Uprostřed bažin

12. března 2015 v 15:20 | Misantrop
Odilon Redon: Květ bažiny

Germáni žili uprostřed lesů a bažin, sem tam mýtina. A dnes? Dnes je to naopak "život" uprostřed hord lidáků, sem tam nějaký lesík.


Abych se dostal k životu, kterému říkám přírodní, šel bych rád třeba i za bludičkou přes nemyslitelné močály a bažiny.
Naději a budoucnost nevidím v trávnících a kultivovaných polích ani v malých či velkých městech, ale v neprostupných a třaslavých bažinách. Zdroje svého bytí čerpám mnohem více z bažin, které obklopují moje rodné město, než z upravených zahrad v něm.
Ano - i když mě třeba budete považovat za zvrhlého -, kdyby mi někdo nabídl, jestli chci bydlet v blízkosti té nejkrásnější zahrady, jakou kdy stvořil lidský um, nebo u nějaké ponuré bažiny, zcela určitě bych se rozhodl pro bažinu.
Chci-li načerpat nové síly, vyhledám ten nejtemnější les a tu nejhustší a nejnekonečnější a pro mé spoluobčany nejpochmurnější bažinu. Do bažiny vstupuji jako do posvátného místa - sanctum sanctorum. Je v ní síla, dřeň Přírody.
(Thoreau: Chůze)


Život má velikost, když se pohybuješ na hraně; vlevo smrtelná propast, vpravo bezedná bažina živoření.


My, i všechno, co naše, jsme určeni smrti. Ať moře,
vklíněné v pevnou zem, nám loďstvo před větry chrání
bažina splavná a dlouho neplodná
živí teď okolní města a cítí pluh těžký,
řeka, jež ničila plody, ať změnila běh svůj a byla
vedena vhodnějším směrem: přec zaniknou výtvory lidské.


Vynořil jsem se ze zamlženého lesa jako přízrak z bažin.


Myšlenka, čím více vzlétá k Bohu, tím níže stejnou měrou klesá do nížin a bažin lidstva.
(Klíma: Slavná Nemesis)


Pevná zem přestala existovat. Je buď zatopena, nebo se proměnila v bažinaté bláto.


Nevědí, jaká je podstata duše,
zdali se rodí či vstupuje do narozených,
zda zaniká zároveň s námi a smrtí se ztrácí
či putuje v temnoty Orku a bažiny pusté
či po vůli bohů se vtěluje do jiných zvířat.


Žádostivost po "svobodě vůle", v onom metafyzickém superlativním smyslu, který bohužel stále ještě ovládá mysli polovzdělanců, žádostivost nést sám veškerou a poslední zodpovědnost za své jednání a sejmout ji z boha, světa, předků, náhody i společnosti, není nic menšího než právě touha být onou causou sui a s opovážlivostí předčící barona Prášila vytáhnout sama sebe za vlasy z bažin nicoty do bytí.


My zde pracně získáváme půdu z moře, vysušujeme bažiny, zatímco na Ukrajině na nás čeká nevyčerpatelně úrodná černozem, mnohdy až 10 metrů hluboká.


Zrovna tady pramení naše nejmilejší řeka Vltava. A když její vody dospěly až do Prahy, bylo na nich znát, kde se shromáždily a odkud pocházejí; byly tmavé jako rašeliniště bažin, ze kterých plynuly přebytky vody do potoků. Teď v nich převažuje hněď a žluť ornice, kterou deště splachují z polí do řeky. Je těžko popíratelnou skutečností, že obrovské lesy na hranici zadržovaly mraky táhnoucí ze západu a nutily je odevzdat jim své zásoby dešťové vody. Vlhkost se shromažďovala v lesích a bažinách, ze kterých postupně proudila do potoků; řečiště bývala plná vody a přece se záplavy nevyskytovaly tak často, jako nyní. Tahle skutečnost už byla mnohostranně a důkladně zhodnocena; ať ji ti, kterých se týká, nepouštějí nikdy ze zřetele!
Samotný pramen Vltavy leží v bažinaté nížině. Malá prohlubeň, ze které vyvěrá pramen, je teď obezděna.


Až do toho večera nikdo z nás nezahynul. Prvotní tygr pochopil, co provedl, a pachem krve zmámen utekl do severních bažin. My, obyvatelé džungle, jsme se octli bez soudce a rvali se mezi sebou. Jenom Prvotní tygr s námi nebyl, pořád se skrýval v severních bažinách.


Zaslechl jsem náhodou, že prý vypadám jako Jožin z bažin. Ó, ano, ano, to beru! Kdybych byl ješitný, tak by mi to lichotilo! Vystupuji z bažin, žeru hlavně měšťáky, jmenuji se Jožin!


Je jeden z těch, kdo stojí v bažině - ať je jinak sebehodnější člověk. A takoví jsou většinou; kolébají se a kymácejí na obě strany: ze samých ohledů a rozvažování netroufají si nikdy plně vykročit.


Zdálo se mi, že jsem vstoupil do těla vepře, že pro mne nebylo snadné se z něho dostat a že jsem si provaloval štětiny v nejblátivějších bažinách. Byla to jakási odměna? Cíl mých tužeb, nepatřil jsem už lidstvu! Takto jsem si sen vyložil a měl jsem z něho víc než hlubokou radost.


Přátelé, je po nás veta! Tady v té poušti nás čeká nejhorší osud. I kdyby vál příznivý vítr, co nám to pomůže v těchto nekonečných mořských bažinách?

I. K. Ajvazovskij (1817-1900): Ztroskotání
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm