MOUCHA v literatuře, filosofii a příslovích

1. dubna 2015 v 14:21 | Misantrop

Předmluvě by se mohlo říkat plácačka na mouchy.


I obyčejná moucha má větší cenu, než život jednoho obyčejného člověka. Moucha je užitečná alespoň tím, že slouží za potravu ptactvu a vosám, ale komu je k užitku člověk na tomto světě?


"Moucha... opravdu - moucha je tu!" - řekl stařeček docela jiným, něžným a pohnutým hlasem. - "Hleď!... Nedotýkej se jí... ať žije dál!... Je to - takový malinký tvor, ale pociťuje také půvab života, pozoruje. Nepatrný život, ale jeho cena je snad nesmírná!... Hleď, jak tlapičkami... malými tlapičkami... se umývá. Dareba, miluje čistotu!"
(Arcybašev: Sál nevyléčitelných)


Ženy celého světa nemají větší význam než jedna moucha.


Všichni myslitelé dosud narážejí hlavou do lidskosti jako moucha do skleněné tabule okna.


Mají úžasné schopnosti a jsou samozřejmě lepší než většina lidí, kteří jsou otravnější a obtížnější než moucha tse-tse. Když jsem dočítal poslední stránky z té knihy o hmyzu, sedla si na protější list jako naschvál, jako kdyby tím chtěla něco říct nebo jako symbol, malá muška. Jak se tak znenáhla objevila, tak se i ztratila, aniž bych věděl kam, až jsem si začal skoro dělat starosti o to, zda jsem ji náhodou neopatrně někde v posteli nebo v knize nerozmáčkl. Snad ne.
*
Muška žije; viděl jsem ji na okně toužit po světle a teple; zaktivnilo ji zřejmě topení puštěné naplno. Buď ráda, ma belle mouche, že jsi uvnitř v teple.


Člověk se může děsit toho, jak v přírodě jeden požírá druhého. Mouchu sežere vážka, tu spolkne pták, toho pak zabije větší živočich; ten největší pak, až zestárne, se stane obětí baktérií a konečně i je potká jejich osud. Není správné příliš přeceňovat život jednotlivce: kdyby byl jeho život tak veledůležitý, nezahynul by. Moucha naklade milióny vajíček a všechna zajdou; ale: mouchy zůstávají!


Zprůhlední-li nám nějaká věc, jsme přesvědčeni, že už nám nemůže klást žádný odpor. A potom žasneme, že sice skrz ni vidíme, ale nemůžeme! Je to totéž bláznovství a tentýž úžas, jaký prožívá moucha u každé okenní tabulky.


Mám-li být upřímný, tak musím říct, že mi násilné akce ALF připadají, jako kdyby někdo bránil kočce lovit myši nebo bral pavoukům mouchy. Je v tom viditelný rozpor - chránit všechna zvířata před člověkem. Proč právě před člověkem? Proč nechránit i myši před kočkami, mouchy před pavouky apod.?


Necháváme svěřené dítě v útlém věku chytat a mačkat komáry, mouchy, vytrhávat pavoukům nohy, vybízíme naopak děti, aby zašláply housenky, žížaly a červy.
*
Osud zvířat jest vskutku hrozný. Vzpomeňme si jen na miliony much, kterým jsou utrhána křídla a nohy chlapci a děvčaty v dobách vývinu dětské duše.


Pozoruji různé bizarní housenky, čmeláky a mouchy. Jak jsou všechna ta dokonalá zvířata krásná!


Buď učiněný med a mouchy tě snědí!


Osel Benjamin - nejstarší a nejmrzutější zvíře na statku. Málokdy mluvil, a když něco řekl, tak to byla nějaká cynická poznámka. Říkal například, že Bůh mu dal ocas, aby jím odháněl mouchy, ale raději by se obešel bez ocasu - a bez much.


Jsou to všechno mrtvoly, spáči, jsou horší než já, ti příslušníci světa a společnosti! Co je v životě vede? Neleží sice, to je pravda, hemží se každý den jako mouchy sem a tam, ale jaký to má smysl?


Rozbodán jedovatými mouchami a jako kámen vydlabán mnoha krůpějemi zloby, tak jsem mezi nimi seděl.
*
Do své samoty prchni, příteli můj: vidím tě rozbodána jedovatými mouchami. Prchni tam, kde vane drsný, silný vzduch!
Již nezdvihej ruky proti nim! Je jich bezpočtu, a tvým údělem není býti oháňkou na mouchy.
Do své samoty prchni, příteli můj, a tam, kde vane drsný, silný vzduch! Tvým údělem není býti oháňkou na mouchy!
*
Kde přestává samota, začíná se trh; a kde se začíná trh, začíná se také hřmot velkých herců a hemžení jedovatých much.


Přece však je každému dovoleno zabíjet mouchy, ba i nosorožce, aby si občas oddechl od příliš těžké práce.


A proč se lidi množí jako mouchy? Musí to tak být? Rozum jim sice dovoluje, aby nacházeli stále víc a víc možností přežít, ale zase jim neporadí, že kdyby se neustále chaoticky nerodili jako mouchy, tak by jich bylo míň a měli by snadnější život.


Podle mé představy nemá lidský život větší hodnotu než život mouchy. V zásadě respektuji každý život, i život mouchy, tvora stejně tajemného a obdivuhodného jako víla.


Zlý hoch, jenž mouchy zabíjí,
pavoučka štve, jenž síť navíjí.


Když pomáhám nějaké mouše z jejího trápení, snažím se pouze zbavit se části viny, která na mně spočívá za všechny zločiny proti zvířatům.
(Albert Schweitzer)


A ti všichni svatí, moudří poustevníci a nazí vandráci, kteří by mouše neublížili... - rozhodně i Já mám s nimi cosi společného, že?


Bůh byl na člověka pyšný, považoval člověka za svůj nejlepší vynález, člověk byl jeho mazlíček hned po mouše domácí, a tak nemohl snést myšlenku, že by o něho úplně přišel.


"Blázen". To je ještě příliš půvabné slovo pro někoho, kdo je duševně vyšinutý a geneticky chorý, čili "psychisch abnorm", což je většina lidí. "Blázen" může být třeba nějaký neškodný snílek, hloupoučký blázínek, který ani mouše neublíží, což by bylo ještě docela roztomilé, ve srovnání s děsivou vivisektorskou stvůrou, jménem "člověk".


Mouchu, psa a žida když desetkrát odženeš, zase přijde.
*
Orel much nelapá.


ELEPHANTEM E MUSCA FACERE
Dělat z mouchy slona
Srov.: Dělat z komára velblouda.


"Žravá housenka, jakmile se promění v motýla … a nenasytná larva, když se stane mouchou", se spokojí jednou dvěma kapkami medu nebo jiné sladké tekutiny. Nezřízený jedlík je člověk v larválním údobí; a v tomto stavu se nacházejí celé národy, národy bez fantazie či obrazotvornosti - prozrazuje je jejich obrovský teřich.


Dnes je po dlouhé době zase krásně. Znát je to hlavně a lidužel ve vsi Bainar, kde se to hemží haranty i dospělými, jichž je jako much, když vysvitne sluníčko. Vlastně by se to mělo říkat spíš obráceně: že much je jako lidí; ale ty nejsou tak otravné, škodlivé a nebezpečné.


Mezi svobodnými druhy svými byl jim roven jako bohům bůh,
dokud nezjevili se v té zemi lidé, jichž pak bylo víc než much.


Rozplemenili jste se, vy neškodní lupiči a zloději, tak, že je vás jako much.
(Čechov: Opilci)


Zdá se, že studené monzunové počasí ustává. Je načase, neboť už musím vypadnout ven, nebo se zblázním. Táta se baví chytáním a zabíjením much - v podstatě jejich mučením, protože je hází živé do záchodové mísy, kde sebou zmítají v močové vodě, dokud se nevyčerpají a neutonou -, máma pak se vyžívá v jiném druhu mučení: v trýznivých, dlouhých, nudných monolozích a bludech, v nichž shledává zalíbení pouze ona, a pouze ona se také s potěchou poslouchá. Není nic otravnějšího než sledovat ty dva při nejvlastnější humánní činnosti, která charakterizuje lidstvo jako špatnou hudbu její falešnost.


Péťa vejde za otcem a podá mu podlouhlou zelenou krabičku. Zajkin ji ani nemusí dávat k uchu, a už slyší zoufalý bzukot a škrábání nožiček o stěny krabičky. Nadzdvihne víčko a vidí celé množství motýlů, brouků, lučních kobylek a much, připíchnutých špendlíky ke dnu krabičky. Všechno je to, až na dva nebo tři motýly, ještě živé a třepe sebou.
"Kdopak tě je naučil napichovat?" ptá se Zajkin.
"Olga Kirillovna."
"Olga Kirillovna by sama zasloužila takhle napíchnout!" říká zhnuseně Zajkin. "Odnes to! Že ti není hanba mučit zvířata!"
Bože, jak špatně ho vychovávají, přemítá, když Péťa odejde.
(Čechov: Zbyteční lidé)


Přál bych si, aby byl svět moucha a já velký srolovaný noviny!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm