V osamělosti

7. března 2015 v 14:22 | Misantrop
Frederick Leighton: Osamělost


V osamělosti, kdy je každý odkázán sám na sebe, se ukazuje, co má sám o sobě: hlupák vzdychá i v purpuru pod neodhoditelným břemenem své chudé individuality; zatímco vysoce nadaný obydlí a oživí i nejpustší krajinu svými myšlenkami. Proto je velmi pravdivé, co říká Seneca: "Všichni hlupáci se trápí ošklivostí nad sebou samými." Tedy vcelku shledáváme, že každý je družný do té míry, jak je duchovně chudý a vůbec sprostý. Ve světě nejde tolik o nic, jako o volbu mezi osamělostí a sprostotou.


Nic nemají obyčejní lidé na člověku tak v nenávisti jako osamělost.


Zdejší osamělost je tak vzácný a jinde již těžko vídaný poklad, že stojí za to si jej chránit jen pro sebe. Pro mne je to tu teď něco jako ráj na zemi. Vanaprasthovo nebe.


Osamělost se podle nové studie může mezi lidmi šířit podobně jako chřipka. Ještě předtím, než se lidé - jako Já - zcela stáhli na okraj společnosti, šířili pocity osamělosti mezi zmenšující se počet svých přátel. Ti pak zanedlouho osaměli také. Konečným důsledkem bylo, že se v izolaci ocitali nejen jedinci, ale rovnou celé skupiny lidí. Výsledky studie také ukazují, že lidé, kteří už zcela "vypadli" ze sociálních sítí, jsou vůči jiným lidem méně důvěřiví a návrat pro ně bývá velmi obtížný. Podle autorů studie je prý v zájmu veřejného zdraví naučit se rozpoznávat první příznaky osamělosti a zabránit (sic!) úplnému vydělení na okraj společnosti.


Moudrost pravého filosofa je založena právě na této základní mravní osamělosti, na tomto boji jednoho jediného proti všemu všeobecnému a jednotnému, na výsadě, jež mu udělila sama příroda i on sám, na výsadě, jež je právě dána jen málokomu; tomu, kdo tedy není nikdy úplně součástí celku, nýbrž se sám svou výjimečnou a neopakovatelnou individualitou vyděluje z davu jakkoli sobě podobných, třebaže naprosto odlišných.


Osamělost, která je v mládí bolestná, je však skvostná v letech zralosti.


Každá výlučnost a osamělost přece skýtá tolik možností, tolik neomezené svobody!


Ty však jsi netrpělivý a mrzutý, a jsi-li sám, říkáš tomu osamělost, a jsi-li s lidmi, říkáš jim pleticháři a lupiči a stěžuješ si i na své rodiče a děti, bratry a sousedy. Ale měl bys tomu, když jsi sám, spíše říkat klid a svoboda a sebe pokládat za podobného bohům.
(Epiktétos: Rozpravy)


Pokusil jsem se cestovat. Osamělost, jakou cítíme na neznámých místech, mě děsí. Prožíval jsem na zemi takovou samotu, připadal jsem si tak malý, že jsem honem pospíchal domů.


Miluju tě víc, než nenávidím svou osamělost a bolest.


Většina lidí, protože se jim objektivita, tj. genialita zcela vyhýbá, stojí téměř vždy na tomto stanovisku. Proto nejsou rádi sami s přírodou, potřebují společnost, aspoň knihu. Jelikož jejich poznání zůstává služebné vůli, hledají tudíž na předmětech jen nějaký vztah ke své vůli a u všeho, co žádný takový vztah nemá, se v jejich nitru rozezvučí, téměř jako základní bas, vytrvalé, bezútěšné "To mi nepomůže". Proto v osamělosti i to nejkrásnější okolí nahlížejí jako opuštěné, temné, cizí, nepřátelské.


Bytůstka, sotva vyšla z břicha, začne křičet, aby ohlásila, co chce, aby oznámila svou osamělost a vyhlásila svou nezávislost.


Každý krásný a myšlenkově bohatý duch se bude vždy snažit vyjadřovat se nejpřirozenějším, nejpřímějším, nejprostším způsobem, je-li možné, aby své myšlenky sdělil jinému a tím si ulehčil osamělost, kterou ve světě, jako je tento, musí pociťovat.


Jášenka vlastně nebyl ani spokojen, ani nespokojen. On prostě odvykl lidem, jejichž společnost následkem tohoto odvyknutí byla pro něho spíše tíhou než zábavou. Tak si zvykl na svou osamělost, že s chorobnou přecitlivělostí reagoval na každý vnější podnět, který ho probouzel z duševní ztrnulosti.


Požitek veškeré krásy, útěcha, kterou poskytuje umění, entuziasmus umělce, který mu dovoluje zapomenout na strasti života, což je jedinou výhodou génia před ostatními, která jedině ho odškodňuje za utrpení, stupňované vzrůstající jasností vědomí, i za pustou osamělost mezi heterogenním pokolením - toto vše spočívá na tom, že to o sobě života, vůle, samotná existence je stálé utrpení, dílem ubohé, dílem hrozné.


Je to zcela normální, přirozené a v pořádku, třebas to zní smutně; ale jen proto to zní smutně, protože je zvykem stále ještě brát naši osamělost jako nějakou tragédii.


Toužím po klidu, avšak ne po zoufalství osamělosti.


Ve své osamělosti jsem již dosáhl, že mohu rozhodovat sám o své duchovní dietě.


Pro lidi této nepochopitelné osamělosti je nutno zahalit se statečně a pořádně také do pláště vnější, prostorové samoty - to patří k jejich moudrosti.


Vždy jsem chtěl dál a výš, a proto jsem více v právu než ti, kdo mě chtěli srazit dolů; proto jsem také osaměl. První, nač v osamělosti narazíme, je účtování se sebou samým a se svou minulostí. Je to pěkně zdlouhavá práce, úplně nová výchova a člověk v ní musí překonat sám sebe. Ale poznávat sám sebe je studium nejvděčnější a je možné.


Velkolepým odříkáním, z něhož umění, ono "Erhabenes" (vznešená věc, vznešenost), čerpá sílu, vytvořila si ze své osamělosti království, kde už k ní nemohou zvenčí rušivě doléhat bouře, nepřátelské vichry. Zdá se mu, že je sám, se svou hudbou...
(Rolland: Beethoven a ženy)


Saturňan, na zem spadlý, nemohl by se od lidiček psychologicky více lišit než já. Lidská kultura se mne netýká... Fenomén takové osamělosti, - která, mimochodem, žádný můj okamžik nezkalila, mnohé smíchem rozjasnila, - může se vyskytnout jen jednou.
(Klíma: Egosolismus, Egodeismus)


Odcházím bydlet do chaty, kterou jsem si postavila za své peníze. Je to symbol mé osamělosti.


Veliký muž je jako orel; čím výše vzlétne, tím méně je ho vidět a za vznešenost platí osamělostí své duše.


Nevidím před sebou nic, za sebou nic, než nekonečnou noc, v níž prodlévám v nejstrašnější osamělosti.


Dílo, jaké sám nikdy netušil, roste a prospívá v tiché osamělosti. To je ono! To je to pravé!
(Wagner: Umělec a veřejnost)


Svoboda není odplata, ani vyznamenání, které oslavujeme při šampaňském. Ale ani dárek, kazetka s pamlsky, po nichž se jen olizujete. Ach právě naopak, je to dřina, dálkový běh, úmorný a v úplné osamělosti.


Jsi sám. A čím více vstupuješ do této osamělosti, tím více vstupuješ do meditace.


V každé skupině či věku sice existují osamělí, kteří po něčem touží, a nevědí po čem, a když je takzvané štěstí a takzvaný život zklame, jsou v stavu místo toho hledat opak, protože tam se jim snad bude dařit lépe. Ale mládí je přece jenom osamělejší a zklamanější než kterýkoli jiný věk - nebo je to snad věk odvážné osamělosti a zklamání?


Oda: "Co mě s nimi spojuje? přemýšlela jsem. Co mě s těmi lidmi spojuje? Jejich osamělost byla jiná než moje; jejich země mi byla cizí a jejich společnost nesnesitelná."


Podívejte se na statistiky. To se muselo stát. Brzo bude vše osamělost. Sami uvidíte.


Do Grasse vedly dvě cesty: první se klikatila vesnicemi, zatímco druhá mířila do hor. Byla to snadná volba. Tak ho jeho nos vedl stále výš a stále dál od lidí směrem k magnetickému pólu co největší osamělosti.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm