Viděl jsem umdlívat moralisty

21. března 2015 v 14:12 | Misantrop

Viděl jsem umdlívat moralisty, marně dobývající srdce a svolávající na ně nelítostný hněv shůry.


Moralista bývá sviňák.


Jsem morální, ale nikoli moralista.


Právě všichni ti moralisti a učitelé lidstva byli a jsou jen bandou potměšilých lenochů!


Ze všech lidských znalostí nejužitečnější, ale nejméně pokročilá, se mi zdá znalost člověka. Odvažuji se říci, že pouhý nápis na chrámu delfském (Poznej sám sebe) obsahuje přikázání důležitější a závažnější než všechny tlusté spisy moralistů.


Kniha pojednává o slabosti lidského pokolení a kromě ženských a obyčejných lidí nikdo si ji tuze necení. Spisovatel probral celou obvyklou látku evropských moralistů a ukázal, jak nepatrný, bídný a bezradný je svou přirozeností člověk. Neubránil jsem se myšlence, jak obecně je rozšířen sklon vyvozovat z našich rozporů s přírodou mravoučné lekce, či spíše reptání a nářek. A jsem přesvědčen, že by se při důkladném zkoumání ukázalo, že jsou u nás právě tak bezdůvodné jako u toho národa.


Jen já vím, jak to doopravdy bylo. Kniha - pěkná věc, ale jen já vím, co se našlapalo vedle, kam všude se hubou padalo, co času se promarnilo a prošupačilo, od kolika předsevzetí uteklo, jak se to zkrátka klohnilo, lepilo, mydlilo a básnilo, a teď přijde moralista a začne mě pérovat, ale na morálku a moralizování mám právo já, který chyboval, a ne on, který čekal, až uklouznu a rozbiju si hubu.


Člověk je v podstatě chudák, bitý ze všech stran. Misantrop by se nad ním málem ustrnul, kdyby ho nechtěl zlikvidovat; dokonce by s ním snad i soucítil, kdyby ty rány nebyly zasloužené a kdyby si neschovával svůj nezměrný soucit pro ty, již ho jsou hodni. Zvířata se člověka bojí, nebo se musí bát naopak on jich, moralisté zpochybňují jeho údajně vrozenou dobrotu, humoristé se mu smějí, pesimisté nad ním pláčou, filosofové se mu vyhýbají, tvrdíce, že je nakažlivě hloupý, ekologové z něj udělali živelnou pohromu, teologové tvrdí, že je dědičně hříšný, Nietzsche mu usmrtil milého tatíčka pánbíčka a udělal z něho podčlověka, neurologové mu upřeli svobodnou vůli, psychiatři ho mají za blázna a lékaři, profylaktici, hygienici, dietologové a příslušníci všech nadlidských kast vzhledem k člověku zachovávají urážlivou rituální čistotu, nechtějíce se potřísnit žádnou smradlavou člověčinou.


Každý moralista či zákonodárce, ať už se prohlašuje za lidumila, nebo ne, celou svou bytostí dokazuje, jak lidský rod musí být držen na uzdě etických příkazů či omezován strachem ze zákonného trestu.


Přísní logikové vždy byli také těmi nejdůslednějšími lháři, dokonce byli fanatiky posvátné lži, zákonodárci, byli těmi, kdož tvořili zákazy, kdož ničili duchovní hodnoty, byli demagogy, moralisty a byli sofisty. A co hůř: byli nudní a otravní jako samy jejich poučky. Jejich úzký rozum se prostě nevyznal v nádherně členitém labyrintu přírody a života, a proto si stvořil zákon železné logiky; zákon, jejž s železnou důsledností prosazoval.


Nechtějí zapudit sexuální touhu, protože jednak sami moralisti jsou taky jenom tvorové z masa a kostí, a pak: sex je přece důležitý pro stálý přírůstek nových a nových občánků pro zdárný chod státu. A čím lidnatější stát, tím se zdá být mocnější. Moralisti vedou útok hlavně proti přirozené promiskuitě, protože to je nevěra a ta znamená chaos: přesný opak škatulkového státního pořádku! Chtějí tak zbavit idioty, kteří jim na to skočí, opravdové radosti, již přináší jen nezřízené ukájení všech přirozených choutek. Jestliže se podaří sex zahnat do jedné manželské postele na celý život, a to ještě kvůli výrobě dalších dělníků a vojáků, pak vzroste síla těch, kteří svou morálkou, oblbující hloupý lid, sledují získání moci. A vítaným pomocníkem je vždycky opět to zkurvený náboženský desatero, přikázání VI.: nesesmilníš! Moralisti, tj.: lidi, dychtící po moci, snad chtějí ztlumit vášně tam, kde se jim nehodí a přeřídit je tak, aby vypukly, kde se jim to hodí. Jak rádi by byli, kdyby se jim podařilo přimět idiota, který je schopen podřezat si žíly z nešťastné lásky, aby převedl svou sebevražednou vášeň z pole lásky na pole slávy a cti!


Kynikové byli spíše kazatelé a nekompromisní moralisté, ne nepodobní pozdějším křesťanským poustevníkům a asketům nebo dervišům v Orientě. Byli hlasateli odříkání, okázalé chudoby, primitivní životní prostoty a bezpotřebnosti. Zarostlí vousy i vlasy, v ošumělém plášti, s holí v ruce a žebráckou mošnou na zádech toulali se od města k městu a přednášeli lidu na náměstích a v ulicích o otázkách praktické filosofie přístupnou formou; své populární výklady kořenili anekdotami, vtipy, citáty a názornými příklady. Jejich vtip býval obhroublý a kousavý; snad i odtud je pojmenování přívrženců školy (kynes = psi) a výraz "cynický výsměch".
(Pozn. vyd. & Mis. k: Epiktétos: Rozpravy)


Televize vysílala americký film Superman. Nietzsche se asi musel obracet v hrobě. Byla nám představena vyšší moralistická bytost, jakýsi kosmický Kristus, který přišel na Zem, aby hájil pravdu a spravedlnost.


Pyrrhón z Élidy (360-260 př. n. l.), řecký skeptik, doprovázel Alexandra Velikého na jeho taženích. Zatímco okřídleným výrokem Sókrata byla věta: "Vím, že nic nevím", Pyrrhón byl takovým krajním skeptikem, že u něj by tato věta zněla: "Nevím dokonce ani to, že nic nevím." Pyrrhóna za to nenáviděli všichni dogmatici, věřící a moralisté všech dob, hlavně B. Pascal (jehož rozum, podle Nietzsche, zkazilo křesťanství), jenž jej ve svých Myšlenkách téměř na každé stránce napadá.


Oni chtěli (a chtějí) všechno komentovat, nade vším vyřknout svůj soud, takže to jsou navíc i moralisté.


Nikdo z nás nemá ke stížnostem "právo", jak tomu říkají moralisti a humanisti neboli šovinisti. A opravdu: Člověk musí být nutně buď moralista, nebo humanista neboli šovinista, aby tuhle moji myšlenku neuznal. Nikdo není dobrý, takže nikdo není ani zlý.


Moralistům, kteří tvrdí, že na zoufalství si nelze zvyknout, namítám, že na zoufalství si zvyknout lze.


Já říkám "tohle nechci - Já nechci -, abys dělal - nebo ještě častěji (a jednodušeji) prostě jdu a zařídím to tak, abys to neudělal, když Já nechci, abys to dělal. V tom je propastný rozdíl mezi mnou a mezi lháři, podvodníky, moralisty a demagogy. Oni vždy říkají ne "tohle nechci", ale "tohle není správné". Povyšují tím svoje cítění, svůj zájem na obecné pravidlo, tzv. "morálku".


Ty naše tak seriózní moralisty, zamilované do bližního a vůbec do všeho, vcelku nic nedělí od křesťanského stanoviska, až na to, že nekáží v kostelích. Takoví jsou všichni. Osmdesát procent našich spisovatelů, kdyby jen se mohli nepodpisovat, by oslavovalo a velebilo Boží jméno. A poněvadž si přece jenom nedovedou odepřít souzení, vynahrazují si to moralizováním. Je to zkrátka mravopočestný satanismus.


Píši jen pro stovku čtenářů a pro lidi nešťastné, milé, příjemné, naprosto ne pokrytecké, vůbec ne moralistní, jimž bych se chtěl líbit; takové osoby znám sotva jednu nebo dvě. Ti, kdo lžou, aby si vysloužili jako spisovatelé uznání, pro mne neznamenají vůbec nic. Krásné dámy by měly číst účty svých kuchařek a módní moralisty, aby o nich mohly mluvit s váženými ženami, které rozhodují o tom, komu patří uznání. Všimněte si dobře, že tuto krásnou vlastnost získává ten, kdo se stane veleknězem nějaké pitomosti.


Ještě slovo proti Kantovi moralistovi. Každá ctnost musí být naším vynálezem, naší nejosobnější sebeobranou a nouzí: v každém jiném smyslu je pouze nebezpečím.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm