne člověk, ale zanechali tam po sobě rovnou celou skládku odpadu v modrých a bílých plastikových pytlech!


pátek, 5. června 43
Světový den životního prostředí jsem oslavil odnesením jedné plastové flašky z lesa. Nechal ji tam nějaký dřevák. Obvyklou blbou kupku z chvojí jako vždy s pečlivostí pedanta vyrobil, blbec jeden, ale pak do ní vstrčil vypitou lahev od vody a myslel si, že tím je uklizena, příroda nezhyzděna a nikdo tu flašku neuvidí. Mně tedy padla do oka jako řezavá tříska hned! Však říkám pořád, že největšími škůdci a hanobiteli přírody jsou nejvíc ti, kteří by ji měli chránit, už z funkce svého povolání (viz mé misantropicko-ekologické dílo Reinlebensborn, čtvrtek, 3. května 41).


Nemáme zlaté pokolení, nemáme ani železné pokolení. Co tedy máme? Nu, jak jen je pojmenovat nejpříhodněji... - Snad tombakové či sádrové nebo křemíkové, možná plastikové... Nevím, falšuje se všechno.


Ještě jsem nepřišel někam, kde by v houští netrůnila nějaká ta jejich jedovatě barevná plastiková flaška či taška. Ať jdu kamkoliv, ať jdu kudykoliv, kam oko pohlédne, všude je po nich akorát svinčík.


Šetří se na všem možném, hlavně na materiálu a nákladech, jen aby z toho byl co největší zisk, ale výsledným produktem je šunt. Koupíš si nůž a on se ti ohne a zkroutí v ruce jako paragraf. Krájíš s ním rajče a on se zlomí jako suchá větévka! Dřívější kovové fortelné součástky pro běžné použití, jako např. obyčejné přezky opasků, kroužky od popruhů batohů atd., nahradily levné a křehké plastové náhražky, které nic nevydrží. Žádný výrobek nic nevydrží. Není to ani záhodno. Hlavně že mají miliardy nezřízeně plodných orientálců co na práci.


Kam oko pohlédne, kam noha misantropa vstoupí, všude se povalují plastikové flašky. To je odporné.


Zvířata po sobě zanechávají stopy, to ano. Ale po lidech tam zůstanou zcela jiné "stopy": jejich plastikové obaly - a nasráno!


Recyklace nerecyklace, odpadků je stejně všude plno. Člověk už to má prostě v té své ohavné povaze. Musí to být pro něj zjevně nějaká nevýslovná rozkoš, neřádit přírodu odpadky. Jak jinak si vysvětlit, že váží kolikrát dlouhou a namáhavou cestu, aby vyvezl odpad do lesa, když ho přitom může lehce a pohodlně vhodit do připravených kontejnerů, které má doma na každém nároží přímo pod nosem? Musí to být druh zcela zvlášť rafinované rozkoše, již nikdo jiný, krom toho zvrhlíka člověka, nechápe. Stačí mi jen vidět, jak si někde někdo přihýbá z plastikové flašky a je mi jasné, že tu flašku najdu později se někde povalovat.


Lze si kupříkladu představit výstavu pravěkého umění kdesi v daleké budoucnosti, kde bude stát na mramorovém soklu hlavní umělecký exponát: plastiková flaška? Nelze, protože najít takovou flašku nebude žádná vzácnost.


To byl pěkný zvyk - sázet kolem polí a lesů ovocné stromy pro užitek odpočívajících čeledínů a děveček. Dnes už se nic takového lidužel nepěstuje. Dnes si s sebou vezmou plastikovou lahev vody a prázdnou ji pak odhodí v lese.


Všude samé PET lahve! To zase vynalezli věc! Na Seychellských ostrovech je vratná lahev několikanásobně dražší než její obsah. Jedině to nutí ta hovada odnášet své prázdné flašky zpátky do civilizace! Nedovedu pochopit, že se někdo dokáže tahat do lesa s plnou flaškou, ale prázdnou a lehčí zase odnést s sebou je už nad jeho síly! To nepochopím. Za takovou bezohlednost bych vypaloval vesnice a města rovnal se zemí.


Cestou jsem sebral v lese dvě odhozené plastové flašky a vyhodil je do nejbližšího koše na odpadky. Už se na ten bordel nemohu dívat. Nejradši bych je těm lidem hodil někam na zahrádku, aby viděli, jaké to je, když jim někdo dělá z útulného domova člověčník.


Ze starých zdrojů jsem se již napil a opil - a nové stáčené minerálky páchnou po plastu.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm